KPMG: Firmy by měly více hlídat náklady v době růstu
Na náklady musíš myslet jako na investici. Takže diskuse by se měla vést o tom, co můžeš učinit, abys utratil správnou částku. Zní motto Iana Springetta z energetické BP. A Mariano Domingo z firmy Sara Lee International (globální výrobce spotřebního zboží) se přidává: „Měli bychom se soustředit na vytvoření co nejflexibilnější organizace, kde snižování nákladů nemusí být nutně cílem, nýbrž následkem.“
Každá firma se holedbá sledováním nákladů, jejichž výši se pravidelně snaží redukovat. A některé tak vskutku činí. „Právě v příznivých obdobích je důležité nepodlehnout euforii a náklady nejen ukočírovat, ale nebát se přistoupit k radikálnějším opatřením. To může vytvářet vnitřní pojistku do budoucna,“ zdůrazňuje Václav Bečvář, finanční ředitel Stocku Plzeň.
Nicméně studie KPMG věnovaná hlídání nákladů i v době růstu vypovídá o opaku. Bezmála tři čtvrtiny ze 427 oslovených vrcholných manažerů z celého světa přiznaly, že když se firmě daří, snaží se snížit náklady o pouhá tři procenta. Cíl však dokázala splnit jen necelá desetina z nich. „Náklady bývají důležitým tématem, ale když výnosy rychle rostou, řešení nákladů není prioritou,“ shrnuje výsledky průzkumu Eva Racková, partnerka KPMG ČR z oddělení řízení rizik a poradenské služby. Její slova potvrzují dvě pětiny respondentů přiznávající, že rostoucí výnosy odvádějí jejich pozornost od možností nákladových úspor.
Utrácíme, co to dá.
Čtyři z pěti manažerů uznávají, že efektivní nákladová struktura je zdrojem dlouhodobé konkurenční výhody. „Snažíme se o kontinuální snižování výrobních nákladů. Víme, že přijde doba, kdy se nám nebude dařit tak dobře, jako teď,“ říká ředitel výroby Linetu Petr Chmel. Tři čtvrtiny sledovaných firem sice zvyšují výnosy, ovšem jen desetina z nich dokázala náklady snížit, a většina přiznala, že jim výdaje rostly. Ke strategickým změnám nákladové struktury by je přiměla zostřená konkurence, tlak na snížení cen či nutnost financovat expanzi.
Právě snaha udržet se na otevřeném trhu přiměla v minulosti řadu českých podniků k ozdravění hospodaření. „V posledních třech letech jsme prošli restrukturalizací a snižování nákladů bylo jedním z klíčových opatření. Jednalo se o jednorázové snížení významných položek, respektive o optimalizaci nákladové struktury. Dále jsme nastavovali efektivní controllingovou strukturu plánování, sledování skutečnosti a reportingu tak, abychom náklady řídili a měli je dlouhodobě pod kontrolou i ve fázi růstu,“ říká finanční ředitel Motorpalu Pavel Chýňava.
Velké Oko vše hlídá.
Přestože manažeři souhlasí, že vhodné změny v nákladové struktuře mohou zajistit dlouhodobou konkurenceschopnost, polovina z nich si stěžuje na neprůhlednost výdajů, což je překážkou k jejich optimalizaci. „Snižování nákladů či cost management musí být pravidelná činnost, nikoliv jednorázová akce. V případě, kdy se ke snižování nákladů přistupuje pouze někdy, například pod tlakem či za recese, nejsou výsledky dlouhodobé a tak výrazné,“ varuje místopředseda představenstva ČKD Group Petr Křeček.
Racková upřesňuje, že existují tři základní formy řízení nákladů. Buď jde o záchranné akce, o taktické snižování nákladů, nebo o dlouhodobé strategické řízení s cílem dosáhnout optimální struktury. Záchranná brzda, jež vede k drastickým úsporným akcím, se aplikuje pod tíží času. Taková opatření sice rychle posílí peněžní toky, nicméně možnosti se kvapem vyčerpají. Dlouhodobější účinek přinášejí taktická opatření, ale i ta vedou jen k o něco vyšší efektivitě stávající nákladové struktury.
Změnit ji dokážou jen strategická opatření, jež bývají úzce provázána s cíly. Mohou například iniciovat změny produktového portfolia nebo technologií, mohou vést k přemístění provozu, ke změnám kapacit nebo odbytových kanálů. „Snížení nákladů jsme dosáhli i převedením významné části výroby do našeho závodu v Písku, otevřením evropského aplikačního centra pro automatizaci v Praze a nalezením subdodavatelů v ČR,“ potvrzuje vliv strategického zásahu Petr Hermann z vedení českého Schneidru Electric.
Více než polovina dotazovaných uvedla, že nejdůležitějším nástrojem při řízení nákladů je zefektivnění procesů. „Sázíme na automatizaci výroby, redukci administrativy a na vizualizaci podnikových procesů. Zavádíme systém Oko, kdy se na velkoplošných obrazovkách rozmístěných v klíčových bodech firmy zobrazuje tok materiálu, aktuální stav prací na výrobní lince či informace o fakturách po splatnosti. Je pak jasně vidět, kde je problém a kdo udělal chybu,“ přibližuje orwellovský nástroj Linetu šéf Chmel.
Šetři a víc vyděláš.
Strategický přístup ke snižování vyžaduje angažovanost top manažerů. Ve skutečnosti však jen ve třech pětinách firem nese konečnou odpovědnost generální ředitel či předseda představenstva, případně finanční ředitel. Neméně důležité je k témuž motivovat pracovníky různých úrovní. „Hlavní odpovědnost nese vrcholné vedení. Ale díky úzkému propojení hospodaření jednotlivých středisek na systém odměňování jsou za kontrolu nákladů odpovědni vlastně všichni,“ říká Ladislav Šimeček z controllingu firmy Vetropack Moravia Glass.
A jaké náklady firmy nejvíce hlídají? Z miniankety týdeníku EURO mezi českými podniky vyplynulo, že úspory lze najít především v oblasti materiálových vstupů, subkomponent, nákladů výrobních operací, řízení spotřeby energií. Schneider Electric nedávno outsourcoval IT, Linet se snaží, aby stěžejní stroje pracovaly bez prodlev.
Limity diety.
Nejvíce dotázaných - přes třetinu - odhaduje nákladové úspory v příštím období mezi šesti až deseti procenty. Jen okolo pětiny respondentů plánuje úspory vyšší a další pětina z nich míní, že náklady sníží jen mezi jedním až pěti procenty. Konkrétní cíl má pro následující tři roky výrobce zdravotnické techniky a vlakových sedaček Borcad. Majitel Ivan Boruta plánuje snížit materiálové vstupy o minimálně 15 procent a produkční čas dokonce o tři desetiny.
Náklady se bohužel vyznačují nepříjemnou vlastností – i přes veškerou snahu rády rostou. Tři čtvrtiny oslovených firem počítají v následující „tříletce“ se zvýšením personálních nákladů, ovšem zvednou se i výdaje na energie a další základní vstupy, náklady na technologie, infrastrukturu a marketing.
Každý dietní poradce potvrdí, že hubnout se má chytře, pravidelně a že výsledek přinášejí jen změny, které tlouštík přijme za své. Nic se ale nemá přehánět. Bečvář ze Stocku varuje: „I úspory mají limity a nesmějí ohrozit kvalitu, způsobit snížení prodejů, ohrozit bezpečnost práce či zakonzervovat technologické vybavení.“
