Pentagon tvrdí, že ministerstvo obrany má vážný zájem o americké stíhačky JSF
Čeští vojáci dostali své gripeny a zdálo se, že alespoň na pár let by mohl být od vleklých spekulací kolem armádních stíhaček pokoj. Velký omyl! Šéf americké Agentury pro spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti DSCA generál Jeffrey Kohler před pár dny překvapivě prohlásil, že Česko patří mezi deset států, které mají velký zájem o vyvíjené supermoderní stíhačky F-35 Joint Strike Fighter. A že je zřejmě v budoucnosti koupí. Celá tahanice tak začíná nanovo.
Zkušební balónek?
Možnost zapojit se do programu vývoje letounu Joint Strike Fighter, a později proto získat příležitost koupit levně supermoderní stíhačky už je pryč, je po uzávěrce. Pentagon, jak se zdá, má i přesto zájem o spolupráci s dalšími státy. Důvodem je zřejmě i to, že úvodní fáze projektu se neplánovaně prodražila.
Vedení Agentury pro spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti DSCA, jež má program JSF na starosti, nečekaně prohlásilo, že o Joint Strike Fighter jeví zájem dalších deset zemí. Jejich zástupci prý již absolvovali „důkladný a přesvědčivý brífink“. Údajně jde o Belgii, Českou republiku, Řecko, Jižní Koreu a Španělsko. Představitelé dalších pěti zemí nedali agentuře Pentagonu souhlas se zveřejněním.
„Minimálně šest z těchto států se o program JSF velice, opravdu velice zajímá a velmi pravděpodobně si tyto letouny i koupí,“ uvedl ředitel DSCA Jeffrey Kohler. Dodal, že některé státy nyní dávají najevo lítost nad tím, že se do projektu JSF nepřipojily ještě v době, když to bylo možné.
České ministerstvo obrany zatím k americkým informacím o zájmu Prahy o program JSF neposkytlo žádné informace. Tiskové oddělení úřadu dokonce popřelo, že by se zástupci ministerstva nějakého jednání o projektu Joint Strike Fighter zúčastnili. „A k této záležitosti tudíž nemohou zaujmout odborné stanovisko,“ sdělila týdeníku EURO Iva Ruskovská z ministerstva obrany. Agentura DSCA zatím i přes urgence neupřesnila, s kým přesně její lidé jednali.
„Možná že je to jen takový šum, zkušební balónek… Pro nás je to výhodné, taková informace nám umožní tlačit na Švédy, aby nám své gripeny odprodali za nižší cenu,“ uvedl zdroj týdeníku EURO blízký Paroubkově vládě.
Až nastoupí ODS...
Informace o českém zájmu o program Joint Strike Fighter (JSF) znamenají poměrně zásadní zlom v dosavadním vývoji. Až dosud se zdálo, že Česko po uplynutí desetiletého pronájmu čtrnácti švédských gripenů tyto stroje odkoupí a bude je dalších patnáct až dvacet let používat k obraně svého vzdušného prostoru. Vypadalo to, že přinejmenším česká armáda se definitivně vydala „švédskou cestou“ a hodlá se na ní držet.
Aktuální informace ze zámoří ale mohou svědčit o tom, že „švédské plány“ se začínají hroutit. Tím spíš, že v Česku se zanedlouho dostane k moci pravicová Občanská demokratická strana, která v minulosti nákup letounů JSF prosazovala. Její lídři zároveň tvrdě kritizovali sociálnědemokratické rozhodnutí pronajmout si letouny Gripen.
S variantou JSF přišli v minulosti dokonce i čeští vojáci. Tvrdili, že by bylo možné nejprve nakoupit starší americké nebo britské stíhačky F-16 nebo Tornado za zhruba 7,5 miliardy korun a nechat je provizorně nějakých pět až deset let v operačním nasazení. Chtěli tím získat čas na vyhlášení dalšího tendru, tentokrát na zcela nové stroje. V úvahu by připadaly právě americké JSF nebo evropské Eurofightery. Z technického hlediska se jako nejvýhodnější jevila varianta „nejprve starší F-16, pak JSF“. Obě stíhačky totiž vyrábí stejný výrobce, americký Lockheed.
Sociální demokraté ale byli proti. Tehdejší premiér Vladimír Špidla preferoval evropský projekt. „To letadlo (JSF -pozn. red.) se dostane do operačního nasazení bůhví kdy, snad v roce 2015… Já jsem přesvědčen o tom, že Evropa musí mít vlastní zahraniční politiku, vlastní bezpečnostní politiku a že musí mít i vlastní vojenskou a zbraňovou kapacitu,“ řekl Špidla v červenci 2003. Právě jeho kabinet pak později schválil desetiletý pronájem čtrnácti gripenů za bezmála dvacet miliard korun. Cena za případný pozdější odkup zatím nebyla stanovena.
Dostanou slevu.
Vladimír Špidla měl pravdu v jedné věci: stíhačky JSF se do operačního nasazení dostanou opravdu až někdy po roce 2010. Zatím probíhá takzvaná „vývojová a demonstrační fáze“ projektu. Expremiér ale nemluvil o další zásadní skutečnosti. Američané se totiž před lety rozhodli, že otevřou projekt JSF i některým svým spojencům. Tedy pokud zaplatí odpovídající příspěvek a zapojí se do výzkumu a vývoje letounu. Američtí partneři pak podle dohody budou moci získat supermoderní stíhačky s významnou slevou.
Možnosti zapojit se do projektu využilo před loňskou uzávěrkou osm států. Jako první se v lednu 2001 připojila Velká Británie. Zaplatila „členské příspěvky“ ve výši dvou miliard amerických dolarů. Itálie se zavázala přispět poloviční částkou, Nizozemsko dá 800 milionů dolarů. Turecko, které podepsalo dohodu o spolupráci v létě 2002, přispěje 175 miliony, Kanada a Austrálie 150 miliony, Dánsko a Norsko zaplatí 125 milionů.
Zatím není jasné, kolik jednotlivé státy odeberou letadel - vyjednávání začala právě minulý týden - odhady ale hovoří o 722 letounech. Nejvíce stíhaček JSF požaduje Austrálie, rovnou stovku, nejméně Norsko, pouhých osmačtyřicet.
Výrobce letounů, zbrojovka Lockheed Martin, přitom odhaduje, že do zahraničí prodá další dva tisíce Joint Strike Fighterů. Samotný Pentagon přitom plánuje koupit 2443 letadel JSF ve třech různých verzích pro své letectvo, námořnictvo a mariňáky.
Gripeny jsou na tom o poznání hůř. Švédská armáda jich zatím nakoupila něco málo přes stovku, čtrnáct kusů na leasing si objednala česká armáda a stejně tak armáda maďarská. Zbývá poslední zahraniční zákazník: Jižní Afrika. Ta bude mít osmadvacet letounů.
Gripen je navíc poměrně nové a neolétané letadlo, na rozdíl od osvědčených amerických stíhaček F-16 za sebou ještě nemá ani jednu skutečnou bojovou misi. Švédsko ještě ke všemu není v NATO a jeho první gripeny vůbec nebyly připraveny na společné operace v rámci Aliance. Česko sice už dostane „NATO kompatibilní letadla“, bude ale vůbec prvním zákazníkem, který takové stroje převezme. Někteří kritici gripenů proto hovoří o tom, že česká armáda poslouží Švédům jako pokusný králík. A k tomu všemu se může přidat obava, že konsorcium Gripen neuspěje na trhu a zkrachuje.
A léta běží…
Debaty o nových stíhačkách v Česku vypukly už krátce po rozpadu federace v roce 1993. Plán na modernizaci tuzemského letectva a nákup nových stíhaček schválila v březnu 1997 tehdejší vláda Václava Klause. Přišel ale „sarajevský atentát“ a rozpad koalice. Debaty o stíhačkách byly na čas přerušeny. Po nástupu ČSSD k moci prohlásil v srpnu 1998 nový ministr obrany Vetchý, že armáda nemá na nákup stíhaček peníze. Už v květnu 1999 ale tehdejší premiér Miloš Zeman Vetchého pověřil, aby informoval vlády USA, Velké Británie, Německa, Francie a Švédska o zájmu České republiky nakoupit nová nadzvuková letadla. V září 1999 pak na českou výzvu odpovědělo pět zbrojovek: Boeing a Lockheed Martin z USA, Dassault (Francie), EADS (Německo) a BAe/Saab (Británie a Švédsko). Vlastní tendr byl zahájen v lednu 2001, už za čtyři měsíce z něj ale odstoupili všichni uchazeči kromě konsorcia BAe/SAAB (Gripen) a označili výběr za „netransparentní“. Vláda přesto v prosinci oznámila vítěze: Gripen. Nákup švédských letadel (tehdy šlo o 24 kusů) však později neprošel sněmovnou o jeden hlas. Proti se postavila zejména ODS. Vláda Zemanova nástupce Vladimíra Špidly se nakonec rozhodla pro desetiletý pronájem čtrnácti gripenů.
