Kapitola 140
Závody v džusování? * Kam poletí polské rakety? * Kocáb má pod čepicí
Závody v džusování?
Exministr spravedlnosti Pavel Němec si dle serveru lidovky.cz myslí, že bývalá státní zástupkyně a nynější stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešová mohla mít zištné zájmy v případu katarského prince Hámida bin Abdal Sáního, který byl v Česku odsouzen za sex s nezletilými dívkami, ale nakonec byl vydán do Kataru. Němec prý poukazuje na to, že Benešová po odvolání z funkce nastoupila do advokátní kanceláře, která prince obhajovala. Dále Němce trápí, že Benešová má kancelář ve stejném domě, kde sídlí firma naftového magnáta Karla Komárka mladšího, která dle něho mohla mít zájmy v Kataru. „Možná jsem dosáhl předání trestní věci příliš včas, a tím překazil určité plány. Na to v tuto chvíli nedovedu odpovědět. Ale vehemence, s jakou Marie Benešová v této věci vystupovala, mi nepřipadá náhodná,“ uvedl hlubokomyslně.
Milé je sledovat, jak Němec do sebe věci nejprve zaplete, aby se jim mohl divit: Benešová nastoupila do právnické kanceláře, která prince obhajovala, a teď má kancelář v domě, kde sídlí naftový magnát, který mohl mít zájmy v Kataru. Při vší úctě k právnickým kancelářím lze říci, že v trestních věcech většinou obhajují lumpy. Tak holt stojí svět. Jejich výčet pak muže dávat podněty k zešílení!
Stejně by asi bylo děsné zaplést se do kombinací, založených na prostém výčtu míst, na nichž se vyskytoval exministr Němec! A co se použité „logiky“ týče, mohli bychom se pak třeba strašně podivovat nad tím, že to všechno říká člověk, jehož příjmení je stejné jako národnost konstruktéra, který vymyslel ponorku, jež potopila loď, na níž jel gentleman, který měl v úmyslu investovat v Kataru do hotelu, takže to pak místo něho musela udělat jeho žena! A ten muž si vehementně vetknul květinu do klopy! To už prostě nemůže být náhoda!
Kam poletí polské rakety?
Polští inženýři začínají být proslulí. Postavili tunel, kterým nic nevytunelují – a ani vlak tudy neprojede, protože tunel je moc nízký. Onehdy se jim něco podobného podařilo s mostem nad silnicí. Tam zase neprojedou náklaďáky. Pak zase stavěli dálnici. Začali z obou konců a mířili přibližně proti sobě – ale opravdu jenom přibližně. Asi budou mít ty dálnice dvě, protože se uprostřed o pár kilometrů minuly.
Teď budou stavět sila na americké rakety k tomu slovutnému radaru. Možná, že by si pak sila měli vojáci nejdřív přeměřit, průměr i délku, než tam začnou ládovat rakety, aby to nebylo zase o chlup menší. Také by měli zkontrolovat, jakým směrem sila míří, aby rakety, když už se tam vejdou, neletěly někam úplně jinam. V neposlední řade by stálo za to, zkontrolovat, kam skutečně povede kablík, kterým se to všechno bude spouštět. Jeden nikdy neví.
Kocáb má pod čepicí
Zezelenal Michael Kocáb, aby mohl vyslyšet volání svého guru Václava Havla a pokusit se podruhé vstoupit do stejné řeky? Ona to není žádná bystřina ta naše politická scéna, spíše stojatá zahnívající stoka, takže se mu to může podařit. Zvlášť když si nasadí jednu z těch ušanek, co mu zůstaly, jak se připletl mezi odcházející sovětská vojska, nebo zase poletí někam osvobodit již propuštěná rukojmí, případně opět iniciativně postaví Most mezi česky mluvícími občany na jedné straně a česky mluvícími občany na druhé straně. Nikoli náhodou připomíná výčet jeho hrdinských skutků některé ze scén filmů Woodyho Allena.
Kocáb možná nezezelenal, třeba už zelený byl, jen to dával komplikovaně najevo. A jak chytře chce dosáhnout svého! Všechno začal uváženým předklonem k radaru. Pravda, byl kdys pomýlen, ale prohlédl. Tím otevřel možnost „prohlédnout“ i dalším odpůrcům radaru (hlavně u zelených). Za normalizace byla tato procedura vycizelována k dokonalosti, jak umožnit připlazení se prachem při zachování dojmu o vlastní důstojnosti.
Pak se asi logicky pustí do štvavé protiruské propagandy, aby Rusové konečně měli důvod nám zatrhnout tipec, ropu i plyn. Evropu mezitím svým preemptivně (ať již to slovo znamená cokoli) proamerickým postojem pomůže naštvat také, takže ta se s nějakou energetickou výpomocí nepřetrhne. Amerika by nám pomohla, bude Kocáb lamentovat, ale je daleko.
A tady už prokoukneme tu vychytralost! Sem nás chtěl dostat, tady nás chtěl mít, holoubek jeden zelený! Pěknou oklikou přes radar dosáhnout politické i energetické izolace, nikdo nám už nedá nic a nám nezbude, než se začít chovat ekologicky a úsporně! A když tuto poznanou nutnost pochopíme, pak už to bude mít Kocáb jenom krůček na Hrad. Doufejme však v pravděpodobnější možnost, že z celé té kocábovsko-bursíkovské kombinace zůstanou zase maximálně nějaké ty utrápené čepice. A „čůčo“ neboli Pražský výběr už navždy jen v zelených láhvích.
