Nesežene-li Gross 101 hlasů, podá mu ODS v nouzi ruku?
I když se to v tuto chvíli zdá nepravděpodobné, může vládní krize pořád ještě skončit sestavením bezbarvé úřednické vlády, nebo naopak kabinetu duhového. Ani jeden z těchto záložních scénářů šéfa poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého pro případ, že se Stanislavu Grossovi nepovede přinést prezidentu Václavu Klausovi 101 podpisů (ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU) a že sondáž mezi partajemi definitivně pohřbí sen ODS o předčasných volbách, výkonná rada občanských demokratů minulou středu neposvětila. Naopak vyzdvihla výhradně Topolánkovu snahu o volby, jenže Tlustého plán tím jen odsunula. Může na něj snadno dojít. V ČSSD jsou totiž lidé – a stačí jediný hlas - kteří Tlustého včas hozené laso uvítají a Grossovu stojedničku ve jménu spolupráce ČSSD/ODS předem potopí.
Volby neprosadíme, co dál?
Do minulého týdne ODS jednotně tvrdila, že podpoří jen takovou příští vládu, která stanoví termín předčasných voleb. Tlustý tento nekompromisní postoj naboural v pondělním rozhovoru pro BBC, v němž vychválil přednosti jiných řešení. „Varianta sestavení úřednické vlády, ale i varianta sestavení duhové vlády, jsou varianty, které nepočítají s nutností zkracování volebního období. Já si umím představit, že úřednická vláda by dostala mandát nejprve na rok, který by mohl být prodloužen na celé dva roky, pokud by se osvědčila, pokud by ty reformy skutečně realizovala. Jinými slovy v případě té druhé i třetí (první míní předčasné volby – pozn. red.) varianty není podmínkou shánění stodvacetihlasé většiny pro změnu ústavy,“ rozpovídal se Tlustý. Zároveň nadhodil, že předseda ODS Mirek Topolánek by se měl oficiálně, bez ohledu na to, že nebyl pověřen sestavením vlády, přeptat jednotlivých stran, zda by podpořily předčasné volby, aby se co nejdříve potvrdila (ne)reálnost této cesty. To zatím Topolánek neudělal.
Tlustý se nevzdává.
Sólo pro Tlustého netrvalo dlouho. „Sám jsem s návrhem úřednické vlády na výkonné radě nezůstal, ale většina rozhodla, že v době, kdy Gross sestavuje kabinet, diskutovat o jiných variantách než o předčasných volbách nemá význam. Já to respektuji,“ popsal Tlustý pro týdeník EURO schůzi Výkonné rady ODS. Je prý ale odhodlán vyčkat na vývoj situace a s dalšími návrhy přijít zhruba za měsíc.
Připravováním nouzových scénářů a současnou výrobou „nouzí“ proslul Miloš Zeman. Lanaří teď někdo z ODS mezi poslanci sociální demokracie, aby Grossovi nepodepsal věrnost? V parlamentních kuloárech se to říká, a podmínky k tomu jsou ideální. Z jedné strany dal prezident Klaus šéfovi ČSSD nůž na krk, že bez 101 (či jiné většinové cifry) sebraných podpisů ho premiérem nejmenuje, z druhé strany jej Tlustý pod stolem uklidňuje, že takový případ zdaleka nemusí znamenat odstavení ČSSD od moci. Pouze od moci viditelné, což může být v současné situaci a hlavně pro některé lidi dokonce výhodnější. Jako přetahovací pomůcku Tlustý použil i tvrzení, že na rozdíl od médií vůbec není přesvědčen o tom, že se Stanislavu Grossovi skutečně povede stojedničkovou vládu sestavit.
Pimprlové divadlo.
Eventuální úřednická vláda je lákavá, protože myslí na všechny: 1) ODS by získala možnost mluvit do vládnutí. 2) ČSSD a lidovci či unionisté by si vliv naopak uchovali. 3) Pokud by nešlo o vládu duhovou, žádný z politiků by se v ní nenamočil. Projekt nelze označit za obávanou velkou koalici, snad spíše za „velkou opozici“, za velké nic. Demokraté občanští by mohli doufat ve dvouleté zmrazení svých současných vysokých preferencí a demokraté sociální by zase získali čas na konsolidaci poměrů ve straně. Koneckonců k vnitrostranickému účtování by v ODS mohl situaci využít i Tlustý, protože proti premiérovi Topolánkovi by neměl šanci. 4) Nový kabinet by jako mouřenín odvedl špinavou reformní práci, takže ODS by po nástupu k moci nepřišla do vyjedeného krámu. 5) Zbývající miliardové privatizace by se odehrály za zákulisní asistence všech nekomunistických politiků. 6) Prezident Klaus se sice vyslovil jasně proti jakékoli úřednické vládě, i jemu by ale takové řešení pomáhalo zachovávat nadstranickost snadněji než třeba soužití s vládou Mirka Topolánka.
Tlustý považuje úřednickou vládu za méně rizikovou pro ODS, než by mohl být tým staronové trojkoalice. Tvrdí totiž – a podobně argumentuje i Mirek Topolánek (EURO 27/2004) – že Gross nekomunistické koaliční partnery využije jen k sestavení vlády a pak bude využívat stojedenáctihlavé převahy levice ve sněmovně, čili komunistů. Taková podpora by umožnila efektivní vládnutí a ČSSD by částečně mohla pomoci získat zpět ztracenou popularitu.
I úřednická vláda by pro pragmatického Grosse představovala stabilnější řešení, než jakým je stojedničková koalice, byť sešněrovaná věrnostními klauzulemi a podpisy. Zavázat si všechny vládní poslance stojedním ministerským křeslem zkrátka nejde.
Být u toho.
Topolánkovo vítězství nad Tlustým z minulého týdne se i z hlediska vnitrostranického může jevit jako další triumf liberálních idealistů v ODS nad pragmatiky. Tak horké to ale není. Politika „všechno nebo nic“ nad snahou „být vždycky při tom“ nevyhrála definitivně, pokud vyhrála vůbec. Tlustého čehý zůstává vedle Topolánkova hot dál na stole a je už součástí předkongresového boje o nejvyšší stranický post. Tlustý řekl, co říci potřeboval, a teď jen čeká, zda dojde na jeho slova. Pokud ano, nastane zajímavá situace. Prezident Klaus by jednáním o sestavení vlády zřejmě pověřil Topolánka, tomu by však Výkonná rada ODS dala zadání, jak dál postupovat. „Naše diskuse jasně ukázala, co považujeme za absolutní prioritu dnes,“ zdůraznil Topolánek minulou středu. „Potom situaci den dva před hlasováním budeme řešit a sejdeme se případně i po hlasování o důvěře vládě,“ nastínil další postup.
Teprve tehdy – v půli srpna - se ukáže, zda Tlustý v ODS prosadí svou představu angažované strany nebo Topolánek dostane volnou ruku jednat se stranami jen o předčasných volbách a v případě neúspěchu svůj pokus o kabinet vzdá. Přesně takto přímočaře by totiž Topolánek chtěl postupovat. Není vyloučeno, že pokud by v srpnu výkonná rada dala přednost Tlustého receptu, mohl by svůj koncept na úrovni vlády uskutečnit samotný autor. Záleží jen na Klausovi, a ten se před dvěma lety nechal slyšet, že v Tlustém vidí nejschopnějšího politika ODS.
Podepiš a důvěřuj.
Unionistou Zdeňkem Kořistkou dotvořený stojedničkový obrys příští vlády teď musí Gross proměnit v realitu. Získání podpory všech tří stranických vedení se dalo očekávat, komplikovanější je to s podpisy poslanců. Někteří chtějí nejdříve vědět, co bude mít nová vláda v programu, aby nepodepisovali bianco šek. Když sestavoval vládu Vladimír Špidla, stavěl se program na zelené louce, dnes je situace choulostivější. Ačkoli Grossův kabinet nemůže vládnout příliš jinak než Špidlův, bude se muset tvářit jako převratná novinka. Sjednocující záměr společně držet kormidlo naráží na protichůdná očekávání: sociální demokraté baží po bruselskými dotacemi oplývajících resortech, které zároveň lidovci odmítají vydat (životní prostředí, doprava). Šéflidovec Miroslav Kalousek nechce ustoupit ani o píď levičáckým tendencím v ČSSD, kde zejména zemanovecké křídlo touží dělat sociálnější politiku než Špidla. Unionisté trvají na ministerstvu pro místní rozvoj, ačkoli právě na jeho dotační voličský potenciál si sociální demokraté nejvíce brousí zuby. Mluví se o prvních handlech – výměna eurokomisaře Teličky za podporu rozpočtu. Grossovi se daří systematicky dobývat nepřátelská území: přiměl k zdrženlivému mlčení Miloše Zemana, naklonil si zemanovce Jaroslava Foldynu. Úřadující předseda sociálních demokratů se bude na rozdíl od nekomunikativního Špidly snažit do rozhodnutí koalice zapojit i ODS, v níž právě s Vlastimilem Tlustým tradičně nacházel i v minulosti společnou řeč.
Však už také Tlustý Grossovi naznačil, že by ODS uvítala „návrat k normálnímu stavu“ a přijala některé nabídnuté kontrolní funkce v různých radách. „Samozřejmě všechno musí začít činy,“ vzkázal Tlustý v BBC Grossovi a upřesnil, že ODS sice odmítla tolerovat vládu trojkoalice za nějaké funkce, ale neodmítla ony funkce samotné.
Šéfkontrolor Špidla?
Přestože se každý z předsedů vládních stran dušuje, že o jménech nových ministrů dosud nepadlo ani slovo, politický éter je přeplněn nejrůznějšími „zaručenými“ informacemi. Například dosavadní šéf hospodářského výboru sněmovny by se měl stát ministrem obchodu a průmyslu, odkud Milan Urban přejde na dopravu. Původně jasný nástup Petra Ibla na vnitro rozptýlily protesty lidovců a unionistů. Nejzáhadnější je angažmá Miroslava Kalouska, kterému jsou přisuzována křesla v čele obrany, financí i zemědělství.
A co vlastně bude s Vladimírem Špidlou? Zatím se nerozhodl. Kromě funkcí evropského komisaře a předsedy Poslanecké sněmovny se do hry dostala i možnost, že by se stal prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Možná to není nejdůstojnější pokračování kariéry předsedy vlády, který o sobě navíc vždycky prohlašoval, že je člověkem politickým. Morálními kvalitami by se však na tento post hodil jako snad nikdo jiný. Lubomír Voleník by v Panu Čistém našel důstojného nástupce.
