Při poslední cestě do USA navštívil prezident Václav Klaus také hlavní stan společnosti Microsoft v Redmondu. Po předvedení vize budoucnosti si povzdechl, že je dobře, že se takové doby nedožije. Jeho postoj k informačním technologiím je známý, takže nepřekvapí. Jeden současný anglický básník volá s trochou obav nebo spíše ironie po tom, aby jeho nedokonalé srdce bylo nahrazeno titanovým a možná by i příští generace lidí mohla být z titanu. Je lehčí, odolnější a více vydrží.
Zcela opačný názor mají guru informační společnosti. Opěvují narůstající výkonnost hardware, obrovskou kapacitu paměti a rychlé připojení. To spolu s magickým softwarem vytváří vizi, které se začínám obávat i já. Představu, že ráno usednu k snídani a dostane se mi snad kromě kávy všeho, co potřebuji, informací, hudby, sportovních zpráv, nabídek k neodolatelným nákupům, bych ještě skousnul. Méně už to, co o mně ten kus železa, a tudíž i ten, kdo jej ovládá, musí vědět. Neuchvacuje mne ani představa, že kdekoli mohu být dostižen e-mailem, telefonem či videem. Kladu si občas otázku, jak jsme tyto věci řešili dříve, když takové technologie neexistovaly. Virtuální komunity, virtuální existence a virtuální komunikace mne také moc nepřitahují. Někdo už řekl, že technologie zkracuje vzdálenosti, ale bohužel nás k sobě nepřibližuje. Náhradu výukových procesů počítačovými programy považuji spíše za východisko z nouze, učitelé, alespoň ti doopravdičtí, jsou nenahraditelní. Chybí spíše metodika zapojení počítačů do výuky a gramotní kantoři. Příspěvek počítačů k boji s oteplováním je mírně řečeno problematický. Serverové farmy s obrovským příkonem, přebytečná výpočetní kapacita ve firmách i u nás doma moc zeleně nevypadají. To, že výrobci pracují na tom, aby při chodu naprázdno, představujícím drtivou většinu času, spotřebovávaly méně energie, není řešením.
Rozhodně se nechci přiřadit k úvodním „katastrofickým“ postojům. Využívám mobily, počítače, programy, e-maily, je to velmi praktické. Jsem si vědom toho, kam posunula informační technologie celé obory, například medicínu. Počítače jsou jistě dobrým sluhou, ale neměly by se stát pánem. Kvantita také neznamená kvalitu, stačí se podívat na internet. Nebo snad patříte mezi ty, kteří v milionech odkazů rozliší pšenici od plevele? Jsou stovky televizních programů a videí v počítači takovým přínosem? Je dobře, že informační technologie se stala běžnou součástí našeho života. Doufám, že nebude ničím víc.
