Tlustého čára

Dohoda výrazně posiluje pozici státu ve sporech s ČSOB

Šest a půl roku se vlekoucí kauza IPB nejspíše definitivně spěje do finiše. Vláda podepsala dohodu s Nomurou a dosud nesmiřitelná ČSOB se dostala do pozice, že ji zřejmě nezbývá nic jiného než se připojit a akceptovat, že jí vznášené požadavky nebudou uspokojeny. Definitivní narýsování tlusté čáry je velmi blízko, byť nějaká pranice ještě může nastat.

Tajemné placení.

Smlouva byla podle informací týdeníku EURO projednána a schválena vládou již 15. listopadu. Poté ještě zřejmě došlo k nějakým úpravám. Obsah smlouvy je utajovaný, a podrobnosti její konstrukce nejsou tedy zcela zřejmé. Ministr Vlastimil Tlustý pro média uvedl, že se počítá s nějakou úhradou státu v rozmezí nula až sedm miliard korun. Zdroj týdeníku EURO blízký vyjednávání však tento údaj zpochybňuje. Sedm miliard údajně nepředstavuje maximální platbu, ale nejvyšší možnou sumu, od níž se bude odvíjet úhrada České republiky za závazky, které Nomura přijala v dohodě. Jde prý zejména o záležitosti spojené s požadavky a doporučeními České národní banky, z nichž japonské bance mají plynout blíže nespecifikované náklady. ČNB není smluvní stranou a je považováno za úspěch, že smluvní dokumenty ošetřují dostatečně i její zájmy. Podle zdroje týdeníku EURO dohoda naplňuje všechny požadavky, které v průběhu vyjednávání centrální banka vznesla.
Sedm miliard tedy má být jen maximální základ výpočtu a ani v případě mimořádně špatného vývoje situace v arbitráži, která bude dále probíhat, nehrozí, že by ČR platila celou sedmimiliardovou sumu.

Dost dlouhý bič.

Za největší klad dohody vyjednavači považují nejen skutečnost, že se podařilo odvrátit hrozbu platby v prohrané arbitráži v rozsahu desítek miliard korun, ale také výrazně posílit pozici státu ve sporu s Československou obchodní bankou, která se odmítala dohody účastnit, dokud nedostane 7,6 miliardy korun jako odškodnění za pohledávky s právní vadou, které jí vrátila Česká konsolidační agentura. Původně dosahoval objem sporných pohledávek téměř sedmnácti miliard, postupně však klesal, protože dlužníci svůj dluh uznali nebo ČKA uspěla u soudů. ČSOB celou dobu tvrdila, že má na úhradu škody nárok vyplývající z transakčních dokumentů, zatímco ministerstvo financí tento nárok neuznávalo.
Bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka nedokázal tento spor řešit, a proto také neuzavřel smírnou dohodu včas, tedy ještě před jarním výrokem arbitrů o odpovědnosti ČR za poškození investice Nomury. To poškodilo šanci státu dosáhnout výhodnějšího vyrovnání. ČSOB celou dobu hrozila mezinárodní arbitráží a pokusila se zvrátit rozhodnutí rozhodčích soudů o povinnosti vrátit ČKA peníze za sporné pohledávky. Stát neměl v jednání žádnou přesvědčivou páku, jíž by mohl ČSOB tlačit k větší vstřícnosti. Právě ČSOB zároveň vede soudní řízení před Městským soudem v Praze o takzvané České pivo. Je to již několikátý soud v této kauze a ČSOB zatím nikdy neuspěla. I v první instanci v České republice vyhrála Nomura a česká banka připravuje odvolání. A protože také tento soudní spor zajímal Nomuru, která chce zastavit všechna soudní řízení, blokoval významně celkové smírné řešení.
Nyní nastala zcela nová situace. Součástí dohody státu s Nomurou je ustanovení o tom, že doběhne tzv. kvantová fáze arbitráže, tedy vyčíslení škody. Toto vyčíslení bude znamenat, že vznikne ocenění IPB v okamžiku uvalení nucené správy a bude posvěceno kredibilními mezinárodními arbitry. ČSOB také nebude moci namítat, že stát dostatečně neusiloval o snížení tohoto ocenění, protože českou stranu bude nadále zastupovat kancelář Squire, Sanders & Dempsey, která na základě souhlasu tehdejšího ministra Sobotky spolupracuje přímo s ČSOB. Tuto právní kancelář si navíc jako experta na ocenění vyprala společnost Navigant, která pracovala pro ČSOB při arbitráži se Slovenskou inkasní.
Vzniklé ocenění je důležité pro případné další spory a uplatňování nároku banky vůči státu. Všechny dosavadní dohody totiž vycházely ze skutečnosti, že majetek IPB měl zápornou hodnotu a stát ji dorovnával do nuly. Bude-li ocenění kladné, a to lze očekávat, může stát nejen protiargumentovat, že ČSOB požadovanou hodnotu získala již dávno, ale může také pohrozit otevřením diskuse o transakčních dokumentech, které by se mohly ukázat v rozporu s dobrými mravy. Podle informací týdeníku EURO by mělo být ocenění hotovo do dubna příštího roku.

Evropská pastička.

Tahle páka je hodně silná, ale ne jediná. Stát rovněž získává kontrolu nad žalobou Nomury proti Evropské komisi u Evropského soudního dvora týkající se nepovolené státní podpory ČSOB. Evropská komise při vstupu České republiky do EU totiž přes námitky japonské banky vzala českou státní podporu bankám na vědomí a označila ji za slučitelnou s komunitárním právem (až na dosud běžící spor o GE Money bank).
Vláda se nyní může rozhodnout, že žalobu stáhne, ale také ji stahovat nemusí. ČSOB by pak byla dále vystavena riziku, že Evropský soudní dvůr označí podporu za nezákonnou a nařídí ji vrátit.
Takže i když hrozí, že stát zaplatí něco Nomuře, díky daleko silnější vyjednávací pozici se zbavuje rizika, že bude nucen něco platit ČSOB.
Velmi významné je i to, že stát přebírá pohledávky Nomury za konkurzní podstatou IP banky, pohrobkem IPB, v němž zůstali původní drobní akcionáři i četné soudní spory. Konkurz bude nyní pod kontrolou státu, což chrání nejen ministerstvo financí ale i ČNB před rizikem dalších dlouhých soudních sporů a případných finančních odškodnění.

Podivná memoranda.

Nejproblematičtější částí dohody a také částí nejvíce veřejně propíranou je žádost o milost pro trestně stíhané manažery Nomury, kterou prezidentu republiky odeslal ministr financí Vlastimil Tlustý. Je to postup v českých podmínkách nestandardní, byť obhájci dohody tvrdí, že pro americké advokáty, kteří toto řešení striktního požadavku Nomury navrhli, to není nic zvláštního. V USA osoby spolupracující získávají výhody celkem standardně.
Leč nejsme v Americe, ale ve střední Evropě, a tak má zřejmě daleko větší váhu skutečnost, že český stát a jeho představitelé nemají zřejmě v případě stíhání manažerů zcela čisté svědomí a policie na tom může být podobně, byť to bude nepochybně ostře vyvracet. Dokladem je dokument, který má týdeník EURO k dispozici. Jde o memorandum právní kanceláře Squire, Sanders & Dempsey z října roku 2003 adresované premiéru Vladimíru Špidlovi a ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. V dokumentu, který shrnuje stav vyjednávání, se jako doporučení doslova píše: „V případě, že Nomura nebude ochotna vážně jednat o požadavku České republiky, usilovat o rozšíření trestního stíhání na další osoby spojené s Nomurou. Před přijetím takového rozhodnutí však doporučujeme vyčkat cca 6 týdnů.“ Na jiném místě se píše: „O problematice trestních stíhání a vyjednávání s Evropskou komisí pojednáme v separátních memorandech.“ Je tedy zřejmé, že orgány státu jednaly se svým advokátem, který stát zastupuje v obchodním sporu, o trestním řízení, které má být vedeno nezávislými orgány policie a státního zastupitelství. A kroky v trestněprávní oblasti byly spojovány se vstřícností protistrany v obchodním sporu.
Jestliže tyto dokumenty dostane jako podklad pro rozhodnutí o milosti prezident Klaus, je velmi pravděpodobné, že žádosti vyhoví. Je totiž i v zájmu státu, aby se nad tímto extempore zavřela voda.

Arbitráže s Nomurou 3:28 Zlomem ve vyjednáváních s Nomurou byl verdikt v takzvané londýnské arbitráži v březnu letošního roku. V tomto sporu se Nomura dožadovala odškodnění ve výši čtyřiceti miliard korun plus příslušenství. Důvodem byla její diskriminace. Napadeno bylo rovněž uvalení nucené správy na IPB, které bylo označeno za znárodnění. Arbitři nevyhověli všem stanoviskům banky a nucenou správu prohlásili za oprávněnou. Nicméně podobně odmítli českou obranu, kdy čeští advokáti namítali, že Nomura vyvedla z banky akcie pivovarů a nezaplatila za ně. Velmi jasně konstatovali, že Nomura postupovala v dobré víře a její chování odpovídalo chování portfoliových investorů. Nomura nebyla strategickým investorem, a stát tedy mohl předvídat, jak bude v IPB postupovat. Domnělý nedostatek dobré víry a zneužití práv naprosto arbitři odmítli. Česká republika věděla, kdo je Nomura a co tato banka dělá, proto ji její kroky nemohly překvapovat Zásadním důvodem, proč rozhodci rozhodli ve prospěch Nomury, byla diskriminace. Arbitři tvrdí, že stát měl právo pomoci bankám subvencemi, ale když je dává, musí dávat všem stejně. Nelze se přitom odvolávat, že jedna banka je privátní a ostatní pod státní kontrolou a před privatizací. Rozhodci ve stošestistránkovém dokumentu několikrát potvrdili, že stát mohl zasáhnout, ale neměl postupovat diskriminujícím způsobem. Arbitři české straně vyčetli, že úřady nedaly šanci Nomuře a nechtěly s ní o tom vůbec jednat. Neměly zájem spor řešit a oživit banku za aktivní účasti Nomury. Diskriminace je ve verdiktu přesně a obsáhle popsána. Arbitři také popisují způsob sanování ostatních bank. A není divu, že český stát z tohoto srovnání nevyšel nejlépe. Když týdeník EURO před časem hodnotil privatizaci bank, došel k závěru, že při prodeji České spořitelny převýšila státní pomoc kupní cenu o šest miliard. V případě Komerční banky bylo konečné saldo kladné zhruba o tři a půl miliardy. Arbitři z toho vyvodili, že zvýhodněním ostatních bank těmito subvencemi na očištění jejich bilancí stát přímo znevýhodnil IPB na trhu, čímž ji rovněž poškodil. Odmítli přitom, že stát IPB pomohl už tím, že ji prodal za nižší cenu. Ve verdiktu se přímo uvádí, že legitimní očekávání navrhovatele (tedy Nomury) nemuselo být založeno na výslovném ujištění vlády, že IPB bude sanována jako ostatní české banky. Podstatné ale je, že Nomura mohla očekávat, že se všemi čtyřmi bankami bude stát zacházet stejně. Podle některých zdrojů jsou advokáti z kanceláře Freshfields, která zastupuje Nomuru, přesvědčeni, že minimální základní škoda, kterou arbitři uznají, je jedna miliarda eur plus úroky. Ty se však vzhledem k uzavřené dohodě nebudou vypočítávat.
Protiarbitráž nazývaná jako curyšská, byť se vede v Paříži, má trochu složitější historii. Původně žalobu podal Fond národního majetku, protože usoudil, že Nomura nesplnila podmínky privatizační smlouvy a povinnost navýšit základní jmění o šest miliard korun formou podřízeného dluhu obešla tím, že sice podřízené dluhopisy upsala a nakoupila, ale obratem je prodala firmám spojeným s IPB za peníze zapůjčené z IPB, a tím fakticky nedošlo k posílení kapitálu banky. Původně požadované odškodnění bylo sedm miliard korun. Teprve později, po arbitrážní žalobě Nomury na ČR, přišlo ministerstvo financí s požadavkem připojit se k FNM se svou žalobou, podle níž byl důsledkem chování Nomury pád IPB, který přišel stát na 119 až 263 miliard korun. Rozptyl byl tak veliký, protože nebylo jasné, jak velký rozsah státní záruk se bude nakonec plnit. Suma se postupně upřesňovala, jak se upřesňovaly platby státu ČSOB a zároveň vypadávaly právní argumenty české strany. Nakonec podle posledního prohlášení ministra financí Vlastimila Tlustého došli naši právní zástupci k závěru, že vysoudit je možné jednu až tři miliardy korun.