R i z i k a z a h r a n i č n í h o o b c h o d u
Nadstandardní význam česko-slovenských vztahů přináší i nadstandardní vzájemná rizika. Konkrétně ekonomické potíže jedné země nemohou nepostihnout sousední stát. O připravovaném ekonomickém balíčku slovenské vlády se nyní mluví jako o časované náloži, jejíž destruktivní účinek se opře zejména do naší obchodní bilance. Je to tak? Anebo hrozí nebezpečí z jiného směru?
Obavy z pomečiarovské ekonomické inventury mají svou logiku. Přes trvalou tendenci k poklesu významu zůstává Slovensko naším důležitým obchodním partnerem. Za deset měsíců letošního roku se na obratu českého zahraničního obchodu podílelo 8,9 procenta, na dovozech 7,3 a na vývozech víc než desetinou - 10,7 procenta. A co je zvlášť podstatné, na Slovensku produkujeme přebytek vzájemné obchodní bilance, který významně redukuje celkové pasivní saldo. Česká republika je - pokud jde o významné partnery - v aktivní pozici pouze vůči zemím Středoevropského sdružení volného obchodu. Přitom přebytek vývozu nad dovozem ve vztahu ke Slovensku je v poslední době dokonce mírně vyšší než vzhledem k Polsku, Maďarsku a Slovinsku dohromady.
Trvalý vzestup
Jak je patrné z grafu, zmírňování protiopatření zavedených bývalými vládami, zejména dovozní přirážky, má za následek, že v posledních čtyřech letech se naše aktivum obchodní bilance se Slovenskem zvyšuje. V roce 1996, v období vrcholné krize vnější rovnováhy, představovalo téměř třináct a předloni více než jednadvacet miliard korun. Za loňský rok by mohlo dosáhnout 23 miliard.
Pro milovníky hypotéz: Nebýt přebytku se Slovenskem, činil by předloňský schodek naší obchodní bilance ne 8,4, ale 9,7 procenta hrubého domácího produktu. Toto aktivum srazilo hypotetický schodek o třináct procent, a letos to vypadá dokonce na víc než čtvrtinový vliv. V prvním roce samostatného státu hrál přebytek se Slovenskem - byť kvantitativně nikterak velký - dokonce historickou roli. Díky němu zůstalo celkové saldo české obchodní bilance kladné, patrně na dost dlouhou dobu naposled.
V období, kdy nová slovenská vláda objevuje kostlivce ve skříních, mohou tato fakta logicky způsobovat nervozitu z dalšího vývoje. Tím spíš, že odbyt na Slovensku má nesporný význam pro české potravinářství, strojařinu i spotřební průmysl. Dzurindův kabinet ohlásil ekonomický balíček až na tento týden a jeho obsah dosud úspěšně tají. Nicméně je jasné, že záchranná opatření nezůstanou jen u obecných proklamací o snižování deficitu veřejných financí, zlepšování výběru daní a zvyšování konkurenceschopnosti slovenského hospodářství. Místo-předseda slovenské vlády Ivan Mikloš na to nepřímo upozorňuje, když v souvislosti s balíčkem opakovaně zdůrazňuje, že největším problémem ekonomiky země je deficit obchodní bilance.
A to také je: Slovensko za jedenáct měsíců loňského roku vykázalo kapitální obchodní deficit 72,5 miliardy korun - ještě víc než za celý rok 1997 a podstatně víc než výrazně větší česká ekonomika. Při nevelkém významu slovenského zahraničního obchodu službami je zřejmé, že srazit letos schodek běžného účtu platební bilance na pět až šest procent hrubého domácího produktu se nepodaří pouze Miklošem akcentovaným přílivem zahraničního kapitálu, což je prvek působící až ve střednědobé perspektivě.
Konec unie?
Půjde slovenská vláda, jejíž manévrovací prostor není velký, za této situace na restrikce dovozu? V českých odborných kruzích se to víceméně jednoznačně očekává a část expertů nevylučuje krizi celní unie. S tím ovšem nepočítá poradce předsedy Českého statistického úřadu Ivan Šujan, který česko-slovenské ekonomické vztahy dlouhodobě sleduje. Podle jeho názoru je narušení celní unie dvousečná zbraň, kdy by nad momentální výhodou patrně převážily dlouhodobé nevýhody. K tomuto poznání se nakonec vždy přiklonila i bývalá Mečiarova vláda, která možností rozpadu celní unie několikrát interně argumentovala.
Dzurindův kabinet má podle Šujana zájem na udržení nadstandardního celního režimu s ČR. Pokud jde o omezení zahraniční poptávky, bude jednotlivá opatření dávkovat, přičemž v první etapě může jít například o množstevní kontingenty, s jejichž uplatněním, zejména u potravinářského zboží, má Slovensko zkušenosti. Naopak certifikace dovozů, která se v jisté době na Slovensku osvědčila, patrně vyčerpala své možnosti a dalším zpřísňováním by se Slovensko dostalo do konfliktu s mezinárodněobchodními závazky.
Pokud jde o dovozní přirážku, jejíž účinnost je nesporná, ponechala si k ní zadní vrátka už Mečiarova vláda, když proces postupného snižování sazeb v posledních letech nezakončila zrušením přirážky, ale pouze zavedením nulové sazby, upozorňuje Šujan. To vytváří lepší předpoklady pro její opětovné uplatnění, i když i tak by to bylo nutné konzultovat v rámci Mezinárodní obchodní organizace WTO. Je ovšem velmi pravděpodobné, že by Slovensko - vzhledem ke stavu obchodní bilance a běžného účtu - dostalo souhlas.
Meziroční vývoj obchodu se SR v %
Vývoj obchodní bilance se SR v mil. Kč
Pramen: ČSÚ, EURO
Kouzla statistik
V takovém případě by se dopady projevily už ve druhém pololetí letošního roku. Šujan však nepočítá s tím, že by předpokládané slovenské dovozní restrikce měly na českou obchodní bilanci zhoubný vliv. Podle jeho názoru může dojít ke snížení odbytu českého zboží na Slovensku zhruba o čtvrtinu. To by znamenalo pokles podílu Slovenska na českém vývozu na zhruba osm procent, což by pro českou obchodní bilanci nemělo zásadní význam.
Jak Šujan dále připomíná, na slovenské straně ostatně nestojí otázka vysoce aktivní české bilance zdaleka tak ostře, jak se v ČR může zdát. Například jestliže české údaje hovoří za předloňský rok o přebytku 21 miliard Kč, slovenská statistika vykazuje schodek necelé dvě miliardy Sk. Za tři kvartály loňského roku to bylo plus 17,5 a proti tomu minus pět miliard. Nejde o machinace. Jak upozorňuje Šujan, žádné dvě země nedocházejí při vzájemném obchodování k absolutně shodným číslům na straně vývozu, respektive dovozu. Byly doby, kdy se české a slovenské údaje lišily kvalitativně - obě strany vykazovaly přebytek vzájemného obchodu.
Saldo našeho vzájemného obchodu proto netvoří čtvrtinu celkového slovenského schodku, ale pouze sedm procent, což je podstatně menší dopad než vliv vysokého schodku s Ruskem, ale i s Německem.
Nebezpečí ze západu
Zdá se, že větší rizika než na Slovensku čekají naši obchodní bilanci na západ od našich hranic, v Evropské unii. Tak jak to přísluší jejímu téměř dvoutřetinovému podílu na českém zahraničním obchodu. Na prognóze Evropské komise o vývoji dovozů v letošním a příštím roce je dobře patrné, že důsledkům krize v Asii, zhoršené ekonomické situace Japonska a prakticky rozpadu ruského trhu se nevyhnou ani opačné kouty zeměkoule. Produkci, která měla končit v těchto teritoriích se ani přes enormní, často nevybíravou (kauza vepřového masa) snahu nedaří umístit jinde a trhy jsou přeplněny domácím zbožím. Nadto zřejmě dojde k mírnému oslabení konjunktury.
Evropská unie letos očekává reálný pokles dynamiky importů z loňských 7,9 na 5,9 procenta, USA dokonce z 11,9 na tutéž hodnotu. Tempo dovozů v pro nás nadmíru zajímavém Německu (téměř čtyřicetiprocentní podíl českého vývozu) má poklesnout o více než dva body na 5,2 procenta, přičemž víceméně na téže úrovni by mělo zůstat i napřesrok. To by mohlo v budoucnu znamenat, že letošní úctyhodný česko-německý přebytek (za deset měsíců přes osm miliard korun) by se mohl začít propadat do opačného pole. Vyklízení trhů na Slovensku by pak mohlo vytvářet citelný doprovodný efekt, protože, co neprodáme tam, v západní Evropě těžko.
O nadcházejícím zahraničním poptávkovém útlumu sice zatím nelze říct, že by měl působit s účinností pumy, nicméně na slušnou nálož regionálního formátu to vyjde. Tendence k oslabování koruny, nadto v současném relativně neinflačním prostředí, je proto dobrá zpráva. I pro bilanci zahraničního obchodu by bylo žádoucí pokračování pyrotechnického procesu zmírňování monetární politiky. Odhlédneme-li od působení domácí poptávky, jejíž zvýšení ostatně letos asi nebude markantní, kursové změny jsou osvědčenou a účinnou stimulací vývozu, o čemž jsme se mohli spokojeně přesvědčovat až do poloviny loňského roku. Teď už jen aby se nenaplnily obavy pesimistů, že současná krize v Brazílii vyvolá světovou paniku, která se nevyhne ani České republice. Úvahy o vlivu sousedního Slovenska na vývoj tuzemské ekonomiky by byly v takovém případě „dada , protože ve světové válce na nějakém granátu nesejde. Zatracená globalizace, tiká to všude.
