Mlynářova komise se už několik měsíců nesešla
Je to zvláštní. Přestože je privatizace Českého Telecomu od loňska u ledu a s jejím dokončením se předběžně počítá až v roce 2005, z nynějších spekulací si pozorovatel musí odnést dojem, že se čas velkého telekomunikačního obchodu „nebezpečně“ přiblížil.
Zaručené zprávy.
Možnost urychlení prodeje dnes naznačuje ministr financí Bohuslav Sobotka i šéf FNM Jan Juchelka. Základní rozhodnutí však chybí. Špidlova vláda doposud dosud neřekla, co s Telecomem vlastně zamýšlí. Nesdělila, jaké jsou její priority, neurčila základní kritéria prodeje a nevytyčila mantinely pro případné kupce. Z toho pramení nervozita na trhu. V jeden den se tak můžeme dozvědět, že o největší českou telekomunikační firmu má osobní zájem topmanažer Eurotelu Terrence Valeski, druhý, že o koupi vyjednává s ministrem informatiky šéf skupiny PPF Petr Kellner. Spekulací se objevuje celá řada. Týdeník EURO například zaslechl scénář, kterak se privatizace Telecomu má stát součástí širšího středoevropského strategického plánu, na jehož konci by zůstal Český Telecom pohlcený Slovenskými telekomunikáciemi a česká elektrárenská společnost ČEZ ovládající firmu Slovenské elektrárne. Jiná informace zase hovoří o tom, že česká strana přes prostředníky kontaktovala France Télécom, aby otestovala zájem Francouzů. Iniciativa prý vychází z toho, že Orange - mobilní větev France Télécomu - se dnes jeví jako nejpřirozenější partner pro Eurotel a mateřská francouzská firma by mohla převzít pevné linky.
Víc než jen slova?
Bylo by ale velmi zvláštní, kdyby těmto informacím měl někdo přikládat větší váhu. Naznačovalo by to, že zásadní strategické rozhodnutí se rodí mimo vůli kabinetu, že na vlastní pěst vyjednávají někteří přespříliš aktivní jedinci. Mnohé spekulativní scénáře jsou navíc v rozporu s dosavadními postoji resortního ministra Vladimíra Mlynáře, který doposud prohlašoval, že preferuje „konzervativní“ formu prodeje – 51 procent akcií strategickému investorovi. Nezbývá než věřit, že nejde o nic víc než o zdvořilostní výměny názorů a informací.
„Neviděl bych nic špatného na tom, že se o firmu začínají zajímat investoři. Když se za nějakou slečnou ohlédne jeden muž, většinou se přidají i další. Čím více se jich otočí, tím větší šance, že nezůstane na ocet,“ myslí si bývalý vysoký manažer Českého Telecomu. Jak ale doplnil, je třeba dát „tokání tetřevů“ nějaký řád, nějaká pravidla.
Kdybych měl peníze…
Všechny informace o kupcích jsou hodně na vodě, a když přijde na lámání chleba, nikdo je nepotvrdí. Američan Valeski odmítl zprávy deníku MF Dnes, že chce koupit Telecom a hledá k sobě strategické a finanční partnery. „Ano, kdybych měl peníze a kdyby česká vláda společnost nabídla investorům ke koupi s tím, že všichni zaměstnanci Eurotelu budou mít možnost získat akcie, měl bych zájem,“ uvedl. Dodal, že v době, kdy se hovoří o prodeji či koupi Eurotelu někým jiným, by mělo kompetentní vedení mít názor na kvalitu této společnosti. „Věřím, že jsou jak finanční, tak strategičtí zájemci o Eurotel i o Český Telecom. Osobně se ale hledáním těchto zájemců nezabývám,“ prohlásil.
Skupina PPF sice potvrdila, že došlo ke schůzce šéfa Kellnera s ministrem Mlynářem, hovořilo se o Telecomu, ale z jejího vyjádření nelze dovodit, že by vážně o koupi uvažovala. Racionálně vzato, vstup PPF do Telecomu se zdá být velmi nepravděpodobný, rozhodně ne v nějaké sólo akci: I pro největší českou finanční skupinu by koupě majority za cca 50 miliard korun byla těžko stravitelným soustem.
Komise nefunguje.
Týdeník EURO požádal k otázkám kolem privatizace o rozhovor přímo ministra Mlynáře, ale ten jej bez vysvětlení odmítl poskytnout. Mlynář se kolem Telecomu intenzivněji točí od 17. února letošního roku, kdy byl usnesením vlády postaven do čela meziresortní „pracovní skupiny pro zajištění realizace cílů státu, prostřednictvím Fondu národního majetku ČR, jako majoritního akcionáře ve společnosti Český Telecom“. Hned v březnu se zúčastnil utajovaného jednání v USA o koupi Eurotelu. Tato akce partyzánského charakteru pro něj nakonec dopadla velice dobře. Obchod se dle názoru odborníků zdařil. Nelze tedy vyloučit, že teď dostal chuť udělat další velký „dýl“. Jak bylo v únorovém vládním usnesení uvedeno, osmičlenná meziresortní skupina se má v období do zahájení nového privatizačního procesu podílet na plnění záměrů vlády v souladu s příslušnými usneseními a bude zajišťovat koordinaci přípravy materiálů pro jednání kabinetu, taktéž zajišťovat vzájemnou komunikaci mezi ministerským sborem a Telecomem. Meziresortní komise, v níž by se cizeloval názor státu na budoucnost Telecomu a ten poté důrazně prosazoval v orgánech firmy, se jeví jako rozumný nápad. Problém je, že už několik měsíců komise nebyla svolána. „Naposledy jsme se sešli, když byl vybrán za generálního ředitele Gabriel Berdár. Od té doby ani jednou, ač o to někteří ze členů usilovali,“ prohlašuje jeden z členů komise, který si nepřeje být jmenován (Berdár byl za ředitele vybrán v dubnu, funkce se ujal v polovině června). Komise prý ani nedostala možnost projednat materiál o dalším osudu privatizace.
Odloženo na ježíška.
Vláda v únoru uložila ministru informatiky Mlynářovi a financí Sobotkovi, aby do konce září předložili materiál obsahující střednědobou strategii, principy řízení Telecomu, cíle akcionářů a doporučení dalšího postupu privatizace. Tento text byl skutečně sestaven (pracovní verze viz EURO 29/2003) a v předepsaném termínu se dostal do vlády, kde měl být projednáván 8. října. Na program se však nedostal, protože mezitím nizozemsko-švýcarské konsorcium TelSource oznámilo, že svých 27 procent akcií prodá, což změnilo situaci.
Fond národního majetku se musel v prvé řadě rozhodnout, zda využije práva spoluúčasti (vyplývajícího ze smlouvy z roku 2001) a bude prodávat s konsorciem. Lhůta minulý týden vypršela, přičemž FNM – v souladu s očekáváním – prohlásil, že se k prodeji nepřipojí.
Od tohoto rozhodnutí se nyní musí odvíjet další varianty privatizace. Zatím není známo, kdy bude inovovaná privatizační receptura do vlády předložena. Neoficiálně se hovoří o prosinci.
Nenecháme si diktovat.
Písek do privatizačního soukolí může nasypat i vyhrocený vztah mezi ministrem Mlynářem a generálním ředitelem Berdárem. Zatímco Mlynář vyšel vstříc veřejnému mínění a žádá po Telecomu zlevnění internetových služeb (jak ADSL, tak dial-up připojení), management se tlaku důrazně brání. „My jako management firmy jsme odpovědní všem akcionářům. A žádný stát nemůže firmě, která funguje podle Obchodního zákoníku, zřizovat její obchodní politiku,“ uvedl v rozhovoru pro Lidové noviny Berdár. „My proto nemůžeme přijímat rozhodnutí, která nejsou založena na komerčním základě. My nemáme ten luxus, aby byly naše případné neúspěchy přeneseny na bedra akcionářů či daňových poplatníků, jako se to v minulosti stávalo u jiných firem…“ dodal generální ředitel. Někteří pozorovatelé soudí, že vzhledem k povahovým rysům obou mužů nelze předpokládat, že by válečná sekyra byla v dohledné době zakopána. Je nepochybné, že i spolupráce s managementem je nezbytným předpokladem úspěšné privatizace. Případná výměna ředitele by znamenala roční ztrátu (půl roku výběr nového šéfa, půl roku aklimatizace). Takový luxus si dnes asi nikdo nemůže dovolit.
