Na chvíli to už vypadalo, že by cena silové elektřiny v regionu po téměř čtyřech letech poklesů mohla dostat impulz k růstu. Tím měl být požadavek německého ministerstva hospodářství na uzavírku až osmi uhelných elektráren kvůli snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2020 minimálně o 22 milionů tun.
Požadavek na uzavření asi pěti gigawattů uhelných kapacit by sice nepotěšil firmy, jako jsou RWE, Vattenfall či E. ON, radost by ale udělal těm společnostem, které v Německu přímo nepůsobí, ale elektřinu tam dodávají. Tedy i tuzemskému ČEZ či rakouskému Verbundu. Regionální velkoobchodní cena elektřiny by v případě uzavírky zhruba pěti procent německých kapacit mohla podle nás vzrůst i o deset procent.
Německá vláda minulý týden oznámila, že hodlá snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 40 procent proti roku 1990. Energetickému sektoru však explicitně nenařizuje uzavírat další elektrárny. Velkoobchodní cena elektřiny v regionu tak dále stagnuje a koncový spotřebitel tedy může zůstat v klidu. Akcionář ČEZ si ale musí počkat na jiné impulzy k růstu ceny silové elektřiny, a tedy vylepšení ziskovosti společnosti. Nelze asi příliš spoléhat na cenu černého uhlí, které stojí ze 75 procent za cenotvorbou evropské elektřiny. Zlepšení by mohly přinést vyšší ceny emisních povolenek.
Vítězství zastánců zavedení systému přizpůsobení nabídky emisních povolenek poptávce již v roce 2017 by se zřejmě projevilo růstem ceny povolenky i o několik eur. A to by výsledkům ČEZ, ale i Verbundu či E. ON prospělo. Zůstanou-li ale ceny dále beze změny, je podle nás aktuální ocenění energetického sektoru v regionu až příliš optimistické.
Čtěte také další komentáře Z parketu:
