Vláda přerozdělovat nechce
Vláda minulý týden v tichosti odtroubila další fázi reformy veřejné správy. Ministryně školství Petra Buzková nemluvila do větru, když týdeníku EURO na otázku, je-li přesvědčena o tom, že pro svou snahu nedat rozdělování peněz na střední školy do kompetence krajů najde ve vládě podporu, odpověděla: „To si pište.“
Vláda se v únoru v Kolodějích dohodla s hejtmany, že se podíl krajů na takzvaných sdílených daních zvýší ze tří na sedmnáct procent. Toto zvýšení by reprezentovalo přes 54 miliard korun. Natěšení hejtmani sice reptali, že to mohlo být víc, ale odjeli v klidu: lepší něco než nic. Než se měsíc s měsícem sešel, je situace diametrálně odlišná: Nebude to 54 miliard, ale jen 24. Nebude to sedmnáct procent, ale s bídou deset.
Nejde ale jen o školství. Ze 40 miliard korun, které ministerstvo financí zamýšlelo přesunout z resortů na kraje – dalších čtrnáct miliard má jít ze všeobecné pokladní správy - byly bezproblémové jen dvě miliardy. U všech ostatních položek bylo v pasáži věnované stanovisku příslušných ministerstev uvedeno: zásadní nesouhlas. Anebo souhlas značně komplikovaný. Viz ministerstvo dopravy, které by nemělo nic proti tomu, aby se do rozpočtů krajů převedlo sedm miliard na údržbu a výstavbu silnic druhé a třetí třídy. Zásadně ale nesouhlasí s tím, aby se tak stalo prostřednictvím snížení podílu Státního fondu dopravní infrastruktury na výnosu daně z pohonných hmot. Naopak, žádá zvýšení daně, aby se kraje najedly a též fond byl syt.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo ve hře nejvíc – 30 miliard korun na takzvané přímé náklady krajského školství - ale mělo mocného spojence v Úřadu vlády. Jejich společné výhrady vůči na první pohled logickému záměru, aby o platech učitelů středních škol rozhodovali zřizovatelé těchto škol, tedy kraje, stojí za pozornost. Kraje by údajně nevyřešily problém, že stát vydává na vzdělávání jednoho žáka ve věku tři až 21 let v Moravskoslezském kraji 32, ale v Královéhradeckém téměř 35 tisíc korun. (Jako kdyby to umělo vyřešit ministerstvo, když dopustilo, že to tak dneska je.) Nastala by prý také nezdravá diferenciace platů ve školství. (No a? Jen když budou vyšší, než ta dnešní „ministerská“ bída.) A hlavně: došlo by k „razantní, rychlé a vynucené optimalizaci sítě škol“. Z čehož vyplývá, že optimalizace je tím lepší, čím je pomalejší a méně razantní.
Ministerstvo financí napsalo do důvodové zprávy návrhu novely zákona o rozpočtovém určení výnosu daní, který měl převod peněz z centra do krajů a obcí umožnit, rozumná slova: „Je zřejmé, že dosavadní systém financování působností krajů není nadále udržitelný. Je nutné, aby kraje, pokud jsou jim svěřeny rozsáhlé majetky, vysoká četnost zřizovatelských funkcí a nemalá působnost v oblasti výkonu státní správy, nenesly pouze odpovědnost za rozvoj území, ale měly k tomu i příslušné finanční nástroje pro uplatnění svých rozhodovacích pravomocí. Pokud nebude na kraje delegován odpovídající objem daňových příjmů, pak kraje budou i nadále okleštěny ve svých rozhodovacích pravomocích, budou nuceny naplňovat vizi centra a směrovat prostředky dle účelově určených dotací. Pak stojí otázka, zdali při současném způsobu financování má existence krajů své opodstatnění.“
Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď: Nemá. Je-li etalonem reformy její co nejmenší razance, pak se ony miliardy za nová sídla pro nové úředníky měly dát na něco užitečnějšího.
Ministr financí se kvůli fiasku návrhů svého úřadu jistě věšet nebude. Ba je velmi pravděpodobné, že spolu s předsedou Špidlou dokáže zaujatě a přesvědčivě mluvit o tom, že všechno je pod kontrolou, na reformách, včetně té druhé, fiskální, se pracuje podle plánu a nálada v koalici je „jedna á“. Ba dokonce možná dokáže splnit nemožné: udělat to tak, aby se v rámci přerozdělování daňových výnosů nic nepřerozdělilo. Má na to lhůtu tři neděle.
Za této situace si pan Rusnok může lebedit, že byl z vlády vyhozen. Není o co stát. Je to jen pro kachní žaludky lidovců a unionistů a pro sociální demokraty s velmi silným pudem sebezáchovy. Pro nás ostatní zbývá nemít iluze. Tato vláda se už na nohy nepostaví. Z pozice řadového občana se s tím zatím nedá moc dělat. V každém případě ale stojí za to poslechnout Petru Buzkovou a zapsat si to, co se dneska děje, za uši.
