Česká republika se staví proti zavedení povinného mechanismu přerozdělování uprchlíků. Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy jsou kvóty nesmyslné řešení, protože nemohou zastavit migranty, kteří nechtějí jinam než do Německa. Lépe by prý fungovalo, kdyby si běženci mohli vybrat, v jaké zemi o azyl požádají. Rozhodovat se o tom má už na hranicích EU, říká v rozhovoru.
Výrazně nové je to v tom, že země V4 poprvé přišly se seznamem toho, co mohou a chtějí reálně dělat. Omezování našich pozic pouze na odmítání kvót, ke kterému docházelo v minulosti, se nám nelíbilo a summitem jsme se snažili toto vnímání změnit.
Důležité je říct, že premiéři tu nejsou od toho, aby detailně rozepisovali plány. Funguje to podobně jako se závěry Evropské rady, v nichž jsou popsány základní směry, kudy se státy chtějí vydat a jaké kroky chtějí přijmout. Jejich realizace je pak na příslušných ministrech. Jedním z výsledků pátečního summitu V4 tedy byly úkoly pro ministry zahraničí a vnitra. Nyní je na nich, aby plány předsedů vlád rozpracovali.
Koncem minulého týdne se v Praze konal summit zemí V4. Premiéři se tu vyslovili pro ochranu schengenského prostoru a nabídli konkrétní pomoc s migrační krizí. Schůzka také měla směrem k západoevropským zemím demonstrovat jednotu zemí střední Evropy. Pokud se hlouběji začtu do společného prohlášení, tak mám ale bohužel pocit, že tam není nic nového, co by už dříve v nějaké formě nezaznělo. Myslíte, že kýžený signál byl dostačující?
ČR si společně s dalšími zeměmi za svůj postoj k migrační krizi vysloužila od některých starších členů EU kritiku. Tyto státy tvrdí, že nejsme s uprchlíky dostatečně solidární. Nebojíte se, že se nám pozice k migrační krizi, kterou zastáváme, může v budoucnu vymstít? Například při jednání o rozpočtu EU?
Napětí samozřejmě roste. Mohou za něj někteří západní politici, kteří horlivě ukazují prstem, a podněcují tak rozpory mezi západem a východem. Řada těchto jejich prohlášení je ale podle mne určena pro domácí spotřebu, protože se v drtivě většině jedná o politiky, kteří mají buď těsně před volbami, nebo mají nějaké problémy doma.
Evropa musí vyvrátit obraz, že je zemí zaslíbenou
S tlakem na to, aby se migrační debata využila k omezení koheze, se bohužel musí počítat. Není to nic nového, některé země po tom volají již dlouho. Při každém jednání o finančním rámci EU se vždy největší spor vedl o tom, kolik přerozdělovat. Je ale pravda, že se tentokrát nepřátelům koheze dostane do rukou silný argument.
Šéf Evropské komise Juncker dnes přednese projev o stavu Unie, kde pravděpodobně navrhne trvalý mechanismus na přerozdělení uprchlíků, tzv. kvóty. Česká republika spolu s ostatními zeměmi V4 dopředu avizovala, že s nimi nebude souhlasit. Jak by měl být podobný mechanismus navržen, aby byl pro nás přijatelný? Nebo přes kvóty ani ve snu vlak nejede?
Otázkou, kterou si musíme v první řadě položit, je, čeho tímto mechanismem chceme dosáhnout. Pokud má být smyslem kvót posílat lidi vlakem po Evropě někam, kam nechtějí, tak to přece není žádné řešení. Ano, můžete uprchlíka, který přijde do Itálie, poslat vlakem do ČR nebo Estonska, ale jakmile tam dorazí, tak první, co udělá, bude, že uteče do Německa. Jediným cílem těchto lidí je totiž Spolková republika, zbytek Evropy je nezajímá. Z tohoto důvodu od začátku tvrdíme, že kvóty jsou nesmysl. Je to zbytečné, drahé a působí to pouze jako PR cvičení, které jediné, co dělá, je, že těm lidem tu cestu prodražuje a prodlužuje.
Co tedy navrhujete?
Migranti by měli mít šanci vybrat si, v jaké zemi chtějí podat žádost o azyl. Z tohoto důvodu potřebujeme funkční hotspoty, kde by došlo k jejich prvotní registraci. Žádost o azyl by pak probíhala rovnou na místě podle procedury cílové země a za přítomnosti jejích úředníků. Pokud by úředníci žádost schválili, migranti by mohli organizovaně odcestovat. Dokončení azylové procedury by proběhlo po jejich příjezdu. V případě, že by jim azyl nebyl udělen, museli by se vrátit.
Dá se ovšem předpokládat, že příchod běženců bude sílit a přijímací kapacity zemí, do kterých uprchlíci míří třeba proto, že tam mají komunity, nejsou nafukovací. Jak budeme takovou situaci řešit pak?
Tu situaci nemůžeme řešit pak, musíme ji řešit teď. Jedním z nutných kroků k tomu, abychom dostali přiliv uprchlíků pod kontrolu, je uplatňování funkční návratové politiky. Ano, postaráme se o ty, kteří mají právo na azyl, ty, kteří utíkají před válkou a bojují o život svůj a své rodiny. Na druhé straně však musí Evropa vyvrátit obraz, že je zemí zaslíbenou. Je třeba, abychom uměli rychle vrátit tzv. ekonomické migranty, kterým nebezpečí v jejich domovech nehrozí, ale jen slyšeli, že v Evropě jim bude líp.
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu EurActiv.cz
Čtěte také:
Brusel navyšuje uprchlické kvóty. Česko má přijmout skoro tři tisíce lidí
Podepsán kačer Donald. Klausovu výzvu proti migrantům zaplavili trollové
Tusk: Státy EU by si měly přerozdělit alespoň sto tisíc uprchlíků
