Užité umění
Zpátky k Vídni
Zatímco v Praze secese znamenala nespoutané orgie zdobnosti, ve Vídni byla spíše synonymem jednoduchosti a uměřenosti. Tuto u nás dosud přehlíženou tvář secesního užitého umění se snaží představit výstava Vídeňská secese a moderna 1900-1925.
Podle organizátorů jde o vůbec první výstavu, která si vlivů Vídně na české prostředí všímá. Je svým způsobem absurdní, že se halasně hlásíme k Pařížanu Muchovi, ale o významných českých Němcích v naší tehdejší metropoli nevíme skoro nic. Nějakou osobní vazbu k Českým zemím přitom mělo mnoho představitelů vídeňské secese. Jak koneckonců praví stará moudrost: Každý správný Vídeňák má českou babičku. Na Moravě či ve Slezsku se narodili kupříkladu architekti Adolf Loos, Josef Maria Olbrich či Josef Hoffmann, abychom uvedli alespoň ty nejslavnější.
Jedním z nejzajímavějších momentů výstavy je zařazení váz a dóz od Pavla Janáka bok po boku s výrobky Wiener Werkstätte. Janák, žák Otto Wagnera, nejvýznamnějšího rakouského architekta přelomu 19. a 20. století, se najednou jeví mnohem více jako typický „Vídeňák“ nežli představitel českého kubismu, na jehož výjimečnosti si tolik zakládáme. Na jaře by se výstava měla objevit v pražském Obecním domě.
Vídeňská secese a moderna 1900-1925
Moravská galerie - Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
do 27. února; www.moravska-galerie.cz
Fotografie
Sudek smutnící
Dílo Josefa Sudka má onu zvláštní vlastnost, že působí prostě i tajemně zároveň. Člověk nemusí vědět nic o cestách, kterými se moderní fotografie ubírala, aby cítil, že k němu Sudkovy snímky promlouvají. I při opakovaném setkání v nich ale stále zůstává cosi záhadného a nepojmenovatelného. Některá umělecká díla se dají snadno „převyprávět“, ne tak Sudkovy fotografie. Lze o nich dlouze psát a hovořit, ale nakonec je stejně musíte vidět. Nejde totiž o to je pochopit, ale prožít.
Výstava Smutná krajina nabízí setkání se Sudkovými panoramatickými snímky Mostecka. Jde o soubor, který Sudek vytvořil na přelomu 50. a 60. let a který pod názvem Severní krajina připravoval pro knižní vydání. Z publikace však nakonec sešlo - o tom, že budovatelské úspěchy socialistického hospodářství mění severní Čechy v poušť, nebylo záhodno mluvit.
Celý soubor veřejnosti poprvé představila před deseti lety Moravská galerie v Brně, která v roce 1973 získala do svých sbírek maketu nevydané knihy. Sudkovy snímky byly na výstavě konfrontovány s panoramatickými fotografiemi, které ve severních Čechách o třicet let později nafotografoval Josef Koudelka.
Titul nynější výstavy je převzat z rozhovoru, ve kterém Sudek o svých fotografiích říká: „Je to taková přismutnělá krajina. Já nedělám rád veselou krajinu. Protože veselá je furt veselá a furt stejná. Ale smutná má hodně variací. Víc smutná a míň smutná, ještě víc smutná, a s tím se dá něco dělat.“
Josef Sudek: Smutná krajina
Pražský hrad - Císařská konírna
do 20. března; www.hrad.cz
Grafický design
Styl = Prd
Největší hvězdou loňského Bienále grafického designu Brno byl jeden z jeho porotců, Rakušan Stefan Sagmeister. O něm a o doprovodné přehlídce jeho prací se v denním tisku psalo víc než o vlastním bienále. Výstavu, která proběhla v létě v Brně, hostí pražská galerie Design centra.
Stefan Sagmeister je považován za jednoho z nejvýraznějších designérů současnosti. Jeho mottem je rovnice „Styl = Prd“. Ve svých pracích tak střídá různé přístupy a nebojí se jít proti zažitým výtvarným pravidlům, myšlenkovým stereotypům ani společenským konvencím. Když například v roce 1999 navrhoval plakát pro svou vlastní přednášku, nechal si jeho text vyřezat do kůže.
Podstatnou část jeho zakázek dnes tvoří práce pro hudební průmysl. Navrhoval například obal CD Bridges to Babylon skupiny Rolling Stones a vizuální styl stejnojmenného turné. Sagmeister získal řadu mezinárodních ocenění, v roce 2000 mimo jiné hlavní cenu na brněnském bienále.
Stefan Sagmeister: Rebel grafického designu
Design centrum ČR - Jungmannova 30, Praha 1
do 11. února; www.designcentrum.cz
