Novela zákona o procesu EIA dává nevládním organizacím do rukou možnost prodloužit výstavbu sporných projektů o měsíce i roky
Poslanecká sněmovna má brzy rozhodovat o vládní novele zákona č. 100/2001 Sb., podle kterého se posuzuje vliv projektů na životní prostředí v rámci takzvaného řízení EIA (jež vyhodnocuje negativní vlivy na životní prostředí v podstatě u všech větších průmyslových projektů nebo jiných významnějších staveb). Pokud bude novela schválena v navrženém znění, pak její aplikace povede k prodloužení výstavby projektů, u kterých je nutné vést řízení EIA, a to o měsíce až roky. Prodloužení vznikne především ve fázi získávání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Důsledky novely je znepokojen nejen český stavební sektor, ale rovněž zahraniční investoři, kteří plánují umístění projektů v České republice. Získání všech povolení pro výstavbu je již dnes časově velmi náročný úkol. Pokud tato doba bude ještě prodloužena, povede to u projektů, které vyžadují posouzení EIA, téměř k zastavení domácí výstavby a navenek ke snížení konkurenceschopnosti České republiky při lákání větších zahraničních investic.
Novela vznikala převážně na ministerstvu pro životní prostředí, které novelou reagovalo na výtky Evropské komise ke špatné implementaci směrnice EIA (2011/92/EU) do českého právního řádu. Podstata výtek Evropské komise směřovala k nedostatečnému přístupu veřejnosti do řízení EIA a navazujícího stavebního řízení. Obecně lze souhlasit se závěry směrnice, že určitý dohled veřejnosti na vliv výstavby na životní prostředí je prospěšný. Navíc, pokud má veřejnost takový dohled řádně vykonávat, musí být vybavena adekvátními prostředky obrany.
Nad rámec směrnice EU S čím však již souhlasit nelze, je zcela nevhodné zpracování novely, které jde často nad rámec požadovaný samotnou směrnicí. Novela vznikla rychlým a nešetrným naroubováním požadavků směrnice na zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a stavební zákon. Směrnice vůbec nepožaduje, aby povolovací řízení byla dlouhá (naopak vyzývá, aby rozhodnutí o každém opravném prostředku bylo rychlé). Proto novela mohla zvolit jiné, šetrnější postupy, které by neznamenaly riziko zásadního prodloužení lhůt výstavby projektů, u kterých se vede řízení EIA.
Podstatou novely je uvolnění širokého přístupu nevládním organizacím do stavebních řízení, u kterých se vedlo řízení EIA, a vytvoření možnosti tyto procesy napadat. Dnes mohou nevládní organizace v podstatě napadat pouze územní rozhodnutí pro rozpor se stanoviskem EIA a řízení o žalobě nemá odkladný účinek. Je tedy rizikem investora, zda bude usilovat o stavební povolení a uskuteční výstavbu, přestože bylo územní rozhodnutí napadeno žalobou. Pokud investor takové riziko akceptuje a územní rozhodnutí bude v konečném důsledku soudem zrušeno, bude to mít pro investora zcela zásadní finanční dopad.
Každý investor proto musí zvážit, zda se mu takové vysoké riziko vyplatí podstupovat. Nově budou moci nevládní organizace napadat každé rozhodnutí vydané stavebním úřadem, tedy územní rozhodnutí, stavební povolení a případně rozhodnutí o změnách stavby před dokončením. Jestliže budou uvedená rozhodnutí stavebního úřadu napadena, pak se vždy povede řízení o odvolání a následně může nevládní organizace podat žalobu. Žaloba bude mít vždy odkladný účinek a samotné rozhodnutí vydané stavebním úřadem nenabude právní moci, a to až do doby rozhodnutí o žalobě. Investor bude muset zastavit veškeré přípravy na projektu a vyčkat na rozhodnutí soudu.
PŘÍLiŠ VeLKá mOc… Dnes v případě, že nevládní organizace napadne územní rozhodnutí a neuspěje, nemůže již další, navazující rozhodnutí napadat. Nově může nevládní organizace, i pokud neuspěje se svou žalobou proti územnímu rozhodnutí, tento postup „vyzkoušet“ u stavebního povolení a případně u rozhodnutí o změnách stavby před dokončením. Přičemž může vždy použít stejné důvody a soud se bude muset vždy takovou žalobou zabývat.
Směrnice však takovou širokou obranu pro nevládní organizace nezná, protože umožňuje soudní přezkum až posledního povolení, tedy stavebního povolení v našich podmínkách.
Navíc, směrnice členským státům umožňuje, aby samy určily, ve které fázi může být rozhodnutí soudně přezkoumáno. Novela ale šla zcela opačným směrem a zbytečně umožnila přezkum všech rozhodnutí (územního rozhodnutí, stavebního povolení a případně rozhodnutí o změně stavby před dokončením).
Namísto volby jednoho finálního rozhodnutí, u kterého by se povolil soudní přezkum, a umožnila tak účast veřejnosti ve stavebních řízeních, novela umožnila napadnout všechna rozhodnutí vydaná stavebním úřadem. Nevládní organizace tak dostanou do rukou velmi účinný nástroj, kterým budou moci zdržet realizaci projektu, a to nejméně o půl roku v každém stupni řízení před stavebním úřadem.
… V NeZNámÝcH rUKOU Dalším sporným bodem novely jsou kvalifikační požadavky pro vymezení nevládní organizace. Novela vymezuje stálé environmentální nevládní organizace, tj. nevládní environmentální organizace, které působí alespoň tři roky, a dále jednorázové organizace. Zatímco vymezení stálých nevládních environmentálních organizací je v pořádku, jednorázové organizace mohou vstoupit do řízení před stavebním úřadem, pokud je podpoří podpisem 200 osob.
Podpora 200 osob je specifikována velice vágně, přičemž úplně postačí, pokud 200 osob podpoří vstup nevládní organizace do řízení.
Na základě této podpory může jednorázová nevládní organizace později podat také žalobu, a to i když si to původní podporovatelé nepřejí. Navíc, podpora 200 osob pro jednorázovou nevládní organizaci nemusí být spojena s místem, ve kterém má být projekt realizován. Podpořit jednorázovou nevládní organizaci mohou i o osoby žijící na druhém konci státu, nebo dokonce i mimo Českou republiku.
Pokud budou podmínky pro účast jednorázové nevládní organizace v řízeních vedených stavebním úřadem nastaveny takto měkce, pak je v našich podmínkách vysoce pravděpodobné, že se iniciativy jednorázových nevládních organizací chopí spekulanti. Ti ovšem ve skutečnosti žádný zájem na ochraně životního prostředí mít nebudou.
PŘÍŠTě ZNOVU a LÉPe Novela sice na jedné straně omezuje délku trvání soudního řízení vedeného proti rozhodnutí vydanému stavebním úřadem na 150 dní, přesto tato lhůta mohla být výrazně kratší.
Již v prvotních návrzích novely byla tato lhůta stanovena na 90 dnů, přičemž takto dlouhá lhůta je známa ze soudních přezkumů územních plánů nebo například v řízeních u výstavby dopravní infrastruktury podle zákona 416/2009 Sb. V novele pak byla bez jakéhokoli vysvětlení tato lhůta 90 dnů nesystematicky prodloužena na 150 dnů.
Z uvedeného nastavení lhůt jednoznačně vyplývá, že při tvorbě novely se nevzalo v potaz hrozící prodloužení stávajících řízení při výstavbě. Přitom se stačilo alespoň inspirovat zmiňovaným zákonem č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, který omezuje soudní přezkum na 90 dnů, a navíc zkracuje lhůty pro podání žaloby na polovinu (tedy namísto dvou měsíců na jeden měsíc).
Novela bohužel nevyužila potenciál směrnice, aby se pokusila zamezit hrozbě obstrukcí ze strany nevládních organizací ve stavebních řízeních. Například zmiňovaným zkrácením lhůt pro soudní přezkum, zamezením zneužitelnosti podpory jednorázových nevládních organizací nebo řešením, kdy by nevládní organizace mohly vést pouze jedno odvolací a soudní řízení proti finálnímu rozhodnutí, a nikoli několik separátních řízení, která se navíc mohou opakovat v každém stupni řízení.
Negativní stav, který bude novelou vyvolán, bude nutné překonat další zásadní novelou samotného stavebního zákona. V něm se zákonodárci musejí pokusit sloučit veškerá řízení v jedno samostatné řízení, proti kterému bude možné vést pouze jeden opravný prostředek. V případě, že taková zásadní novela nebude brzy přijata, pak reálně hrozí, že významnější domácí projekty budou přerušeny a větší zahraniční investice budou pravděpodobně realizovány mimo Českou republiku. ?
O autorovi| JAN LEHKÝ • senior associate, Kinstellar
