Titán se zachvěl

14. 11. 2002

Dochází tajnůstkářské Mediobance dech?

Pro diskrétní hráče na milánském mocenském poli to byla čelní srážka, jaká se jen tak nevidí. V září odbojní akcionáři největší italské obchodní banky Mediobanca veřejně vyplísnili generálního ředitele Vincenza Maranghiho za porušování vnitrobankovních pravidel a zanedbávání zájmů investorů. Napětí pak několik týdnů rostlo s tím, jak povstalci z řad akcionářů otevřeně snovali plány na jmenování nového předsedy představenstva, který by management včetně Maranghiho srovnal do latě. Konflikt takového kalibru prosákl z této banky posedlé tajnůstkařením vůbec poprvé. Opozice nakonec nesehnala na zasedání představenstva, pořádaného 28. října, dost podpory k odvolání Francesca Cingana z funkce předsedy. Vzpoura však ohlašuje zemětřesení, které se pod italským finančnictvím teprve rozechvívá. Mediobanca byla založena po druhé světové válce jako jeden z nástrojů obnovy italského hospodářství a po celá desetiletí si drží funkci skryté hybné síly italské ekonomiky. Dlouhá léta byla jediným zdrojem soukromého kapitálu v ekonomice, které jinak dominuje stát. Ve firmách, jež financovala, si často ponechávala podíly. Dnes jí však kritici vytýkají, že vliv, jehož požívá díky křížovému vlastnictví akcií, spojenectví s průmyslovými podniky a nejrůznějším akcionářským aliancím, uplatňuje spíše než pro zisk pro moc samu. Co hůř, v době, kdy se Itálie rostoucí měrou integruje do spojené Evropy, brání moc Mediobanky nadmíru žádoucí konsolidaci italských firem, podkopává volnou soutěž a stojí v cestě modernizaci italského finančního systému. Boj o dotlačení Mediobanky do 21. století teprve začíná a může trvat ještě minimálně rok. V situaci, kdy regulátoři začínají stahovat oka svých antimonopolních sítí, kdy se investoři dovolávají reforem a kdy konkurenti úspěšně vábí klienty na svou stranu, však obecně sílí pocit, že bude-li banka lpět na tradičních metodách, může ji to jedině poškodit. „Jsme svědky bezprecedentní bitvy o transparentnost a odpovědnost managementu Mediobanky. Změna je nevyhnutelná,“ poznamenává Carlo Alberto Carnevale-Maffé, profesor strategického managementu na Bocconiho univerzitě v Miláně.
Nejdůležitějším krokem ke změně je podle kritiků vyhazov Maranghiho. Současného generálního ředitele si osobně vybral zakladatel Mediobanky Enrico Cuccia, který peněžní ústav řídil od roku 1946 až do své smrti v červnu roku 2000. Pětašedesátiletý Maranghi navázal na Cucciovu tradici – i on se chová jako všemocný zeměpán bez odpovědnosti k akcionářům. Stejně tak ředitelé jednotlivých divizí Mediobanky, kteří nadále odmítají jednat s analytiky či poskytovat rozhovory novinářům. Žadatelé o informace jsou odkazováni na webové stránky společnosti. Ani hlavní sídlo Mediobanky, přísně střežený palác ze 17. století poblíž ústředního milánského náměstí Piazza della Scala, nenajdete snadno. Na dveřích totiž chybí jmenovka. Mocné síly, které si vytkly za cíl tyto dveře rozrazit a kulturu banky změnit, se však pomalu sbírají k útoku. V jejich čele stojí jedny z největších italských komerčních bank, UniCredito Italiano a Capitalia (dřívější Banca di Roma). Ty jsou zároveň největšími akcionáři Mediobanky. „Mediobanca neplní roli, jakou by měla, tedy nepodporuje průmysl,“ tvrdí Alessandro Profumo, generální ředitel banky UniCredito. Podobné výtky sice nejsou ničím novým, ale jen málo manažerů je až donedávna pronášelo takto veřejně. Nyní se do diskuse zapojil i nejvyšší italský bankovní orgán. Guvernér italské centrální banky Antonio Fazio se 25. září nechal slyšet, že Mediobanca coby finanční instituce „potřebuje modernizaci“. Zatímco Maranghi bojuje na všech frontách, divize investičního bankovnictví Mediobanky čelí tlaku rostoucí konkurence a poklesu na burzách. Ve fiskálním roce končícím 30. červnem spadl zisk Mediobanky o čtrnáct procent na 255 milionů dolarů. Výnosy se přitom propadly o 35 procent na 1,14 miliardy dolarů. Ve třetím čtvrtletí vyústilo snížení účetní hodnoty podílů ve ztrátu dosahující 346 milionů dolarů. Hodnota akcií banky, které jsou kvůli vysoké diverzifikaci podílů v jejím držení často chápány jako zrcadlo celého italského průmyslu, klesla letos o 40 procent. Akcie Mediobanky se v podstatě obchodují za cenu o 35 procent nižší, než by odpovídalo tržní hodnotě jejích aktiv. Podle nedávného průzkumu mezi italskými správci investičních fondů by hodnota aktiv rapidně vzrostla, kdyby Maranghi odešel. Investoři by pak totiž očekávali, že se Mediobanca rozdělí na dvě společnosti: na holding s podíly v průmyslových podnicích a na investiční banku. To by v celé zemi oživilo obchodování s akciemi a vzedmulo vlnu konsolidací a restrukturalizace. Rázem by se tak ve hře ocitly takové akciové drahokamy, jako jsou například podíly ve třetí největší evropské pojišťovně Assicurazioni Generali, holdingu HdP, pod nějž spadají i mediální skupina RCS a největší italský deník Corriere della Sera, a další jim podobné.
Konkrétně Generali je pro akcionáře choulostivou otázkou. Antimonopolní úřad prošetřuje vliv Mediobanky na konkurenci v pojišťovnictví, což banku staví do nepříjemného centra pozornosti. Akcionáři jsou rozezleni i tím, že Maranghi 12. září propustil z místa jejího generálního ředitele Gianfranca Guttyho, aniž by to předtím konzultoval s představenstvem. Guttyho pak nahradil osmasedmdesátiletým Antoinem Bernheimem, bývalým partnerem francouzské investiční banky Lazard Frères, jenž obnovil své vazby s Maranghim poté, co byl z vedení Generali v roce 1999 propuštěn. Vzhledem k tomu, že pojišťovna s aktivy ve výši 230 miliard dolarů vystřídala v průběhu necelých čtyř let již tři předsedy představenstva, rostou mezi investory obavy, zda tím neutrpí její výsledky. „Mediobance nezáleží na vytváření solidní obchodní hodnoty. Ani z etablované značky Generali netěží tak, jak by mohla,“ podotýká jeden z milánských bankovních analytiků. Od počátku minulého roku se hodnota akcií Generali propadla o 55 procent. Italští bankéři a kapitáni průmyslu se v elegantních milánských kuloárech moci shodují na tom, že odstranit Maranghiho nebude snadné. Zaprvé se může opřít o ty akcionáře, kteří vůči Mediobance vystupují v roli držitelů akcií a současně věřitelů, a nechtějí si ji proto rozhněvat. Navíc rozhoduje o miliardě dolarů, získané z velké části nedávným prodejem vybraných průmyslových podílů. V červnu zaplatil Maranghi tučnou částku za čtyřiatřicetiprocentní podíl ve Ferrari, jedné z divizí automobilky Fiat, jež se nedávno ocitla ve finanční nouzi. Celý obchod přitom vyfoukl z klepet bankám UniCredito a Capitalia. „Jako by tím Maranghi říkal: To já jsem ten nejvýznamnější italský bankéř,“ poznamenává jeden z milánských bankovních analytiků. Aby si upevnil postavení, přivedl bojovný Maranghi do Mediobanky nové akcionáře. Francouzský spekulativní investor Vincent Bolloré, předseda představenstva pojišťovny Generali, drží spolu s francouzskou pojišťovnou Groupama a s rodinou vlastníků skupiny letecké výroby Dassault Aviation alespoň sedm procent. Francouzi se možná navzdory průměrným hospodářským výsledkům Mediobanky postaví na Maranghiho stranu už jen proto, aby se probojovali do čela stolu, u něhož se rozhoduje o italském byznysu. „Maranghi je každopádně dobrý bojovník. To nejlepší ze sebe vydá, když je na dně,“ tvrdí Gabriele Capolino, ředitel finančního deníku Milano Finanza. Čím déle však Maranghi zůstane na svém místě, tím více se to Mediobance a celému italskému podnikovému sektoru prodraží.

HLAVNÍ POSTAVY DRAMATU MEDIOBANKY VINCENZO MARANGHI
Nejvýznamnější italskou obchodní banku převzal v roce 2000 po smrti jejího zakladatele Enrica Cuccii. V boji o zachování obrovské moci, kterou Mediobanca vládne, čelí obviněním, že jedná bez konzultací s představenstvem.

CESARE GERONZI
Místopředseda Mediobanky a předseda banky Capitalia (dřívější Banky di Roma). Ta v Mediobance vlastní 9,4 procenta, a je tak jejím největším akcionářem. Stojí proti Maranghimu a rád by zvýšil podíl banky Capitalia v Mediobance. Jeho ústav je však bohužel finančně slabý.

ALESSANDRO PROFUMO
Generální ředitel banky UniCredito Italiano, druhého největšího akcionáře Mediobanky s podílem 9,2 procenta. V září Maranghiho veřejně kritizoval za ignorování zájmů akcionářů a svévolné propuštění Gianfranca Guttyho, generálního ředitele obří pojišťovny Assicurazioni Generali, v níž Mediobanca drží rozhodující podíl ve výši 13,6 procenta.

GIUSEPPE TESAURO
Předseda italského antimonopolního úřadu. Kvůli možnému porušení zákona nyní prošetřuje vztahy mezi Mediobankou a dvěma největšími italskými pojišťovnami, Generali a SAI.

VINCENT BOLLORÉ
Francouzský spekulativní investor, jenž v Mediobance vlastní zhruba dvě procenta. Maranghiho sice stále podporuje, ale na své investici prodělal. Hodnota akcií banky se totiž letos propadla o 40 procent.

Popisek k fotce v tabulce:
Když Maranghi vyhodil generálního ředitele Generali, vypukla hádka