Hlavním magnetem znovu otevřené plzeňské pivnice Na Parkánu, a to raritou opravdu světovou, je pouze zde čepovaný „prazdrojský kvasničák“. Pivo nevšedního řízu, lehce opalizující, s mimořádně intenzivní kvasnicovou chutí a s přemírou přirozeného oxidu vhání slzy do očí. Úspěch kvasničáku je dokonce takový, že vyhlášené plzeňské pivnice v Praze usilují, aby se tohle pivo stalo i součástí jejich nabídky.
Proč se tomu tak doposud nestalo a zřejmě ani nikdy nestane? Alexej Bechtin, tiskový mluvčí společnosti, mi to vysvětlil jednoduše a svým způsobem lišácky. „Zdejší pivo, ač zvané kvasnicové, vlastně kvasničákem v pravém smyslu slova není. Zatímco kvasnicová piva jsou hotové, filtrované a většinou i pasterované produkty, do nichž se až nakonec přidávají pro druhé kratší zrání většinou mrtvé kvasnice, naše pivo je pivo nefiltrované, získávané před ukončením celého výrobního procesu, vlastně jakýsi polotovar. Není tedy zakotveno v pivovarských zákonech. Současná právní úprava pojem nefiltrované pivo jako finální produkt nezná. Nemluvě o trvanlivosti, náročnosti na sanitaci a dalších aspektech. Aby Na Parkánu mohlo být toto pivo vůbec konzumováno, museli jsme je nabídnout jinak. Kvasničák tedy není de jure pivem, ale exponátem pivovarského muzea. Jakousi praktickou ukázkou toho, jaká piva se pívávala před zavedením filtrace v roce 1898.“
Mimochodem, muzeum v prostorách právovárečného domu dává nahlédnout do šest tisíc let trvající historie pivovarnictví. Kromě ukázek dávných nádob, etiket či modelů pivovarů z dob minulých je tu představena například kompletní bednářská dílna.
