Vše nasvědčuje tomu, že Václav Klaus i Miloš Zeman přišli o nosiče budoucích ambicí
Po patovém výsledku květnových parlamentních voleb 1996 šlo v červnové předčasné repetici 1998 o hodně. Půjde vývoj jako v období 1992 až 1996 doprava, anebo zamíří opačným směrem? Který z obou velikánů stane u kormidla? Václav Klaus, anebo Miloš Zeman? V novinách se psalo o „souboji titánů“. Leč jakýpak souboj, když alespoň jeden z nich už někdy v dubnu promýšlel variantu, jež byla 9. července 1998 zhmotněna ve vynález „smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“ mezi ČSSD a ODS, která ve volbách o necelých pět procent prohrála. „Oposmlouva“ jim garantovala, že se u moci budou střídat. Vždy jedna strana měla po celé čtyři roky vládnout a druhá ji kontrolovat – držet ji na vodítku a týt ze sinekur, které jí „vítězná“ nadělí. Z „titánů“ představujících dva odlišné „světové názory“ se stali spolupodílníci firmy nevalné pověsti.
Fungovala by asi dodnes a možná navěky, kdyby z podnětu tehdejšího prezidenta Václava Havla Ústavní soud zkraje roku 2001 nezrušil „smluvně-opoziční“ novelu volebního zákona. Ta by bývala vyřadila z Parlamentu malé strany a z KSČM by se stal kompars, s nímž už by si ČSSD a ODS poradily. „Titánům“ však především nevyšel zásadní pokus se „smluvně-opoziční“ novelou ústavy. Měla „postavit do latě“ Havla a „stabilizovat“ politické prostředí, aby je na dlouho předlouho měly pod kontrolou ODS v čele s Klausem a ČSSD pod vedením Zemana.
Nevyšlo to! Klaus se koncem roku 2002 vzdal aktivního předsednictví ODS, aby mohl na Hradě vystřídat Havla. Zeman již na jaře 2001 přenechal funkci předsedy ČSSD Vladimíru Špidlovi, kandidátovi prý s „relativně nejmenším deficitem inteligence“. A bylo to tady! Klause přestávala „na slovo“ poslouchat ODS poté, co ji převzal Mirek Topolánek, a totéž se přihodilo Zemanovi. Po červnových volbách 2002 se odebral „objímat stromy na Vysočinu“ a premiérem trojkoaliční vlády s lidovci a Unií svobody, Zemanovi protivnou, se stal Špidla. „Titáni“ Klaus a Zeman však stále měli ve „svých“ stranách dost věrných, aby chod ODS a ČSSD ovlivňovali a zároveň si v nich udržovali v pohotovosti vnitřní iredenty. I tahle etapa se však chýlí ke konci. Dílem proto, že iredentisté, jako je Pavel Bém v ODS či „Zemanovi sirotci“ v ČSSD, jsou příliš obezřetní, než aby ve jménu svého guru spálili mosty ke straně-zaopatřovatelce. A dílem proto, že mnozí už byli mezitím vytlačeni do ofsajdu, odkud se toho mnoho neuhraje. V ODS to postihlo Vlastimila Tlustého, Jana Schwippela a Juraje Ranince, v ČSSD ještě dřív Josefa Hojdara, Jana Kavana a další „Zemanovy sirotky“ v čele s věrným Miroslavem Šloufem, které Špidla, Stanislav Gross ani Jiří Paroubek Zemanovi neodcizili.
S „titány“ to šlo s kopce. Leč ještě jednou se jim zablýsklo na lepší časy. Po jarních volbách 2006 nebyl s to Topolánek sestavit vládu s nadějí na důvěru ve sněmovně, zkoušeje to s vládou menšinovou a poté s pravo-středovou koalicí se zelenými a KDU-ČSL. To byla zejména pro Klause příležitost. Ani jemu, ani Zemanovi se však nepovedlo zaranžovat ať už „velkou“ koalici ODS s ČSSD preferovanou Klausem, ani menšinovou vládu ODS podporovanou sociální demokracií, propagovanou Zemanem. K Topolánkově vládě ODS, KDU-ČSL a Strany zelených měl Klaus od počátku odtažitý vztah a kompromitoval ji i na mezinárodní scéně. A co Zeman? Ten několik dní před velikonočním sjezdem ČSSD v roce 2007 ze strany vystoupil. A krátce na to byl již čestným hostem ustavujícího sjezdu Strany důstojného života své někdejší pravé ruky v Lidovém domě Jany Volfové. Ta strana však je a nejspíš i zůstane bezvýznamnou, byť si dá na předvolební billboardy právě Zemana. Zpět do vysoké politiky mu nepomůže. Ani fanklub Přátelé Miloše Zemana původně v čele s téměř 80letým exministrem průmyslu Miroslavem Grégrem, jehož vystřídal exministr školství Eduard Zeman. Stranu zatím přátelé nezaloží a do příštích voleb prý nepůjdou, poněvadž dle Eduarda Zemana a Šloufa volby skončí opět patem.
Shrnuto a podtrženo, Miloš Zeman i Václav Klaus postupně přišli o pevnou politickou oporu. Klaus vadil už i nemalé části ODS, která je ráda, že se od ODS oddělil a fandí „nové pravici“. Leč Strana svobodných občanů jeho žáka Petra Macha to dle Klause hned na začátku zpackala. Pravda, nabízí se mu také euroskeptická Libertas.cz. Ta se dle její volební jedničky Tlustého hlásí ke Klausovu odkazu a slibuje „přistupovat k jeho majestátu a k jeho úřadu s neobyčejným taktem“ a nedomáhat se na něm „velkých obětí“. S Tlustým se však pojí kromě jiného proslulá „vířivka“ a s dvojkou kandidátky Libertas.cz Vladimírem Železným pravomocné odsouzení za daňový delikt. Vše prostě nasvědčuje tomu, že Klaus i Zeman přišli o nosiče svých případných budoucích ambicí. A proto druhdy titáni blednou a přesouvají se do učebnic dějepisu. Tak to bývá. Tak to je většinou i spravedlivé.
