Tipy E8 ve stylu

16. 12. 2005

Opravný pokus o atraktivní časopis • Svět neživých věcí • V čem tkví síla VŠUP

Architektura

Chvála konkurence

Koncem listopadu začal vycházet nový architektonický časopis, měsíčník Ad architektura. Slovo nový by však možná mělo být v uvozovkách, neboť časopis připravuje stejný tým lidí, který donedávna dělal časopis Architekt. Pokud lze soudit podle jediného čísla, svou koncepcí Ad architektura také na Architekta plně navazuje. Nejvýraznější novinkou je rubrika Mapa, jakýsi průvodce po moderní architektuře. V listopadovém čísle jsou takto představovány například brněnské realizace prvorepublikového architekta Ernsta Wiesnera. Na první pohled časopis zaujme vytříbenou grafickou úpravou, jejímž autorem je Petr Krejzek a studio ReDesign.

V čele redakce nového měsíčníku stojí bývalý šéfredaktor a vydavatel Architekta Jiří Horský, který časopis vydával na základě pětileté smlouvy s majitelem titulu, jímž je Obec architektů. Jednání o prodloužení smlouvy, která vypršela letos v létě, však selhala, a tak přešla celá redakce do nového projektu. „Odešel jsem ve chvíli, kdy jsem přestal věřit, že titul bude moci v dané situaci zůstat věrný (své dosavadní) podobě,“ říká na toto téma v Ad architektura Horský. Nový šéfredaktor Architekta Julius Macháček naopak na internetových stránkách Obce architektů slibuje: „Nový tým (…) nebude o nic méně nezávislý než redakce bývalá – ostatně jinak bychom tuto práci dělat nemohli, ani nechtěli.“

Jak se oběma titulům bude do budoucna dařit, je zatím otázka. O tom, že kvalitní časopis zaměřený na reflexi nových realizací je pro rozvoj domácí architektury velice důležitý, není pochyb. Časopis Architekt však tuto úlohu dosud plnil jen v omezené míře a mnohý architekt vám dnes řekne, že jestli některý z českých časopisů vůbec čte, tak jedině teoretičtěji orientovanou brněnskou Eru. Vznik Ad architektury a obměna redakce Architekta by snad mohly přinést pozitivní změny. Vzájemná konkurence by je mohla donutit k výraznější názorové profilaci a k snaze o skutečnou architektonickou kritiku. Doufejme, bylo by to potřeba.

Ad architektura, www.ad-a.cz
Architekt, www.architekt.cz

Umění a design

Stodvacetileté mládí

Sto dvacet let své existence letos oslavila pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Narozeniny si připomíná výstavou VŠUP Dnes ve výstavní síni Mánes, která představuje nejzajímavější studentské projekty a realizace z poslední doby a prostřednictvím krátkých videomedailonů seznamuje také s činností třiadvaceti ateliérů, které na škole fungují. Studovat lze vše možné od designu výrobků a typografie přes malbu a sochařství až po obory tak neurčitých jmen, jako je konceptuální a intermediální tvorba či prostorová tvorba.

Výstava záměrně sází na prolínání a setkávání děl z různých oborů. Vedle sebe staví předměty pro praktické využití i volné umění. Podle rektora VŠUP Jiřího Pelcla jsou totiž právě pestrost a mezioborovost školy jejími hlavními klady. „Páteří školy jsou již tradičně obory aplikovaného umění, včetně architektury. Její nedílnou součástí jsou však také obory volného umění, které jsou důležitým zdrojem tvůrčích impulsů a otevírají nové rozměry vizuálního vnímání a reflexe světa,“ píše se na toto téma v brožuře výstavy.

Návštěvnický dojem z výstavy je veskrze příjemný. Málokomu se asi bude líbit vše, co je v Mánesu k vidění, každého však jistě něco zaujme. Nic víc si od podobných přehlídek snad ani přát nelze.

VŠUP Dnes
Galerie Mánes
do 29. prosince, www.vsup.cz

Fotografie

Dějiny optikou zátiší

Výstava Život věcí v patře Domu U Kamenného zvonu je ideální pro ospalé dny mezi vánočními svátky a koncem roku, a to svým nekonfliktním tématem i přiměřeným rozsahem. Jde o poměrně komorní výstavu věnovanou výhradně fotografickému zátiší. Vystaveno je přibližně sto padesát snímků z mnichovské sbírky Siegert, které názorně dokládají vývoj tohoto žánru od poloviny 19. století do 80. let století minulého. Zamrzí snad jedině to, že proměny fotografického zátiší není možné sledovat až do současnosti.

Pojem zátiší je zde chápán velice široce. Za zátiší jsou považovány všechny snímky neživých věcí, bez ohledu na jejich původní smysl a účel. Jednou jde o vědeckou fotografii, podruhé o dokument, potřetí třeba o reklamní snímky. Mezi zastoupenými autory nechybí ani skutečně „těžké váhy“, jako jsou bratři Lumiérové, Man Ray či Walker Evans. Velký prostor je dán také českým autorům. Vedle Drtikola a Sudka, bez nichž by každá podobná výstava byla neúplná, se jedná například o Emilu Medkovou a Václava Zykmunda.