Americký režisér Michael Moore hrdě tvrdí, že svůj nový dokumentární film SiCKO musel na festival v Cannes propašovat. Jeho filmy (kterým je často a dle mínění mnohých i oprávněně vytýkána jednostrannost), vždy vzbudily velký rozruch a také dokázaly vydělat mimořádně vysoké obnosy. Ne nadarmo zařadil časopis Time Moorea mezi sto nejvlivnějších lidí na světě, byť si v Americe vysloužil nálepku nepřítele státu.
Po oscarovém filmu Bowling for Columbine a protibushovském snímku Fahrenheit 9/11, který byl oceněn Zlatou palmou v Cannes a vydělal neuvěřitelných 122 milionů dolarů, přichází Moore s dalším kontroverzním filmem SiCKO s podtitulem Tohle bude bolet. Vzal si v něm na mušku americký zdravotnický systém. A opět se ozývají hlasy, že jde spíše o celovečerní agitku velmi schopného manipulátora než o snahu objektivně popsat skutečnost. Moore však tomuto názoru vždy oponoval tím, že pokud americká pravice používá propagandu, proč by on jako zástupce druhé strany nemohl postupovat stejným způsobem.
V Česku měl snímek předpremiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě a do kin vstoupil počátkem listopadu.
V úvodu šokuje režisér diváka sondou do systému zdravotní péče ve Spojených státech. Často se opírá o zcela jasná fakta a hlavně o pravdivé příběhy lidí, kterým se nedostalo potřebné péče, přestože platili zdravotní pojištění. Mnohdy museli prodat všechen majetek, aby si mohli drahou péči zaplatit. Problém spočívá v tom, že pojišťovny využívají všemožné administrativní kličky, aby se úhradám vyhnuly. Moore naservíruje divákovi dojemné a kruté příběhy obětí systému, v němž je hlavním principem snaha pojišťoven neustále zvyšovat své zisky. „Když jde o zdraví, neměl by v tom hrát roli zisk. Kdyby někdo tvrdil, že školství by mělo být ziskové, mysleli by si všichni, že spadl z Marsu. Se zdravotnictvím by to mělo být stejně a v mnoha zemích to tak je,“ říká režisér.
Ve druhé části konfrontuje Moore americké zdravotnictví se zdravotními systémy v jiných zemích, v Kanadě, Anglii a ve Francii. Tentokrát režisér dává okatě najevo svůj obdiv nad tím, jak je v těchto zemích vše zadarmo a jak celý systém z jeho pohledu perfektně funguje. Vrcholem Mooreovy nápaditosti je závěr filmu, kdy se ujme skupinky záchranářů z 11. září, kterým zůstaly trvalé zdravotní následky a o něž se stát odmítl postarat. Zapomenuté hrdiny naložil na čluny a odvezl na Kubu (opačným směrem, než jakým se vydávají na cestu kubánští uprchlíci), kde se jich po dohodě ujmou doktoři. Oslava kubánského zdravotnictví asi nebude zrovna tím, čím by Moore zvýšil důvěru diváka v nestrannost svého snímku. Dojemně ale rozhodně působí scéna, ve které se jedna z nemocných žen topí v slzách, když zjistí, že lék, za nějž platila v Americe 120 dolarů, stojí na Kubě v přepočtu pět centů.
Právě kvůli cestě na Kubu se dostal Moore do problémů. Ministerstvo financí USA mu zaslalo dopis, ve kterém vyjádřilo obavy, že ostrov navštívil bez souhlasu úřadů. Mooreovi právníci režiséra varovali, že by film mohl být zkonfiskován, a proto provezl do Cannes kopii tajně. Po premiéře na festivalu byl ale SiCKO úspěšně uveden i ve Spojených státech, když většina významných kritik vyzněla kladně. „Tento snímek musí pravděpodobně otřást každým, nalevo i napravo, kdo měl v rodině vážné onemocnění,“ napsal například The Chicago Sun Times. Američtí kritici se navíc shodují, že jde o Mooreův nejkvalitnější film.
A to je u autora, který již má ve vitríně amerického Oscara i evropského Césara, stejně jako Zlatou palmu z Cannes a množství dalších ocenění, co říci. „SiCKO představuje Mooreovu dosud nejlepší práci, jde o nejzásadnější a nejnaléhavější dokument tohoto roku,“ uvedl například časopis TimeOut Movie.
V Evropě je filmu vyčítán hlavně jeho idealizovaný pohled na státní zdravotnictví. Anglický tisk například kritizuje, že při návštěvě nemocnice Státní zdravotní služby v Londýně si Moore nevšímá seznamu čekajících pacientů a degradujícího prostředí nemocničních pokojů a že se nezmiňuje o existenci infekce nebezpečného stafylokoku, která se šíří v anglických nemocnicích.
Každopádně SiCKO podává jasné a potřebné poselství, o to významnější, že Spojené státy čekají příští rok prezidentské volby. Jedním z kandidátů na hlavu státu je Hillary Clintonová, která již jako první dáma bojovala za změnu v americkém zdravotnickém systému.
box:
Filmografie Michaela Moorea
(23. 4. 1954, Flint, Michigan)
1989 - Roger And Me - ceny z filmových festivalů v Berlíně a Torontu
1992 - Two Mikes Don´t Make a Wright
1995 - Canadia Bacon
1997 - The Big One - ceny z filmových festivalů v Aspenu a Denveru
1998 - And Justice for All
1999-2000 - The Awful Truth (TV seriál - 24 dílů)
2002 - Bowling for Columbine - cena Americké filmové akademie Oscar a ceny (mimo jiných) z filmových festivalů v Amsterodamu, Bergenu, San Sebastianu, Sudbury, Sao Paulu, Vancouveru)
2003 - The Best of R.E.M.: In View 1988-2003
2004 - Fahrenheit 9/11 - ceny César, International Documentary Association, a (mimo jiných) z filmových festivalů v Cannes, Hollywoodu, Sarajevu
2007 - SiCKO
