Kapitola LVI.
Nedostatečná příprava * Jak se stát šéfem banky * Laciná finta
Nedostatečná příprava
Ministr financí Vlastimil Tlustý bude již navždy spojen se zvláštní dohodou s japonskou bankou Nomura. Zda celý proces zvládl dobře, ukáže čas a konečný účet za státní dobrodružství s Investiční a Poštovní bankou. Co evidentně nezvládl, je proces omilostnění českou policií vyšetřovaných manažerů Nomury v kauze České pivo.
Skutečnost, že Tlustý svůj úřad v některých směrech nezvládá, potvrzovalo i trapné najmenování ekonoma Mojmíra Hampla do dozorčí rady státního podniku Čepro v době, když už bylo jasné, že prezident Václav Klaus ho jmenuje do Bankovní rady České národní banky.
Vrcholem Tlustého naivity či drzosti však byl pokus omilostnit bankéře Nomury prostřednictvím hlavy státu. Prezident, zaskočen tímto nápadem, se samozřejmě nakonec zachoval správně. Jak by ale vypadala celá kauza, kdyby Tlustý prezidentovi včas vysvětlil, co hodlá podniknout a ve kterých detailech se skrývá podstata? A Václav Klaus by třeba řekl, že když o milost požádá jen ministerstvo financí, tak to asi bude málo, ale když dostatečně zdůvodněnou žádost, kterou by přijala i většina veřejnosti, podá celá vláda, možná, že se nebude bránit odpovědnosti…
Jak se stát šéfem banky
„Týdeník EURO píše, že Gernot Mittendorfer bude příští rok šéfovat České spořitelně. To je velmi zajímavá myšlenka,“ pronesl prý šéf finanční skupiny Erste Andreas Treichl poté, co si na počátku podzimu přečetl náš článek o chystané personální rošádě ve spořitelně. „Návrat Mittendorfera do Česka by nejvíce odpovídal představám Treichla o postupném kariérním růstu a přeshraniční mobilitě uvnitř skupiny Erste,“ napsali jsme tehdy (EURO 42/2006). Ani Treichlovi nejbližší spolupracovníci netuší, zda mu článek vnukl myšlenku, komu po Jacku Stackovi spořitelnu svěřit, nebo zda ho překvapilo, že týdeník EURO z mnoha jmen, o kterých se spekulovalo, vytáhl to správné. Každopádně našim informacím dala po více než dvou měsících dozorčí rada Erste Bank za pravdu a 13. prosince rozhodla, že se „Míťa“, jak mu zaměstnanci přezdívají, opravdu stane Stackovým nástupcem.
Stejně přesně jsme předpověděli druhou velkou letošní personální změnu - složení čtyřčlenného představenstva sloučené Živnostenské banky a HVB Bank. Nejvyšší představitelé HVB Bank tehdy na naši zprávu označili za lež. O pět měsíců později banky oznámily, kdo je povede. Do puntíku nakonec potvrdily březnové informace týdeníku EURO.
Zdá se, že bez našeho doporučení se už těžko někdo šéfem banky v tuzemsku stane. Pokud tedy, milí čtenáři, máte ambice stanout v čele některé z bank, dejte nám vědět. Vaše šance zanalyzujeme, a pokud budeme mít pocit, že možnosti tu jsou, zmíníme se o vás.
Laciná finta
Zdá se, že je stále co vysvětlovat. Některým dokonce dokola. Jako třeba ten stokrát omletý havlíčkobrodský případ. Některým dosud nedošlo, že se skládá z dvou částí. Cosi hrůzného se odehrálo v nemocnici - a příslušné orgány nebyly činné v trestním řízení.
Skandál? Nikoli. Pouze dvě věci, o nichž se všichni domnívají, že souvisejí. Souvisejí skutečně? Předpokládá se, že spojovacím můstkem bylo trestní oznámení. Ano, mělo být. Přečteme-li si ho však - ouha! Zjistíme, že zde nebyla komunikace vůbec navázána! Trestní oznámení se týkalo podezření z nesprávné aplikace léku neznámou osobou, při níž se nic nestalo. A toto měl být ten spojovací můstek, jímž nemocnice včas a v souladu se zákonem vyrozuměla orgány činné v trestním řízení, že tu jde o podezřelá úmrtí? Proč bývalý ředitel nemocnice pořád mele něco o tom, že neměl důkazy? On je ani nemohl mít, neboť není orgánem činným v trestním řízení! Jeho povinností bylo právě příslušné orgány okamžitě vyrozumět, aby konaly, a ne čekat, až dostane plaketu, jak je dobrý! Podíváme-li se na situaci z pohledu státního zástupce či policisty, mohli takové nicotné oznámení v podstatě odložit! Jediné, co se dalo dělat, bylo požádat advokátku o upřesnění trestního oznámení. A to také policie udělala. Že ani ve snu nemohlo být dedukováno, že jde o životy, je zřejmé i z postupu státního zastupitelství. Kdyby totiž byl jen náznak podezření z vraždy, předala by věc příslušnému krajskému státnímu zastupitelství. Takže buď selhalo státní zastupitelství i policie, nebo jejich kritici žvaní, nevědouce, co povídají.
Nemocnice dovozuje, že dostála svým povinnostem, když podala trestní oznámení - jenže ono se týkalo úplně něčeho jiného. Nemocnice podala v podstatě bagatelní trestní oznámení, z něhož nebylo patrné, že jde o životy. Ono totiž není trestní oznámení jako trestní oznámení.
To může být stejný rozdíl jako rozdíl mezi omluvou, jak si ji představuje paní Roubíčková a jak si ji představuje pan Roubíček. Ten urazí Ábelese a Roubíčkovou to štve, jsou přece obchodní partneři a takhle utrpí živnost. Nutí manžela, aby se Ábelesovi omluvil. A ten ne a ne. Jak to tak bývá, nakonec uondán souhlasí, že se tedy Ábelesovi omluví. Zvedne telefon a vytočí číslo Ábelesů. „Novákovi?“ táže se. „Nikoliv,“ zazní celkem očekávatelná odpověď. Na to pan Roubíček splní svou misi: „Tak pardon.“
