Rozvědka pomohla dopadnout Krejčíře, ale čeští špioni netuší, kdo je řídí
Zadržení Radovana Krejčíře v Jihoafrické republice bylo prezentováno jako velký úspěch českých zpravodajských služeb, především rozvědky. Snad právem. Nakonec se ukázalo být efektivní, že naši špioni uprchlého miliardáře, který se od roku 2005 skrýval před spravedlností na Seychelských ostrovech, nespustili z očí a čekali na jeho chybu. Ovšem i tento majstrštyk má dvě stinné stránky. Obě souvisí s obecnou rolí tajných služeb v demokratické společnosti. Jednak je zásadní otázkou, zda je vůbec legální, aby se civilní rozvědka (Úřad pro zahraniční styky a informace - ÚZSI), která má dle zákona pouze „zabezpečovat informace mající původ v zahraničí důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických zájmů České republiky“, takto angažovala v čistě kriminální kauze, která by za normálních okolností musela příslušet jen policii, české justici a Interpolu. Bude se „úzina“ v budoucnu věnovat odchytu i dalších českých mafiánů na útěku? Pokud ano, měl by být změněn zákon. Toto by však měla vědět hlavně vláda, protože to byl Paroubkův ministerský sbor, kdo ÚZSI na Krejčíře poslal. Bylo k tomu přijato zvláštní vládní usnesení, které bylo postaveno na možnosti narušení ústavního pořádku v zemi a českých ekonomických zájmů. Že by měl bývalý vekslák z Českého Těšína až tak velký vliv?
Jen podepisuje.
Úspěch v honbě za slavným uprchlíkem z černošické vily vytváří také jedno klamavé zdání, totiž že české zpravodajské služby jsou ve skvělé kondici. Jenže tomu tak bohužel není. A jestli je někde problém, pak právě v rozvědce, která dnes vlastně vůbec neví, čí je. Topolánkova vláda ohlásila hned po svém nástupu záměr tajné služby transformovat. Udělala dokonce první krok. Prostřednictvím ministra vnitra Langera, do jehož ranku rozvědka dnes dle zákona patří, odvolala šéfa ÚZSI Karla Randáka a řízení služby svěřila do rukou současného ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiřího Langa, který se ocitl na dvou židlích. Z titulu ředitele BIS je odpovědný celé vládě, z titulu šéfa ÚZSI ministru vnitra. Po tomto úvodním velmi kontroverzním kroku, který nemá oporu v zákoně, nenásledoval žádný další. Postupem času se o naznačeném spojení civilních služeb přestalo hovořit, ale Lang nadále ÚZSI řídí, či spíše neřídí. „To jeho řízení je čistě formální. Spočívá v tom, že si nechává každý den posílat poštu, podepisuje, co je třeba podepsat, ale v sídle rozvědky od září, kdy za ni převzal odpovědnost, ještě nebyl, ačkoliv je tam zván na porady,“ tvrdí jeden z odborníků ze zpravodajských struktur. |A není sám, kdo takto hovoří. Je otázkou, zda tato pasivita je výrazem Langova nezájmu o přifařený úřad, či zda souvisí s jeho velkým pracovním vytížením. Ať tak či onak, za současné situace je dle pozorovatelů stále složitější příslušníky rozvědky přesvědčit, že jejich služba nesměřuje k destrukci, stejně jako přemluvit nové lidí, že jim tato práce může nabídnout dlouhodobou perspektivu.
Bylo nebylo…
Nedlouho po odvolání Randáka přijal kabinet Mirka Topolánka usnesení k dalšímu postupu transformace zpravodajských služeb. Premiér, ministři vnitra, obrany a ředitel BIS dostali za úkol, aby do 31. března 2007 předložili návrh řešení transformace. Měl by být variantní, navrnout úpravu kontroly tajných služeb, přičemž musí také respektovat požadavek na zvýšení efektivity, zabezpečit, aby se činnosti civilních služeb s činností Vojenského zpravodajství nepřekrývaly, má brát v úvahu maximální úspornost při vynakládání prostředků ze státního rozpočtu, ale zároveň zachovat „odlišné postupy související se specifickými podmínkami činnosti zpravodajských služeb mimo území České republiky“. Březen dávno skončil, ale žádný materiál se nikde neobjevil. Alespoň ne na veřejnosti. Určitý text přitom sepsán byl a do vlády jej předložil ministr vnitra Ivan Langer. Dle neoficiálních informací má být výsledkem práce komise, v jejímž čele byl vedoucí Úřadu vlády ČR Jan Novák, dále náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar, náměstci z resortu obrany Martin Barták a Jaroslav Kopřiva, šéf BIS Lang a ředitel Vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík. Nakolik výrazně se na přípravě materiálu, který odešel z vnitra, tato komise skutečně podílela, je ale sporné, protože podle některých zdrojů nijak intenzivně nepracovala. Její údajný šéf Jan Novák dokonce říká, že „žádná oficiální komise nikdy zřízena nebyla“. Tvrdí, že ve věci transformace se angažuje „celá řada lidí z různých resortů“. Relativizuje i informaci o tom, že by na ministerstvu vnitra vznikl nějaký zásadní materiál. „Podobné materiály vznikaly i v jiných resortech,“ říká, přičemž podotýká, že celá debata o budoucnosti tajných služeb se zatím odehrává v režimu utajení důvěrné a nelze o ní veřejně hovořit.
My máme hotovo.
Ministr vnitra Ivan Langer v rozhovoru pro týdeník EURO potvrdil, že materiál o budoucí podobě zpravodajských služeb byl v jejich resortu skutečně „vyroben“, ale ani on o něm nechce hovořit s ohledem na utajované skutečnosti. Vypadá to, že v tuto chvíli celou věc pustil z hlavy a ponechává vše na předsedovi vlády Topolánkovi a jeho spolupracovnících. „My jsme úkol, který jsme měli, splnili. Vytvořili jsme věcný záměr zákona o zpravodajských službách. Ten návrh, který má nyní k dispozici pan premiér, se zabývá klíčovými oblastmi - institucionální podobou, to jest strukturou služeb, také problematikou úkolování a odpovědností, a ve třetí rovině kontrolou z pohledu veřejnosti. Existují tři různé varianty uspořádání. Předpokládám, že pan premiér ten materiál vezme na výbor pro zpravodajskou činnost a budeme v debatě pokračovat,“ říká Langer. Dle neoficiálních informací týdeníku EURO sice zmíněný materiál hovoří o více variantách dalšího postupu, ale v zásadě preferuje řešení, které by znamenalo zredukování počtu tajných služeb ze tří na dvě. Při posuzování, zda je vhodnější udělat řez po linii vojenské zpravodajství/civilní zpravodajství, či spíše rozvědka/kontrarozvědka, se údajně spíše přiklání k druhé možnosti. Kdyby tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to, že loni načaté spojování ÚZSI a BIS bylo jen krokem do slepé uličky, ze které bude třeba zase vycouvat. Může to dát za pravdu těm lidem ze zpravodajských služeb, kteří jsou stoprocentně přesvědčeni, že odvolání šéfa ÚZSI Randáka bylo motivováno čistě osobně a z popudu Marka Dalíka, blízkého spolupracovníka premiéra Mirka Topolánka. Koneckonců to, že je vedoucím úřadu vlády Jan Novák a že má právě on dnes klíčovou roli v oblasti zpravodajských služeb (komunikace mezi službami a premiérem), též souvisí s Dalíkem. Novák je jeho někdejším spolužákem z vysoké školy a také spolupracovníkem z kanceláře prezidenta republiky. Není tedy divu, když řada představitelů zpravodajské komunity se cítí být nyní v rukou mladých „dalíkovců“. „Myslím, že i mnohým lidem z ODS už se tento stav přestává zamlouvat. Jde o velkou koncentraci moci,“ myslí si jeden ze zpravodajců, přičemž poukazuje na to, že do sféry vlivu této skupiny dnes patří i Národní bezpečnostní úřad s novým šéfem Dušanem Navrátilem.
Těžké hledání kompromisu.
Celé debatě o budoucím uspořádání tajných služeb by patrně prospělo, kdyby se návrh novely zákona přestal utajovat. Co je vlastně předmětem utajování, když jde jenom o strukturu státních úřadů, o novelu zákona o zpravodajských službách? Jan Novák nyní říká, že finální návrh budoucího uspořádání by měl být hotov do konce května. „Představa je taková, že by se jím měla zabývat Bezpečnostní rada státu a poté vláda. Neznamená to ale, že materiál bude poté automaticky odtajněn,“ dodává. Jednou však odtajněn být musí. Nejpozději tehdy, až se dostane do Parlamentu v podobě již paragrafovaného návrhu. Otázkou je, zda pro hledání kompromisů to není trochu pozdě. Zda by vláda už nyní neměla do celé věci více zapojit celé demokratické politické spektrum včetně opoziční ČSSD. Tento názor zastává například Andor Šándor, někdejší náčelník vojenské zpravodajské služby, který v letech 2003 až 2006 působil jako bezpečnostní poradce šéfa ODS Mirka Topolánka. „Sám jsem už v letech 1998 až 2002 zažil jeden takový pokus o novou architekturu zpravodajských služeb. Nejdřív to měla být velká novela, potom jen malá, nakonec z toho nebylo vůbec nic, protože nebyla nalezena širší politická shoda. A právě toto je jedna z oblastí, kde by hledána být měla, nejde přece o reformu na jedno volební období, “ poznamenává Šándor. Práce tajných služeb by se měla změnit již proto, že země čelí jiným rizikům než v době, kdy se současná struktura formovala. Ústředními tématy dneška jsou terorismus a energetická bezpečnost. Na tom se všichni shodnou. Kolik zpravodajských služeb má tato rizika odhalovat, kdo je má úkolovat, kdo má jejich práci koordinovat a jak by měla vypadat veřejná kontrola, je již předmětem sporů. Podle Šándora není rozhodující, kolik služeb budeme mít, poukazuje na to, že srovnatelně velké Maďarsko jich má nyní pět. Také si myslí, že u nás není z řady důvodů vhodné, aby se tajné služby dělily na vojenskou a civilní, ačkoliv tento model někde funguje, daleko vhodnější je členění na kontrarozvědku a rozvědku, přičemž v úvahu přichází vícero variant, jak to udělat. Jak říká, důležité mimo jiné je, aby si služby „byly rovny“. Kdyby měla být kontrarozvědka pod premiérem, měla by pod ním být i rozvědka. Jestliže by však rozvědka měla být pod ministrem zahraničí, jak se o tom nyní uvažuje, měla by pod resortním ministrem být i kontrarozvědka (za logické Šándor by považoval, kdyby byla pod vnitrem).
Pohorší si vojáci?
Na přetřes určitě přijde otázka, nakolik je účelné, aby se rozvědná část nynějšího Vojenského zpravodajství spojovala s civilní rozvědkou a kontrarozvědná část s BIS. U vojáků nepochybně budou muset některé aktivity tak jako tak zůstat, například vojenští přidělenci. Nelze také předpokládat, že by ve zpravodajských strukturách mohli dál zůstat třeba elitní prostějovští výsadkáři ze 601. skupiny speciálních sil, jak je tomu dnes. Jakákoliv fúze bude muset vyřešit i jedno dilema, který se týká životního standardu pracovníků tajných služeb. Kterým služebním zákonem se nové služby budou řídit? Kdyby vojenští zpravodajci měli přijmout podmínky, za nichž nyní slouží pracovníci civilních rozvědek, patrně se jim to nebude líbit, protože přijdou o některé sociální výhody, jako je třeba desetitisícový příspěvek na bydlení. Shodnout se na spojování civilních služeb s Vojenským zpravodajstvím bude mít problém nejen koalice s opozicí, ale i vládní strany mezi sebou. Zejména lidovcům, kteří dnes drží ministerstvo obrany, se to zřejmě nebude líbit. „Dnes se to vojenské zpravodajství zabývá již čistě vojenskými věcmi. Nevím, zda by bylo možné něco přenášet jinam, do jiných služeb,“ říká poslanec Pavel Severa (KDU-ČSL), člen parlamentního podvýboru pro zpravodajské služby, aniž by znal materiál, který se k reformě na úřadu vlády připravuje. Zastává názor, že v tuto chvíli není prioritou, aby se vytvářela nová architektura tajných služeb, ale aby se prioritně řešila otázka jejich kontroly. Severa ji považuje za naprosto nedostatečnou. Podle něj nikdo pořádně neví, co se uvnitř služeb děje. „Teprve ve chvíli, kdy zjistím pravý stav věcí, bych přistoupil k diskusi o transformaci. Jinými slovy, já bych tu transformaci neuspěchával. Nejsem odpůrcem žádné z těch variant změn, žádného slučování, ale je třeba nejdříve zjistit, co se děje uvnitř. Já tvrdím, že dnes nejsme úplně informováni o tom, jaké problémy a jaké potíže v těch službách existují,“ uvádí lidovecký poslanec.
Na počtu nezáleží.
Pravdou je, že kontrola tajných služeb se dnes redukuje de facto jen na kontrolu prostřednictvím rozpočtu a projednávání zpráv o činnosti. Do živých svazků nikdo nemůže, přičemž záleží na každém řediteli služby, kdy který zpřístupní. Objevují se proto názory, že by se tato praxe měla změnit směrem k větší transparentnosti a do celé kontrolní činnosti by se měli zapojit i nepolitici, osobnosti veřejného života, kdyby měli příslušenou bezpečnostní prověrku. Finální diskuse o reformě se odehraje každopádně v Parlamentu. Co se týče ČSSD, ta by nejradši ponechala současné služby tak, jak jsou – BIS, ÚZSI i Vojenské zpravodajství. V tomto směru se na začátku dubna vyjádřil v České televizi i František Bublan, bývalý ministr vnitra a zároveň i někdejší šéf rozvědky. Nemyslí si, že snižování počtu služeb se automaticky projeví v nižších nákladech a lepší práci: „Na to to nemá žádný vliv. Já bych ponechal tři služby, protože ono v konečném důsledku se nic neušetří. Tam, kde to udělali, třeba v Polsku, se zase vracejí zpátky k původnímu systému.“ Bublan považuje za důležitější koordinaci práce, a aby se informace z tajných služeb skutečně dostávaly do vlády, aby s nimi ministři mohli pracovat, aby nedostávali obsáhlé dokumenty, ale třeba jen anotace. Doufejme jen, že další debata o „přestavbě“ tajných služeb už nebude tajná.
