Tomáš Zima: Pokud pražské školy nedostanou přidáno, utrpí celá věda

Nový rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se při otázce ke způsobu jmenování profesorů usmívá: „Tak jen dnes jste už druhý novinář, co se ptá.“ Zima přitom řeší v nové funkci mnohem akutnější problémy. Pražským vysokým školám hrozí výpadek příjmů z evropských fondů. A na ministerstvu školství se piluje dlouho očekávaný nový vysokoškolský zákon.

E15: Při inauguraci do úřadu rektora v pražském Karolinu jste dostal od prezidenta dle tradice brk s kalamářem. Už jste jím začal psát dopisy politikům, aby urychleně řešili financování pražských vysokých škol? Nejen Univerzitě Karlově hrozí, že nedostane peníze z evropských fondů, protože je dle Bruselu v příliš bohatém regionu.

Oba dárky od pana prezidenta jsou v mé pracovně vystaveny na čestném místě. Sám jsem však zůstal u klasického pera. S kolegy, pražskými rektory a představiteli Akademie věd, samozřejmě intenzivně jednáme. Obrátili jsme se na pana premiéra, místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka, ministryni Věru Jourovou, ministra Marcela Chládka. Jednání probíhají intenzivně, je nutné, aby pražské školy byly financovány mnohem lépe a spravedlivěji než v uplynulém období. Chci znovu na tomto místě upozornit, že pokud pražské instituce nebudou dostatečně financovány, povede to jedině k poklesu konkurenceschopnosti České republiky. A všimněte si prosím, že neříkám konkurenceschopnosti Prahy či Univerzity Karlovy, ale České republiky. Protože na to doplatí celá republika, nejen Univerzita Karlova.

E15: Buďme konkrétní. Do Prahy by mělo jít v letech 2014 až 2020 jen asi osm z možných 90 miliard na vědu a výzkum. Pokud by se tak stalo, znamenalo by to, že všechny plány univerzity na novou infrastrukturu pro Filozofickou fakultu, IT centra či vybavení pro fyzikální výzkum by šly k ledu?

Když to propočtete, jde zhruba o jednu miliardu ročně. A v Praze jsou vedle Karlovy univerzity další významné školy – České vysoké učení technické, Vysoká škola chemickotechnologická, Česká zemědělská univerzita, Vysoká škola ekonomická – a také výzkumné ústavy Akademie věd. Finanční zdroje by tak byly výrazně omezené. Instituce by mohly být financovány i z institucionálních prostředků, tedy ze státního rozpočtu. Ale je především potřeba si uvědomit, co se stane s prostředky v ostatních regionech. Jsem hluboce přesvědčen, že absorpční kapacita mimopražských regionů pro takové prostředky je malá. Jestliže do Prahy, kde se odehrává 75 procent výzkumu České republiky, půjde osm miliard a do ostatních regionů 80 miliard, přijde mi to trošku nepoměrné. A vzhledem k podílu Prahy na výsledcích celorepublikové vědy i nespravedlivé.

E15: Kdyby došlo na nejhorší a Praha by více peněz nezískala, má už univerzita krizový plán, co seškrtat a co je naopak nepominutelnou prioritou?

Neříkal bych, že máme nějakou vyslovenou prioritu. Ale jde nám například o rekonstrukci objektu v Opletalově ulici pro Filozofickou fakultu či výstavbu kampusu na Albertově. To jsou dvě velké stavby. A je zde řada dalších projektů, které bychom posuzovali podle finančních prostředků ze státního rozpočtu a evropských fondů.

E15: Bavíme se zatím jen o univerzitě, ale vy jako biochemik určitě sledujete i biomedicínské středisko Biocev ve Vestci u Prahy, na kterém se vaše škola podílí. Nebudou to nakonec tato nákladná centra, která české vědě finančně zlomí vaz? Jsou udržitelná bez evropských peněz?

Zmínil jste Biocev, který je partnerským projektem univerzity a Akademie věd. Osobně se domnívám, že vzhledem ke složení týmů, které tam existují, je dobře udržitelný. Univerzita, která produkuje zhruba 30 procent vědecké činnosti republiky, nyní buduje mimopražské vědecké areály v Hradci Králové, Plzni a právě zmiňovaný Biocev. Tedy tři středně velké infrastrukturní projekty. Takže to by pro univerzitu neměl být problém. Pokud ale finance půjdou do jiných regionů, udržitelnosti to samozřejmě nepřispěje.

E15: S kým z vlády vlastně o financování vysokých škol, vědy a výzkumu jednáte? Vedle premiéra je tu přes evropské fondy ministryně pro místní rozvoj, pak ministr školství. Příliš ale nechápu roli Pavla Bělobrádka, pro kterého se vymyslelo speciální vládní portfolio. To musíte obíhat tři až čtyři politiky, abyste docílil například více peněz z eurofondů do pražského výzkumu?

Osobně jsem se setkal s místopředsedou vlády Bělobrádkem. To není jen otázka evropských fondů, on má v agendě i Radu vlády pro vědu, výzkum a inovace, tedy vědní politiku. Opakovaně jsem se sešel s ministrem Chládkem kvůli koncepci vysokoškolského zákona a financování vysokých škol. S ministryní Jourovou pak jednal prorektor naší univerzity Stanislav Štech o evropských fondech.

E15: Takže nemáte pocit, že na jedno jednání se státem si musíte vyčlenit čtyři pracovní dny?

Jednotlivé věci se prolínají a asi to není problém toho, s kolika úředníky či ministry jednáte. Já především hledím na dodržení deklarace pana premiéra, který řekl, že financování pražských vysokých škol z evropských fondů bude posíleno.

E15: Jste také novým šéfem České konference rektorů. Čeká vás v zájmu terciárního školství několik zásadních klání. Nejdůležitějším tématem bude asi vysokoškolský zákon, který by chtěl ministr školství předložit už do konce roku. Je to reálné?

Je to reálné. Shodli jsme se na tom s kolegy. Ministr Chládek zahájil 13. března diskuzi nad novelou vysokoškolského zákona. Vedení rektorů chce navázat na minulé dokumenty projednané na ministerstvu školství. Řada bodů byla konsenzuálně dojednána. Zůstávají ale otázky k jednání. Například systém institucionálních akreditací a kontraktové financování či zakládání vědeckých výzkumných institucí. Co v současné době chybí, jsou návrhy prováděcích předpisů, tedy různé vyhlášky. Nezačínáme ale na zelené louce. Jak jsem mluvil s panem ministrem, při intenzivním tempu práce by návrh zákona mohl být na expertní úrovni do poloviny roku hotov. Nebude to práce lehká a snadná, ale konference rektorů se jednání chce aktivně účastnit a nabízí pomocnou ruku a své nápady, zkušenosti a připomínky.

E15: Pojďme k jednotlivým klíčovým tématům zákona. Jak by se mělo bobtnající terciární školství diverzifikovat? Měly by zde být praktické školy pro bakaláře bez příliš vědecké činnosti a naopak elitní badatelské školy?

Diverzifikace vidím pod hlediskem různosti oborů a jejich zaměření, tedy zda jsou spíše profesní či badatelské. Profilace škol a jejich financování by se mělo stále více opírat o parametr kvality. Teď je 22,5 procenta financování dáno takzvaným koeficientem kvality. Vidím zde možnost, aby tento parametr rostl.

E15: Dokáže říct nějaké procento?

Každý rok by mohl být nárůst o dvě až tři procenta a mohla by to být nakonec až třetina financí dle kvality.

E15: Chcete na univerzitě snížit o pět až deset procent počet bakalářů a zvýšit počet magistrů a doktorandů. To je další cesta, jak zvýšit kvalitu terciárního školství?

Na jedné straně bychom rádi, aby do magisterských programů nastupovali i bakaláři z jiných studijních programů. Na druhé straně nás čeká diskuze o smysluplnosti některých bakalářských programů. Třeba zda u pedagogických oborů nemít spíše jen dlouhý magisterský cyklus. Zcela jistě ale stále budou na univerzitě desetitisíce bakalářů a bakalářské programy nerušíme.

E15: Zmínil jste i akreditační proces. Neměly by se akreditace udělovat například na delší období či podle jiných kritérií, aby se nedělo to, co s egyptologií na Karlově univerzitě? Tedy že špičkový obor málem nedostal akreditované bakalářské studium?

Akreditační proces, jak je nyní, se pro velké univerzity přežil. Prosazujeme model takzvané institucionální akreditace. V současné době je to tak, že pokud chcete na vysoké škole vychovávat odborníky v jedné oblasti a drobně změníte studijní program či vytvoříte nový, který je velmi podobný, pokaždé musíte předkládat kompletní akreditační spis. My proto chceme, aby existoval fungující systém vnitřního hodnocení, ze kterého vyplyne, v jakých oblastech bude mít vysoká škola akreditaci. A v těchto mantinelech by pak mohla škola studijní programy volně měnit. Myslím, že by to mohlo práci akreditační komise výrazně zjednodušit. A ta by tak měla více času a prostoru věnovat se například kvalitě programů.

E15: Přesvědčíte ministra Chládka, že je to prospěšné? Nevezme to tak, že si poměrně nezávislé samosprávné instituce budou rozhodovat, co je akreditačně přijatelné a co ne?

V této věci panuje významná shoda mezi školami, ministerstvem školství a akreditační komisí. Bude se ale muset nyní jednat o konkrétním způsobu popisu a také o tom, jaké pojistky do systému vložit, aby nebyl zneužit.

E15: Dost zásadním problémem asi bude způsob jmenování profesorů. Prezident předávat dekrety už nechce a nyní se jedná, komu pravomoc připadne. Cítíte touhou politiků být další správní instancí v posuzování oprávněnosti profesur? Nejprve tomu tak bylo, když měl profesory jmenovat předseda Senátu. Nyní ministr školství varovně mluví o tom, že pět z poslední várky profesorů schválily školy jen těsnou většinou.

Politici zasahují do různých lidských činností, proč by tedy nechtěli zasahovat do vysokých škol. V případě jmenování předsedou Senátu je nutné říct, že návrh odmítla Poslanecká sněmovna. Rektoři měli k návrhu výhrady. Osobně zastávám názor, že když se mění zákon, má se měnit více paragrafů, a ne jen jeden. Předsedou Senátu nejsou profesoři jmenováni nikde. Prezident jmenuje profesory v některých zemích, zejména ve střední Evropě. Je ale potřeba zdůraznit, že odbornost kandidáta a jeho kvality posuzuje sama škola. Probíhají dvě tajná hlasování vědeckých rad: ve fakultní vědecké radě a pak radě univerzity. A poté je návrh postoupen. Pokud se v procesu najde nějaké pochybení, třeba formálního charakteru, pak se domníváme, že by návrh měl být postoupen zpátky škole, a ta by o tom znovu diskutovala. A ne aby ministr či někdo jiný rozhodoval, kdo má být profesorem.

E15: Vraťme se k vaší univerzitě. Ve volebním programu jste hodně zdůrazňoval nové formy výuky, ať už jde o multimediální prostředky, simulátory či trenažéry. Buďte konkrétní, kde a jak by je studenti mohli využívat?

Lze to realizovat a provést ve všech oborech. Jako významný doplněk výuky. Na lékařských fakultách například v síti MEFANET sdílíme poznatky i se slovenskými lékařskými fakultami, studenti mají k síti neustálý přístup. Může jít i o streamovaní přednášek významných odborníků. V řadě přírodovědných oborů lze zase využívat simulátory, aby si studenti otestovali zručnost.

E15: To jsou studenti. Co s učiteli? Jak je donutíte, aby více jezdili do zahraničí a více přednášeli na fakultách v angličtině?

Pokud má univerzita mezinárodně uspět, musí na ní znít co nejvíce „esperanto 21. století“, tedy angličtina. Musíme tedy více v angličtině vyučovat a otevřít se zahraničním studentům. Student, který přijede ze zahraničí, je připraven většinou na angličtinu, byť některé obory jsou i v němčině nebo francouzštině.

E15: Volební program jste začínal přáním Karla IV. aby se Karlova univerzita vyrovnala univerzitám v Bologni a Oxfordu. To asi ještě chvíli potrvá. Má ale podle vás na to, aby byla ve středoevropském postkomunistickém regionu vzdělanostním lídrem před Varšavskou univerzitou a jinými školami?

Ano, univerzita odkaz svého zakladatele ctí. Oxford je vize. Možná za dvě stě tři sta let se naplní. Karlova univerzita má významnou roli nejen v rámci středoevropského, ale i evropského regionu. Studovat i vyučovat na ní by mělo být prestižní věcí. Chci pro to udělat maximum. A cítím za sebou podporu akademické obce.

Čtěte také:

Změny vysokoškolského zákona budou do prázdnin, slibuje Chládek

Zeman se uvolil a konečně jmenoval 85 nových profesorů