SPT Telecom
Dvěma slovy lze označit počínání vlády při personálních obměnách v SPT Telecom a v Českých radiokomunikacích. Zběsilost a amatérismus. Navenek se zdá, že jde plánovitě za svým cílem - dosadit do firem lidi k obrazu svému. Průběh změn ji však usvědčuje z diletantství.
Důležitější je firmy získat pod kontrolu, o jménech se rozhoduje ex post. Jak jinak si vysvětlit, že o tom, kdo bude šéfem představenstva a kdo generálním ředitelem, se debatovalo až na samotné valné hromadě SPT Telecom minulý pátek. Teprve tam se také diskutovalo, zda kandidát na ředitele Přemysl Klíma je vhodnou osobou. Termín jednání byl znám půl roku dopředu… Dva dny před valnou hromadou, údajně po zvláštní vsuvce při jednání kabinetu, padla varianta, že by se předsedou představenstva měl stát bývalý ředitel české pobočky Microsoftu Ivan Pilný a ředitelem Antonín Kalda, někdejší manažer oblastního závodu Telecomu v Praze. Vliv jistě měla i skutečnost, že proti se vyslovila ODS. V tu chvíli se také ukázalo, že ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám a ministr přes tajné služby Jaroslav Bašta, kteří loni debatu o potřebě změn v Telecomu vyprovokovali, již ve věci hrají druhé housle (Peltrám se o SPT Telecom v poslední době ani příliš nezajímá, většinu jednání vede jeho náměstkyně Marcela Gürlichová). Neúspěch varianty Kalda-Pilný znamená prohru i pro některé poslance ČSSD, zejména Františka Brožíka a Jaromíra Schlinga, kteří se ve věci silně angažovali. „Představoval jsem si, že budou do čela firmy vybráni lidé schopnější, neskrývá svůj kritický názor poslanec Schling.
Dirigenti Svoboda a Hrubý Na konečnou podobu kandidátky do představenstva SPT Telecom však neměla tak velký vliv debata ve vládě (do níž se různou měrou měli zapojit Zeman, Svoboda, Mertlík a Peltrám) jako hlavně dohoda ministra financí a šéfa prezidia FNM Iva Svobody s předsedou výkonného výboru FNM Michalem Hrubým. Hlavně jejich zásluhou byl v posledních hodinách před valnou hromadou na vrcholné funkce navržen Jiří Němec, nynější ředitel oblastního závodu Morava SPT Telecom (dříve předseda představenstva, který je i podepsán pod asociační dohodou se strategickým partnerem) a Přemysl Klíma, zakladatel firmy Dattel a nyní ředitel pro speciální projekty v Telecomu (s Michalem Hrubým jsou přátelé, dříve spolu podnikali). Výběrem Němce bylo vyhověno i Peltrámově náměstkyni Gürlichové, která je s Němcem ve velmi dobrém osobním vztahu. Teprve na valné hromadě se ovšem mělo rozhodnout, kdo z dvojice bude předsedou představenstva a kdo generálním ředitelem. Spíše se počítalo s variantou Němec jako předseda a Klíma ředitel. Ve skutečnosti vše dopadlo jinak: šéfovat představenstvu bude místopředseda FNM Karel Zeman. Zklamaný Jiří Němec jednání předčasně opustil. Kandidát Přemysl Klíma nedopadl lépe, protože během jednání někdo z účastníků rozšířil informaci o jeho údajné spolupráci s StB (proslýchá se, že roli v tom měl sehrát zástupce drobných akcionářů Martin Mosinger). Do celé záležitosti se poté údajně telefonicky vložil i ministr Bašta. Výsledkem vládou ČSSD dlouho připravovaných změn tak je, že generální ředitel Svatoslav Novák byl sice odvolán z představenstva, ale zároveň byl požádán, aby ve vrcholné manažerské funkci setrval až do 14. července, kdy má vrcholný orgán SPT Telecom znovu zasedat. Novák to v rozhovoru pro MF Dnes asi po právu označil za „skoro až urážlivé .
Ve stopách Sabely Kdyby se divoká smršť neopakovala i minulé úterý na valné hromadě Českých radiokomunikací, mohla by se snad věc přejít mlčením. Avšak i tam ještě ráno v den konání nebylo zřejmé, koho zástupci státu budou navrhovat za nové členy představenstva. Sociální demokracie usiluje o výměny lidí ve strategických firmách, aniž má jasno kým odvolané nahradit, nehledě na to, že není zřejmé, zda nejde o změny k horšímu. Diskuse o tom, že je třeba odvolat část vedení SPT Telecom, začaly loni na podzim, kdy bylo zveřejněno, že ředitel pražské oblasti SPT Telecom Radomír Sabela neprošel prověrkami pro nakládání se státním tajemstvím. Ministři Bašta a Peltrám kvůli tomu žádali hlavu ředitele Nováka. Je paradoxní, že po třičtvrtě roce je na jeho místo navržen člověk, o jehož čisté minulosti se musí během voleb vést diskuse. Nic na věci nemění ani fakt, že nařčení Přemysla Klímy bylo podle všeho nepodložené, protože v takzvaných Cibulkových seznamech sice figuruje člověk stejného jména, ale s jiným datem narození. Bylo by přirozené, kdyby bezúhonnost kandidátů na vrcholné pozice ve strategických firmách země, která je členem NATO, byla předem prověřena. Skutečnost, že se tak nestalo a že třeba ke kandidátům nepřijalo žádné usnesení prezidium FNM, je dokladem, že klíčová rozhodnutí kolem Telecomu se daleko více než na oficiálních schůzích rodí v nepřehledném politickém zákulisí. Tam, kde mezi sebou vedou tvrdý boj frakce uvnitř ČSSD, kde se hlásí o svůj podíl na moci ODS (a jejím jménem vystupuje Ivan Langer), kde dělá svou zcela autonomní politiku předseda FNM Michal Hrubý, kde prosazuje své zájmy konsorcium TelSource, kde se pohybují nynější i zhrzení bývalí manažeři Telecomu a kde působí vlivné osoby, jež se snaží prostřednictvím novinářů diskreditovat protistranu. Nepřímé informace nahrávají domněnce, že v pozadí všeho mohou být „agenti světových telekomunikačních firem, kteří rekognoskují terén a připravují vstup na tuzemský trh.
Záhadné obrácení TelSource Kdo se po valné hromadě SPT Telecom může cítit poraženým a kdo vítězem? Šéf společnosti Patria Finance Zdenek Bakala, který byl z představenstva kvůli údajnému střetu zájmů odvolán, si myslí, že všichni byli poraženi. „Společný zájem, kterým by měla být prosperita firmy, utrpěl. Je to vidět i na kursu akcií. Pořád existují jednotlivci, kteří se domnívají, že státní vliv může být využíván k zajišťování partikulárních zájmů, tvrdí, aniž by však chtěl kohokoliv jmenovat. Bakala tím hodnotí hlavně minulost. Při pohledu do budoucnosti je optimistický: „Akcionáři se dokázali dohodnout a to je nejdůležitější. Konsorcium TelSource se v ČR po valné hromadě očividně cítí bezpečněji, už nehrozí odchodem z ČR. V osobách odvolaných členů představenstva Svatoslava Nováka, Jana Dědiče a Zdenka Bakaly firmu sice opouštějí odborníci, se kterými po několik let zahraniční vlastníci velmi dobře vycházeli, na druhou stranu však byl odvolán i Antonín Kalda, člen představenstva, který řízení firmy nejvíce kritizoval a jehož nominaci do vedení se TelSource důrazně bránil. Nechce se však věřit, že by odchod Kaldy a nahrazení tří dalších členů představenstva jinými (z nichž minimálně u Markéty Gabrielové z FNM lze zapochybovat, zda předčí kvality odvolaných) byl jediným důvodem rychlé změny nálady zahraničního partnera. Všechny smlouvy zůstaly beze změn, strategický partner má stále jen 33,5 procenta akcií… Objevují se dohady, zda součástí úmluvy, kterou s konsorciem učinili Svoboda a Hrubý, nemohla být i nějaká neveřejná dohoda o prodeji zbylých 51 procent akcií ve vlastnictví státu. Jde však o spekulaci, informace, které by něco podobného byť jen naznačovaly, chybí. Nechce se věřit ani tomu, že by TelSource přijal záruky právě od Iva Svobody, pod nímž se kymácí ministerské křeslo. Jestli by se Svobodou či Hrubým mohla být učiněna nějaká velkorysá dohoda, pak snad o jejich dalším profesním uplatnění v případě, že by své posty museli opustit.
Kdo, když ne Klíma? Zatím platí, že existují minimálně dvě překážky, které brání, aby se situace v Telecomu definitivně uklidnila: osoba dosud nejmenovaného generálního ředitele a privatizace. Co se ředitele týče, pokud se potvrdí, že Přemysl Klíma je „čistý , měl by asi největší šanci na zvolení právě on. Otázkou je, zda nominaci přijme. V deníku Právo uvedl, že očištění jména je pro něj přednější. Navíc se proslýchá, že někdo z jeho bývalých spolupracovníků nabízí tisku ke zveřejnění materiály, které by jej mohly diskreditovat. Pokud by funkci nevzal, hrozí další personální třenice. Kdo totiž jiný než on, uvážíme-li, že ředitelem by asi měl být člověk, který má zkušenosti s řízením telekomunikační firmy a přitom musí být v představenstvu a českým občanem? Takovou podmínku může splnit už jen Jiří Němec, ten se však může cítit dotčen, že funkci nedostal napoprvé. Pokud nebyla ve věci doprivatizace učiněna nějaká neoficiální dohoda, pak i tato záležitost zůstane neuralgickým bodem vzájemných vztahů akcionářů. Není totiž pochyb, že prapříčinou sporů kolem Telecomu je snaha příliš mnoha lidí být poblíž, až se bude privatizovat majetek, jehož tržní cena se pohybuje kolem 70 miliard korun (přibližná cena dosud státního podílu). V zásadě jde pouze o dvě věci: kdo a za kolik bude moci prodávat a kdo a za kolik bude moci kupovat.
Privatizace v tandemu Jak privatizovat? Zdenek Bakala z Patria Finance, jehož firma dříve nakupovala akcie Telecomu pro člena konsorcia TelSource, nizozemskou KPN, si myslí, že je třeba se držet osvědčených postupů: „Privatizovat by se mělo tak, jak jsou privatizovány obdobné firmy v zahraničí, žádná nestandardní řešení. Jediným kritériem by měla být cena, jiné již nemá smysl. Zároveň si myslí, že pokud nemá dojít k dalším akcionářským sporům, musí se na přípravě privatizace podílet nejen stát, ale i TelSource. Na otázku, zda si dovede představit, že by ve firmě vedle TelSource byl i jiný investor, odpovídá ano. Martin Mosinger, který o sobě prohlašuje, že v Telecomu hájí drobné akcionáře, má za to, že pokud by stát svých 51 procent akcií prodával někomu jinému než TelSource (tomu, kdo nabídne nejvíce), měl by nabyvatel mít povinnost vykoupit za stejně vysokou cenu od konsorcia i jeho akcie, pokud o to bude stát. „Považoval bych to vůči němu za slušné, míní. Termín doprodeje telekomunikačních firem není jasný. Může k němu dojít již příští rok, ale i za pět let. Ministr Peltrám v březnu prohlašoval, že s prodejem vláda nehodlá spěchat a chce celou věc ponechat na vůli příštího kabinetu, kdy již bude demonopolizován trh a vytvořeny jasné regulační mantinely. Avšak Pavel Mertlík a Ivo Svoboda v posledních týdnech několikrát naznačili, že jejich snahou je privatizaci urychlit. Koho však vlastně v ČSSD považovat za směrodatnou telekomunikační autoritu?
