Eurozóna
V Athénách se minulý týden sváděl boj srovnatelný s bitvou u Marathonu. Po vyčerpávajících jednáních, během nichž několik dní za sebou zaznívalo „dnes večer je poslední šance se dohodnout“, nakonec řečtí politici našli shodu s mezinárodními věřiteli. Řecko tak odvrátilo bezprostřední hrozbu bankrotu, získalo nárok na půjčku ve výši 130 miliard dolarů a odpuštění více než 100 miliard dluhu od privátních věřitelů. „Po dlouhém a těžkém jednání jsme se konečně shodli,“ řekl novinářům řecký ministr financí Evangelos Venizelos. Trochu překvapivě dohodu oznámil právě on, nikoli premiér Lucas Papademos, v jehož režii složitá vyjednávání probíhala. Ten musel přemluvit také domácí představitele politických stran, aby přijali podmínky v podobě dalšího kola tvrdých rozpočtových škrtů. Nepodařilo se to u všech. Do páteční uzávěrky týdeníku Euro totiž kvůli nesouhlasu se škrty odstoupilo šest členů vlády. „Nesmíme dopustit bankrot Řecka,“ uvedl Papademos, „A samo sebou se rozumí, že ti, kdo nesouhlasí a nehlasovali pro nový program, nemohou zůstat ve vládě.“ Úplné přidělení pomoci však musejí schválit ještě ministři financí eurozóny. Není přitom ani zdaleka jisté, že tak nakonec učiní. „Stále je příliš mnoho nejistot,“ prohlásil Jean-Claude Juncker, který předsedá skupině ministrů financí eurozóny. Především Němci mají s tempem řeckých reforem velký problém. Ministr financí Wolfgang Schäuble se konkrétně vyjádřil v tom smyslu, že řecká opatření pro něho zatím nejsou přesvědčivá. Přitom paradoxně je to spíše eurozóna, kdo by se měl o odvrácení řeckého bankrotu doopravdy snažit. Pro samotné Řeky se hraje o jediné – zda si euro udržet, či nikoli. Bankrot sám o sobě, navíc spojený s přijetím vlastní měny, by pro ně byl v současnosti pravděpodobně jednodušším řešením než přijímání škrtů a následné prohlubování ekonomické recese (ta v Řecku trvá už pět let). Německo a Francie naopak bojují o přežití vlastních bank, které v minulosti Athénám poskytovaly levné úvěry.
