Klíčový člověk kauzy mnohamilionového podvodu na ministerstvu financí zmizel
Státní zastupitelství neposkytuje žádné informace o průběhu vyšetřování trestního oznámení ve věci takzvaného peruánského dluhu. Kauza je o tom, že zatím neznámý pachatel připravil v dosud neznámé době stát o 46 milionů korun. Tiskový mluvčí ministerstva financí Marek Zeman sdělil, že trestní oznámení ministerstvo podalo koncem června u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1. Martin Omelka, státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze vykonávající funkci tiskového mluvčího, potvrdil týdeníku EURO, že vyšetřování v této věci probíhá. S poukazem na to, že ještě nebylo uzavřeno ale odmítl poskytnout informace o dosavadních zjištěních. Nesdělil ani předpokládaný termín, kdy by mělo vyšetřování skončit. Uvedl pouze, že státní zástupce, který případ zpracovává, má příští měsíc termín pro vyžádání spisového materiálu. To se ale na základě různých okolností může změnit.
Lítost.
Ve věci peruánského dluhu tedy ještě nebylo sděleno obvinění. A je otázkou, komu a kdy případně sděleno bude. Týdeník EURO má informace, že korunní svědek a možná také korunní potenciální viník Karel Ponocný zmizel. Údajně není k zastižení od doby, kdy byl v souvislosti s machinacemi kolem peruánského dluhu odvolán z funkce ředitele odboru mezinárodně finančních vztahů ministerstva financí a propuštěn z úřadu. To se stalo letos v červnu. Po ministerstvu financí se vyprávělo, že když byl podvod s penězi z Peru odhalen a Karla Ponocného si k vysvětlení záležitosti povolal Ladislav Zelinka, tehdejší náměstek ministra financí, do jehož kompetence vymáhání zahraničních pohledávek patřilo, Karel Ponocný ztratil hlavu. Neuměl nic vysvětlit, pouze plakal. Ladislav Zelinka poté sdělovacím prostředkům řekl, že o machinacích kolem peruánského dluhu neměl tušení, ale vyvozuje odpovědnost z toho, že se to stalo na jeho úseku, a rezignoval. Za pozornost stojí, že Jiří Větrovský, dlouholetý pracovník ministerstva financí, který v době, kdy probíhalo vypořádání peruánského dluhu, byl ředitelem odboru mezinárodně finančních vztahů, na ministerstvu dosud působí jako poradce.
Někam bokem.
Pohledávka České republiky vůči republice Peru ve výši přes čtyřicet milionů dolarů vznikla z neuhrazených dodávek českých státních podniků do Peru. V polovině devadesátých let dluh deblokovala společnost JP Morgan Guaranty Trust. Při konečném zúčtování patrně někdo – neznámý pachatel – vyvedl 1,5 milionu dolarů z uhrazené sumy mezi takzvané neumístěné položky na účtech ČSOB. Ta pro ministerstvo financí vede účty související s inkasem zahraničních státních pohledávek.
Pseudodeblokace.
Ministerstvo financí potom vedlo těchto 1,5 milionu dolarů jako nebonitní pohledávku vůči Peru, kterou protistrana nikdy neuznala. A proč by taky uznávala, když to byla pseudopohledávka. V roce 2002 byly peníze na pokyn z ministerstva financí (zřejmě na pokyn Karla Ponocného) převedeny na takzvaný svěřenecký účet u HypoVereinsbank. Odtud byly v souladu s dohodnutými pravidly zaslány na účet státu (pět procent celkové sumy) a na účet firmy Anper (zbytek). Firma Anper, v jejímž čele stojí Anton Murárik, byla na doporučení Ladislava Zelinky pověřena ministerstvem financí vymožením domnělého peruánského dluhu. Anton Murárik je známý Ladislava Zelinky. Ten již dříve uvedl, že když se mu dostala na stůl údajná zbytková pohledávka vůči Peru, využil služeb Antona Murárika, kterého znal jako odborníka na Latinskou Ameriku.
Firma Anper nejdříve slíbila třicetiprocentní výtěžnost, poté ji snížila na pouhých pět procent. Ladislav Zelinka ovšem upozorňuje, že v případech, kdy jde o letitou, protistranou neuznanou pohledávku s malou šancí na uhrazení, podobně malá výtěžnost obvyklá. V tomto případě ale o žádnou deblokaci nešlo, firma Anper vyinkasovala peníze, které z Peru přišly už dávno předtím. Anton Murárik na tom neshledal nic divného. „ Já za to nemohu, že ministerstvo nevědělo, co kde má,“ uvedl pro MF Dnes. Uvádí verzi, že v průběhu deblokace zjistil, že peníze už dávno leží na účtech ministerstva financí u ČSOB. Nahlásil to odboru zahraničněbchodních vztahů a Karel Ponocný, který se s Murárikem zná od začátku devadesátých let, přesto údajně uznal deblokaci za regulérní a vydal pokyn, aby byly peníze převedeny na zmíněný svěřeneckých účet a odtud na účet firmy Anper. Fiktivní deblokace byla dokonána. Karla Ponocného pasuje do role klíčového muže kauzy skutečnost, že před příchodem na ministerstvo financí pracoval v ČSOB, a to právě v úseku, zabývajícím se zúčtováním státních aktiv.
Bez komentáře.
Týdeník EURO má informace, že Karel Ponocný nyní pobývá na Kubě. Dokonce tam měl údajně požádat o politický azyl. Informace pocházejí z důvěryhodného zdroje, který chce zůstat v anonymitě. Státní zástupce Martin Omelka vzhledem k pravidlům státního zastupitelství pro informování veřejnosti odmítl tuto zprávu jakkoli komentovat. Neuvedl ani, zda je státnímu zastupitelství známa.
Zástupce tiskového mluvčího ministerstva zahraničních věcí Richard Kopač týdeníku EURO sdělil, že ministerstvo zahraničních věcí nemá oficiální informaci o tom, že by některý český občan požádal o politický azyl na Kubě. Odpovědi na doplňující otázku, zda to neznamená, že má o tom neoficiální informaci, se Richard Kopač vyhnul a konstatoval: „Obecně a velmi zjednodušeně řečeno, institut politického azylu, to je uchýlení se do ochrany jiného státu před skutečnou nebo domnělou perzekucí ze strany domovského státu, logicky ani nepředpokládá oficiální výměnu informací mezi státem, do něhož se žadatel o azyl uchýlil a jeho zemí původu. A to bez ohledu na úroveň diplomatických vztahů mezi oběma státy.“
Není doma.
Při prvním telefonátu týdeníku EURO do pražského bytu Ponocného se ozval ženský hlas, který oznámil, že Karel Ponocný není doma. Na žádost o telefonický kontakt žena odpověděla, že ho nezná. Žádost o zavolání zpět odmítla Karlu Ponocnému předat s tím, že přijde pozdě. Zajímala se o to, kdo volá, zda je to někdo, s kým se Karel Ponocný zná z ČSOB a zda chceme Karla Ponocného mladšího nebo staršího. Poté uvedla, že Karel v Ponocný v bytě nebydlí a nemůže říci, kde bydlí. Slíbila, že někdo z rodiny zavolá redaktorovi týdeníku EURO. Nezavolal. při následujících pokusech o kontakt už telefon jen marně vyzváněl, nikdo nereagoval ani na zvonění u dveří domu a bytu.
Dávná smlouva.
Karel Ponocný má blízko k Latinské Americe. Na Kubě pracoval jako delegát jednoho bývalého podniku zahraničního obchodu. Umí dobře španělsky, má řadu kontaktů s místními lidmi a zná prostředí. Kdyby byl v Česku stíhán – to je však pouze hypotéza, konkrétními fakty nepodložená – Kuba je i není vhodná destinace pro případný úkryt. Rozhodně postrádá například půvab Seychel, protože Česko má s Kubou ještě z dob reálného socialismu smlouvu o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních. Ta mimo jiné upravuje pravidla vydávání osob, kteří se zdržují na území smluvních stran, k trestnímu řízení. Na druhé straně ale mezi Kubou a Českem panují v současné době mrazivé vztahy a nelze předpokládat, že by Fidel Castro šel českým orgánům příliš na ruku.
