Důležité fotbalové utkání dospělo do 38. minuty. Hráči v červenobílých pruhovaných dresech prohrávají 0:2 (první gól dostali z pro ně nepochopitelné penalty) a sudí se právě rozhodl jim vyloučit rázného obránce. Kapitán mužstva se v té chvíli obrací na své spoluhráče, nachází u nich plné pochopení a hrdě je odvádí ze hřiště.
Že popisovaná fakta neodpovídají tomu, co se ve středu 26. dubna 2006 na Strahově při střetnutí Slavie s Libercem odehrálo? Ale ovšem, popisovaný odchod se udál 2. září 1920, a to při finále olympijského fotbalového turnaje v Antverpách. Českoslovenští reprezentanti opustili trávník na protest proti tomu, jak anglický rozhodčí řídil jejich finálový souboj s domácí Belgií. Srovnejme ty dva protesty.
Slavia po dvojím vyloučení a penaltě formou odchodu zaprotestovala proti tomu, jak si s ní na hřišti pohrával muž pověřený čestným úkolem dohlížet nad dodržováním pravidel. Upřímně řečeno, je to pochopitelné, a přijmeme-li tuto formu inteligentní obrany, i sympatické. Když se někomu křivdí, je na ukřivďovaném, aby se vzepřel a nedělal ukřivďovateli ještě kašpárka tím, že spolupracuje na vlastním šikanování. Méně pochopitelné se ovšem jeví, že se Slavia po dvaceti minutách trucování na hřiště vrátila. Co očekávala, že se za těch dvacet minut změnilo? Snad stranický či neschopný rozhodčí (vážený čtenář si může vybrat) v čestného či vnímavého muže? Vedení Slavie později prohlásilo, že zvážilo možné důsledky. No, to dávní českoslovenští reprezentanti byli jiní frajeři. Onen kapitán, byl to doktor přírodních věd a magistr farmacie, slavný Karel Pešek-Káďa, odmítl návrat na hřiště zcela jednoznačně, důsledky nedůsledky. Dal tím zcela jasně najevo, co si myslí o vznešených olympijských myšlenkách, zůstávají-li jen na papíře a praxe je zhola neolympijská. A jak musel být uspokojen, když se dověděl, že pány v olympijském výboru trefil tak přesně, že ve svém směšném rozlícení upřeli Československu i stříbrnou medaili a vlastně ho z olympijského turnaje vymazali jako církev kacíře. Pan doktor Pešek a jeho spoluhráči zkrátka nezůstali na poloviční cestě. Slavia ano.
