Architektura
Hřbitov uprostřed Berlína
V rámci vzpomínkových akcí k šedesátému výročí konce druhé světové války bude v Berlíně slavnostně otevřen památník připomínající šest milionů evropských Židů, kteří byli zavražděni v nacistických vyhlazovacích táborech. Autorem památníku v těsném sousedství Brandenburské brány je americký architekt Peter Eisenman.
Východiskem jeho projektu byla myšlenka, že památník obětem holocaustu nesmí být líbivý. Má-li být v pravém slova smyslu mementem, musí obyvatelům a návštěvníkům Berlína především připomínat děsivý rozsah spáchaných zločinů. Tradiční pomník, byť by byl sebemonumentálnější, se k tomu podle něj nehodí. Čím by byl umělecky hodnotnější, tím méně by „fungoval“, neboť by se záhy změnil jen v další turistickou atrakci.
Eisenman proto památník navrhl jako jakýsi obrovský hřbitov zabírající prostranství jednoho domovního bloku. Na ploše devatenácti tisíc metrů čtverečních nechal v pravidelných řadách rozmístit více než 2700 betonových sarkofágů o rozměrech přibližně 1 x 2,3 metru. Jejich výška se různí: od 0,2 do 4,7 metru. Terén, na kterém stojí, je mírně zvlněný, takže vzniká dojem pohybu. Památník bude přístupný ze všech stran a návštěvníci jím budou moci volně procházet. V jižní části se nachází podzemní informační centrum seznamující s historií a mechanismy nacistického konečného řešení.
Realizace projektu stála přes 27 milionů eur a neobešla se bez řady sporů. Jejich předmětem byla například otázka, zda je vhodné, aby na památníku byly použity ochranné nátěry firmy Degussa, která za války vyráběla Cyklon B, užívaný v plynových komorách. Pro veřejnost bude památník otevřen od 10. května.
Internetová stránka památníku: www.stiftung-denkmal-fuer-die-ermordeten-juden-europas.de
Umění
Neodolatelný půvab geometrie
Více než devadesát obrazů a kreseb Pieta Mondriana, jednoho z vůbec nejvýznamnějších moderních malířů, je do konce června vystaveno ve vídeňské galerii Albertina. Výstava nabízí průřez Mondrianovým dílem od raných postimpresionistických krajin až po vrcholné geometrické kompozice, tvořené černými pravoúhlými liniemi a plochami základních barev.
Holanďan Mondrian (1872-1944) patří ke stejné generaci jako František Kupka, který byl jen o rok starší. Zatímco však Kupkovy abstrakce v sobě nesou hodně ze symbolismu - stačí si vzpomenout na názvy jako Kosmické jaro, Katedrála či Tryskání - Mondrianovo dílo představuje ještě o stupeň radikálnější krok směrem k ryze bezpředmětnému umění, které působí jen a jen silou svého výrazu.
V Mondrianově případě je to především přísný vnitřní řád a rytmus jeho obrazů a umanutá snaha po univerzální harmonii nezávislé na estetické libovůli jednotlivce. „Co chci vyjádřit svým dílem? Nic jiného než to, co hledá každý jiný umělec: harmonii, jíž lze dosáhnout rovnováhou vztahů linií, barev a ploch. Ale pouze nejzřetelnějším a nejintenzivnějším způsobem,“ napsal kdysi.
V roce 1917 Mondrian patřil k zakládajícím členům skupiny De Stijl, jejíž myšlenky se staly východiskem pro Le Corbusiera i pro Bauhaus. V poválečném období si ho oblíbili grafici, designéři i módní návrháři, takže s citacemi jeho obrazů se dnes setkáváme na všem možném od bot až po obklady koupelen. Navzdory této profanaci si Mondrianovy originály dodnes uchovávají svou jedinečnost a možnost vidět tolik jeho děl pohromadě je výjimečná.
Piet Mondrian
Albertina, Vídeň
do 19. června, www.albertina.at
Design
Skleněná harmonie
V rámci výstavního cyklu Mistři evropského sklářství představuje Uměleckoprůmyslové muzeum výběr z celoživotní tvorby sklářského výtvarníka, akademického sochaře Františka Víznera. Devětašedesátiletý Vízner se přednostně věnuje broušenému ateliérovému sklu. Vytváří harmonické geometrické mísy a vázy plné vnitřního napětí, jeho práci charakterizuje kontinuita a jistá nadčasovost. Víznerovo dílo je zastoupeno v nejvýznamnějších tuzemských i zahraničních sbírkách, a zdaleka ne jen v těch, které se zaměřují primárně na užité umění a design: najdeme je například v pražské Národní galerii nebo v Metropolitním muzeu v New Yorku.
František Vízner - Retrospektiva
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
do 5. června, www.upm.cz
