Jsme tím, co nakupujeme. A jsme takoví, jak nakupujeme. V tyhle prosté pravdy věří sociologové. Umělci jsou zase fascinováni tím druhým tvrzením - to znamená, jak estetické faktory rozdmýchávají naše pokušení pořizovat si věci, které svět nabízí. Výstava „Nakupování“, která stojí na pomezí umění a každodenního života, je právě o tom. Výstava byla otevřena ve Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem, ale teď se přestěhovala do liverpoolské galerie Tate. Vyplývá z ní, že každý nakupující je svým způsobem umělec.
Současně s ní probíhá ve frankfurtském Muzeu užitého umění další výstava na podobné téma. Její název zní „Myslím, tedy nakupuji“. Parafráze slavného Descartova výroku není náhodná. Například belgický umělec Guilaume Bilj ve své expozici Nový supermarket chce ukázat, že snad žádné místo není tak demokratické a všezahrnující jako supermarket. Vynechme chuťové vjemy a podívejme se, jak supermarket působí na naše estetično: Každý má šanci nechat na sebe působit tvary, barvy výrobů, jejich rozmístění, detaily i celky. Pak zjistíte, že i vysavače vystavené v krabicích mohou přinést zajímavý pohledový prožitek.
Jeden z příchozích do návštěvnické knihy napsal, že „jde o vyčerpávající analýzu z hlediska urbanismu, psychologie, marketingu a estetiky“. Ale návštěvníci se na výstavě dozvědí i méně složité pravdy. Jsou překvapivé, protože takto na nákupy nikdo asi nehledí. „Všechno je umění. A všechno je zboží,“ Praví nápis na exponátu nazvaném „Le Bizarre Bazar“ od Francouze Bena Vautiera. Další vzkaz vyzývá: „Nakupuj, nebo zemři.“ Vypadá to buřičsky nesmyslně, ale čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím víc tomu musí dát za pravdu. Anebo tento nápis nad vchodem do obchodu: „Prodáváme naději, lásku, pravdu, odvahu, slzy, čas.“ Vlastně i tohle je pravda. Ostatně, jak je na výstavě i připomenuto, Andy Warhol prohlásil: „Ze všech obchodních domů se jednou stanou muzea a ze všech muzeí se jednou stanou obchodní domy.“ Obě výstavy ukazují, že se nespletl.
