Jedna postel s neutrálním erárním povlečením, noční stolek a skříň. Sterilně bílé stěny, na nichž visí několik zarámovaných fotek usměvavých vnoučat. Nemluvný spolubydlící, co celý den prosedí v křesle. Unavená sestra nese k obědu bramborovou kaši a otevírá okno, aby do úzkého pokoje pustila první dnešní čerstvý vzduch. To je celý váš svět. Zbytek života prožijete s vědomím, že vesmír pro vás dost možná končí za prosklenými dveřmi s nalepenou výzvou k nošení roušky.
Že je to neveselá představa, došlo vloni Marku Hášovi, inovátorovi a studentovi doktorského programu na Karlově univerzitě. Začal uvažovat o tom, jak osamělým seniorům pomoci. Přidal se k němu jeho bratr Filip, který vede digitální vývojářské studio. Oba spojoval zájem o technologie, a tak padla volba na výlety do virtuální reality, které umožní člověku se aspoň na pár minut mentálně přenést pryč ze šedé nudy na pokoji. Nasadí si brýle, vyberou výlet a do pár vteřin mohou být třeba v Paříži.
Senioři sledují nejkrásnější světové památky, lesy, moře nebo koncerty a na každém kroku je provází vypravěč. Zážitek představuje pro babičky vítané zpestření, rozpohybuje jim krční páteř a často vyvolá proud vzpomínek, o kterých si pak mohou povídat mezi sebou s aktivizačními pracovníky. Čtyři z pěti důchodců jsou prý cestou nadšení a největší popularitě se těší projížďka na gondole.
Cesta z izolace
„Inspirovali nás dědečkové. Zamlada byli vášniví cestovatelé a celé dětství jsme od nich slýchali velmi zapálené historky z výletů. Viděli jsme, že cestování může v člověku zanechat opravdu hlubokou stopu, když se to pak ozývá ještě ve stáří. Zároveň na nich byl vidět smutek a rozladění z toho, že cestovatelská léta mají za sebou a další výlety už je nečekají,“ vypráví Marek Háša. S bratrem chtěli zlepšit pobytové sociální služby, ale nevěděli jak. Pak přišla pandemie a s ní naprostá izolace domovů pro seniory od zbytku světa.
Bez kontaktu s venkovním prostředím člověk rychle chřadne na duši a v důsledku toho i na těle, vysvětluje Háša. V době, kdy nesměli ven ani klienti, kteří to fyzicky ještě zvládli, a rodiny měly do zařízení vstup zakázán, se rozhodli této generaci zprostředkovat možnost vyrazit na výlet. „Začali jsme s cestovatelskými zážitky a pak jsme k nim postupně přidali kulturu, relax a terapeutické procházky. VR se začlenilo postupně, jak jsme chtěli vyřešit tento problém, protože je to nejlepší technologie na to, aby se pacient přenesl z pokoje pryč a získal do života nové vjemy,“ říká Háša.
Založili startup Flying Kale a vyvinuli aplikaci pro Kaleido pro VR brýle. Ty vypadají jako typická 3D helma z obchodu s elektronikou. Uvnitř ale mají filmy na míru šité seniorskému publiku, což znamená, že se jedná o relativně statické scény s pomalými přechody z jedné do druhé, aby se divák nezvyklý na technologii nelekl. Na rozdíl od běžné produkce dobrodružných až chaotických snímků pro VR zde publikum má v každé scéně čas na rozkoukání, vypravěč mu vše vysvětluje a povzbuzuje ho k interaktivní činnosti.
„U nejstarší generace funguje lépe obsah natočený na kameru než 3D animace. Ale filmy dělané pro mladého uživatele VR fungovat nebudou, proto jsme viděli potřebu si všechno tvořit od píky sami,“ vysvětluje filmař.
Zachytit atmosféru
Většinu záběrů natáčí během svých cest na dovolené či za prací. Letos si naplánoval volno tak, aby za nejlevnější letenky zvládl objet několik destinací pro Kaleido. Nedávno žil v Amsterdamu, proto je nizozemské hlavní město rovněž součástí virtuálních zážitků. „Snažím se hledat místa, která to město vystihnou, abych zachytil atmosféru, o čemž VR je. Dát člověku místo pocítit a opravdu ho tam přenést, aby to nebyl jen dokument o deseti nejznámějších památkách, ačkoli se snažíme dát lidem něco z toho, co chtějí vidět,“ vypráví.
Každý z filmů natáčí asi den a celý zážitek je hotový klidně do týdne. „Mě i kolegy to baví. Je to jiný typ cestování. Člověka to donutí si udělat pořádný výzkum,“ přiznává Marek Háša.
Využití VR v domovech důchodců není světová novinka. V zahraničí už vzniklo několik studií na toto téma i na použití technologie pro lidi s demencí. Vyplývá z nich, že cestování po jiných dimenzích má na ně blahodárný vliv. Zakladatel nástroje Kaleido svým podzimním průzkumem potvrdil, že podobný zážitek seniory psychicky i fyzicky aktivizuje.
Brýle seniory mentálně vrátí do mládí a na cesty. Foto: Kaleido„To, že opravdu stojí na pláži a šplouchá k němu voda, dokáže evokovat vzpomínky mnohem lépe než obyčejný dokument, což je důležitá prevence proti nástupu demence. Do výletů se snažíme dávat spouštěče, které ponoukají člověka, aby se hýbal. Můžete pracovat s obrazem na zorném poli 360° kolem dokola a máme vypravěče, který člověka provádí každou scénou. V rámci jednoho záběru se ho snažíme nasměrovat doleva i doprava, aby se podíval nahoru a zamával letadlu,“ vysvětluje doktorand.
„Mladému zdravému člověku se to může zdát jako běžné pohyby, ale pro někoho, kdo se celý den nehýbe, jen sedí v křesle nebo je upoutaný na lůžko, je fyzické rozproudění i to, že otočí trupem, zvedne ruku a hodí virtuální chleba kachnám. Může to klidně být největší pohyb, jaký za den člověk udělá a k němuž se jinak těžko motivuje,“ dodává.
Recenze 4/5
Celý koncept otestovali na podzim roku 2020 v rámci pilotní studie, kdy Kaleido dodalo zdarma brýle do čtyřiceti domovů pro seniory a nemocnic. Autoři nástroje poskytli pečovatelům zdarma první sadu zážitků na čtyři měsíce výměnou za zpětnou vazbu v podobě kvalitativních rozhovorů a dotazníků. Pojmenovali to Studie použitelnosti VR v sociální péči. Z výsledků vyplynulo, že většina zážitků seniora rozpovídá, přes 70 procent respondentů hodnotí zážitek velmi pozitivně a 80 procent by si ho rádo zopakovalo.
„Jedna paní to krásně pojmenovala jako budoucnost biografu, když to měla na hlavě,“ usmívá se Háša. Čtyři z pěti také uvádí, že virtuální realita jim pomohla prohloubit vztah s aktivizačním pracovníkem.
Pečovatel, který už normálně často neví, o čem si klienty povídat, protože všechna témata dávno vyčerpal a dědečci ho vítají zamračeným obličejem, funguje během celé cesty jako opora. Nejprve by měl seniorovi vysvětlit, o co půjde a že se nemusí bát, že by ho mimozemské brýle unesly nebo že by je neopatrným zacházením mohl rozbít. V průběhu filmu pak doplňuje vypravěče, kterého po celou dobu slyší, případně například položí pacientovi ruku na rameno, pokud vidí, že senior prožívá silné emoce. Vypnutím brýlí to zdaleka nekončí. Sociální pracovník pak vede s klientem hloubkové rozhovory na témata, která ze zážitku vyplynou.
Nechceme být závislí
Po pilotním projektu se brýle rozšířily zatím asi do stovky zařízení. Zájem je o ně i jinde, ale po pandemii ústavy bojují s nedostatkem financí a únavou. Často se prý stává, že aktivizační pracovnice píší, že mají o Kaleido zájem, ale vedení to zatrhne, protože aktivizace klientů pro ně není prioritou. Proto Marek Háša nabízí firmám možnost zasponzorovat Kaleido pro jeden domov například na rok.
Největší výzvou bylo od počátku postavit celý projekt na nohy finančně. „Ze začátku to byl hlavně stresující koníček. Po večerech jsme řešili, jak dostat peníze na bezplatný pilot, abychom domovům vyšli vstříc v době nejtvrdších opatření,“ vypráví Marek Háša. Už na začátku jsme si řekli, že by bylo fajn to nedělat jako charitativní projekt, který bude závislý na dotacích nebo na sponzorských darech. Jednak je to nestabilní a může to velmi rychle skončit, což by nám bylo hrozně líto. Zároveň každou technologickou inovaci potřebujete dál rozvíjet, takže do budoucna potřebujete další peníze na pohyb kupředu a to by bylo hrozně těžké dělat neziskově,“ vysvětluje Háša. Nakonec zvolili cestu relativně levného předplatného. Pokus o crowdfunding na úvod nevyšel.
Pak se startupu podařilo umístit se v soutěži Hack the Crisis od Ministerstva průmyslu a obchodu a Czech Investu, vyhráli první peníze, za které vyvinuli první verzi celého nástroje a uvedli ji na trh v rámci bezplatného pilotního programu .S projektem Kaleido teď míří do Německa a jako tým mají do budoucna další velké plány s podobnými produkty. „Ve společnosti se často projevuje technologický ageismus. Pro seniory děláme jen asistenční technologie typu červené tlačítko na přivolání pomoci. Myslíme si, že nové technologie jim nemohou přinášet radost, že si práci s nimi nemohou užívat. To bych rád změnil,“ komentuje Marek Háša.
