Diskutabilní výkony Tigera Woodse v posledních měsících dávaly médiím prostor ke spekulacím o herní krizi světové jedničky. Nejlepší golfista planety si sice na začátku roku připsal vítězství na světovém šampionátu ve hře na jamky či suverénně vyhrál o jedenáct ran turnaj Bay Hill Invitational, ale poté začal poněkud ztrácet dech. Na dubnových Masters se mu nepodařilo ohájit titul, v polovině turnaje se dokonce ocitl jednu ránu od vyřazení. I na druhém grandslamové akci roku U. S. Open byl Woods nevýrazný, nedařilo se mu ani na dříve velmi úspěšné evropské zastávce v Německu během bohatě dotovaného turnaje Deutsche Bank – SAP Open. Po první půli sezony Woodsovo jméno překvapivě nefigurovalo na obvyklém prvním místě v žebříčku výher na PGA Tour, dokonce ani na místě druhém či třetím a ani v dalších statistikách neokupovalo běžné pozice v nejužší špičce.
Hlasy hovořící o krizi golfového vládce však Tiger Woods spolehlivě umlčel přesvědčivým vítězstvím o pět ran na jubilejním stém ročníku Western Open. Silně obsazeného turnaje se mimo něj účastnilo dalších pět hráčů z elitní světové desítky. Hned první den se Woods ujal vedení poté, co brilantním výkonem 63 ran (-9) vyrovnal rekord hřiště. Ve druhém kole ještě jako by nahrál pochybovačům, příliš se mu nedařilo trefovat míč a často se ocital v obtížných herních pozicích pod korunami stromů či v bankrech. O průběžné vedení v turnaji sice nepřišel, ale druhý David Toms mu dýchal na záda v těsné blízkosti jediné rány a letošní vítězové Masters a U. S. Open Mike Weir a Jim Furyk drželi hratelné manko čtyř úderů.
Třetí den se ukázal jako rozhodující. Výsledek 65 katapultoval Woodse šest ran před nejbližší pronásledovatele a přichystal živnou půdu pro nedělní „Woodsův syndrom“. Do myslí Tigerových soupeřů se totiž neodbytně vtíral fakt, že z třiceti profesionálních turnajů, které po třech kolech vedl, jich dvacet osm vyhrál. Své pověsti muže pevných nervů Woods bez problémů dostál. Během závěrečného kola zvýšil svůj náskok až na deset úderů, byť mocně finišující Rich Beem tento rozdíl nakonec o polovinu zmenšil. Tiger Woods si v poklidu dokráčel pro své třetí vítězství na Western Open v kariéře, jeho 267 ran (-21) navíc znamenalo vyrovnání turnajového rekordu, který drží od roku 2001 Scott Hoch.
Z historie Western Open
První ročník turnaje se odehrál v Chicagu již v roce 1899 a jeho vítěz Willie Smith tehdy inkasoval odměnu 50 dolarů. Do poloviny třicátých let minulého století, než vzniklo hřiště v Augustě a turnaj Masters, patřilo „Západní“ Open do čtveřice profesionálních major turnajů. Mezi jeho vítězi se nachází největší legendy golfové historie, jako Jack Nicklaus, Arnold Palmer, Ben Hogan, Sam Snead, Gene Sarazen či Walter Hagen. Během let se turnaj stěhoval po sedmnácti amerických státech, dokud se v roce 1962 natrvalo nevrátil do „rodného“ Chicaga. Od roku 1997, kdy Tiger Woods poprvé Western Open vyhrál, se průměrná návštěvnost pohybuje okolo 200 000 diváků. Letošní dotace činila rekordních 4,5 milionu dolarů, z nichž vítězi připadlo 810 000 dolarů. Ještě v roce 1987 přitom kryla podobná suma (800 000 dolarů) všechny výhry dohromady.
Výsledky
100. Western Open, Cog Hill Golf & Country Club, 3.-6.7.2003
1. Tiger Woods (USA) 63-70-65-69 267 $810,000
2. Rich Beem (USA) 69-71-65-67 272 $486,000
3. Jerry Kelly (USA) 66-72-68-68 274 $234,000
3. Mike Weir (CAN) 67-70-69-68 274 $234,000
3. Jim Furyk (USA) 71-66-72-65 274 $234,000
6. Robert Allenby (AUS) 69-67-68-71 275 $156,375
6. Cliff Kresge (USA) 67-68-69-71 275 $156,375
