Přehlídkové molo, na němž modelové a modelky chodí v extravagantních, provokujících a hýřivě barevných oblečcích po čtyřech. Takové obrázky zaplavily nedávno světová i česká média, a to nejen bulvární. Po čtyřech samozřejmě nechodily slečny, ale jejich doprovod – oblečení psi. Psi se promenovali ve svetýrkách s lebkou a zkříženými hnáty, modrožlutých tričkách nebo se zelenou tylovou kreací na hlavě. Většina médií uveřejnila záběry z Tokijského týdne módy zvířecích miláčků bez komentáře. Editoři zřejmě předpokládali, že takovou absurditu lidského počínání, pocházející ze šílené metropole na druhém konci světa, ani nemusejí jakkoli komentovat.
Zvířecí týden módy ovšem není japonský nápad. Do Tokia se dostal z New Yorku, kde se poprvé konal v roce 2006 a zúčastnilo se ho na 150 vystavovatelů. Tokio se stalo jen další nevyhnutelnou destinací – objem japonského trhu se zvířecími doplňky představuje neuvěřitelných deset miliard dolarů za rok. A návrháři obojků, svetříků i botiček pro psy, fretky, kočky a další nebohá zvířata se o svůj kus koláče chtějí pořádně porvat. Výrobci, pocházejí často z USA, ale i Japonska a Hongkongu, se přímo v názvu značky pyšně chlubí původem Paris či Sweden, přestože produkce se odehrává ponejvíce v Hongkongu a okolí. Ve stodvacetimilionovém Japonsku se chová asi osm milionů psů a většina z nich si rozhodně pod psa nežije. Často slouží jako substituce vnoučat či společníků osamělých starších lidí nebo nahrazují děti třiceti až čtyřicetiletým dámičkám. Páníčci a paničky nutí svá zvířátka nosit oblečky i ve třicetistupňových vedrech, vozí je ve speciálních kočárcích (v přepočtu stojí kolem sedmi tisíc korun) a venčí je raději na domácích záchodcích. Péče o zvíře není projevem nutnosti, ale lidské zábavy a psychologické potřeby. Je to zjevně projev patologického vztahu adorace zvířete jako nereálné náhražky lidského partnera, s nímž je možno komunikovat a žít. Psi dávají Japoncům zapomenout na jejich osamělost.
Češi nad tím nevěřícně kroutí hlavou: je to přece proti psí přirozenosti, nahrazovat dítě a nechat se vozit v kočárku. To raději nechají svého Azora běhat volně kdekoliv, nenasadí mu ani náhubek, protože by ho tlačil, a exkrement odklidí, pouze když hrozí pokuta. Ovšem „nepřirození“ Japonci si mohou bez obav sednout v parku rovnou do trávy a sledovat první krůčky svých dětí bez obav, že šlápnou do psího lejna, natož že je zakousne nevychovaný pitbul obecního nácka.
