Čistě z pohledu sportovních výkonů můžeme u nás hry v Tokiu označit za více než úspěšné. Jedenáct cenných kovů značí nejlepší bilanci pod olympijskými kruhy od vzniku samostatné republiky. V pořadí národů skončilo Česko osmnácté. Také domácí Japonci mohou slavit. Sedmadvacet zlatých, 14 stříbrných a 17 bronzových medailí znamená historický počin a celkové třetí místo za Čínou a Spojenými státy. Více důvodů k radosti už ale bohužel obyvatelé země vycházejícího slunce v souvislosti se skončenou olympiádou nemají. Uplynulé dva týdny totiž pro ně byly nesmírně náročné – psychicky, ale hlavně finančně. A jejich následky pocítí všichni a bez rozdílu.
O tom, že si naprostá většina Japonců odloženou olympiádu nepřála, bylo napsáno již mnoho. Covidová situace v Tokiu se zhoršovala už před jejím začátkem, proto se hry musely konat za nouzového stavu a kompletně bez diváků. Přitom, jak s odkazem na zpravodajskou agenturu Reuters uvádí server Yahoo! Sports, organizátoři původně prodali na 4,5 milionu vstupenek, díky nimž měli utržit nějakých 17,5 miliardy korun. A další byly na cestě.
„Jen ztráta za neprodané lístky činí necelých pět miliard korun,“ vysvětluje analytik společnosti Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Ekonomika mohla zbohatnout o čtvrt bilionu
Příval turistů, respektive diváků měl pak do japonské státní kasy přinést další tučný balík peněz – ostatně právě kvůli tomu je o pořádání olympijských her mezi jednotlivými zeměmi vždy tak velký zájem. V období před pandemií zavítalo do ostrovního císařství více než 30 milionů turistů ročně, což pro tamní cestovní ruch znamenalo příjem 4,81 bilionu jenů (dle kurzu z konce roku 2019 zhruba jednu miliardu korun).
Za normálních okolností mohli tito lidé během olympiády utratit v Japonsku nějakých 1,8 bilionu jenů (přibližně 353 miliard korun), vypočítávají analytici poradenské společnosti Nomura Research Institute. Pokud by se tak skutečně stalo, růst japonského HDP by se navýšil o dalších 0,33 procentního bodu. Navíc by tím šlo do značné míry ospravedlnit obří výdaje, které musela pořadatelská země a další zainteresované subjekty na uspořádání her vynaložit.
„Celkové náklady se nakonec šplhají v přepočtu zhruba ke 320 miliardám korun. To je dvojnásobek nákladů, s nimiž se počítalo, když japonské metropoli byla olympiáda přidělena,“ říká Kovanda. Hned vzápětí ale dodává: „Nejde o nic mimořádného. Vícenáklady jsou fenoménem řady velkých projektů za veřejné peníze, v případě olympiád posledního půlstoletí dosahují průměrně až přes 200 procent. Uspořádání her tedy běžně bývá až třikrát nákladnější, než uvádějí kalkulace, na jejichž základě je pořadatelství uděleno. Z tohoto hlediska je tedy pouze dvojnásobné překročení nákladů v případě končících her ještě poměrně příznivým výsledkem.“
Zpravodajská agentura AP s odvoláním na studii výzkumníků z Univerzity v Oxfordu uvádí, že celkové výdaje se vyšplhaly dokonce na 331 miliard korun. Za takovou sumu by podle nich šlo v Japonsku vystavět na 300 třísetlůžkových nemocnic nebo 1200 základních škol. Stejně tak byste si ale za tyto peníze mohli založit vlastní aerolinky – vystačily by vám totiž na nákup hned osmatřiceti Jumbo Jetů, totiž Boeingů 747.
Platit budou všichni
Jedním z mála subjektů, který si díky olympiádě může mnout ruce, je Mezinárodní olympijský výbor. Ten vytěžil z prodeje televizních práv na právě skončenou olympiádu mezi třemi až čtyřmi miliardami dolarů (zhruba 65 až 86 miliard korun). Sám pak na zorganizování her přispěl původně částkou 1,3 miliardy dolarů. Dalších několik stovek milionů dodal poté, co vyšlo najevo, že sportovní svátek bude zapotřebí z důvodu pandemie o rok odložit.
Zhruba 70 miliard dolarů z celkových nákladů uhradí sponzoři, jejichž příspěvek byl podle ekonoma „rekordní“. To vše navzdory faktu, že řada firem nechtěla být nakonec s olympiádou vůbec spojována, neboť se obávala, že vzhledem k tomu, jak je na tokijské hry v zemi nahlíženo, by jim taková reklama vlastně ve výsledku ublížila. Mezi nejštědřejší sponzory patřily například domácí Toyota nebo společnost Panasonics. Jenže kdo pokryje další desítky miliard?
„Hlavní břímě ztrát ponesou město Tokio a japonská vláda. Což právě ve finále znamená, že drtivou většinu ztrát nakonec uhradí právě japonský daňový poplatník. Jeho daně totiž plní veřejné kasy jak na komunální, tokijské úrovni, tak na úrovni celostátní,“ konstatuje Kovanda.
Jinými slovy, platit budou všichni a bez výjimky. „Ztráty olympiád jsou obecně zespolečenšťovány. Rozpočítány mezi miliony a miliony daňových poplatníků. Všichni se skládají a nikdo nemá pocit, že by na tom byl hůře než libovolný spoluobčan. A to i když je ztráta enormní, jako je tomu v případě dnes končící olympiády,“ dodává.
Vedle obyvatel Japonska se absence diváků na sportovištích nepříznivě projeví rovněž na bankovních účtech takzvaných zajišťoven – tedy institucí, u kterých jsou pojištěny běžné komerční pojišťovny. „Těm narůstá pojistné, respektive zajistné plnění například právě kvůli neúčasti diváků. Tato plnění pojišťoven, respektive zajišťoven dosáhnou dohromady bezmála devět miliard korun,“ uzavírá ekonom.
