Kapitola 220
Zasloužilý absurdní dramatik * Nová modrá pro ODS * Britský Standa * Přátelé Řeků * Podvod na zdraví * Baudyšova stopa
Zasloužilý absurdní dramatik
Bývalý gruzínský ministr obrany Irakli Okruašvili přiznal, že prezident Gruzie Michail Saakašvili se už hodně dlouho zabýval plánem na vojenské převzetí moci nad Jižní Osetií. V srpnu 2008 se skutečně Gruzie pokusila vojensky obnovit nadvládu nad Jižní Osetií, ale dostala od Rusů napráskáno. Václav Havel se však hned nechal slyšet, že by za agresora mělo být vyhlášeno Rusko. A jelikož mu tento názor vydržel dodnes, bude v Gruzii vyznamenán. Možná i proto, že takových na světě už moc není.
Možný je však ještě jeden důvod. Nedávno totiž jakási gruzínská televize odvysílala fikci, podle níž Gruzii napadli Rusové a její prezident byl zákeřně zavražděn. Skeč to byl podprahově ubohý. Ona televize je dohledatelně spojena se Saakašvilim, který dokonce naléhal, aby pořad nebyl označen za výmysl. A minulý týden tam měl jet osamocený český dramatik pro medaili. Jenže prý onemocněl a státní vyznamenání zřejmě převezme později. Není to náhodou cena za scénář? Nechtěl si protagonista „sametové revoluce“ na stará kolena vyzkoušet nějaký „mužnější žánr“? Leccos by tomu napovídalo. Je to totiž celé skutečně takové absurdní, že?
Nová modrá pro ODS
Díky rockové kapele Žlutý pes víme, že modrá je dobrá. Ondřej Hejma však už nezmiňuje, že modrá dokáže být také zatraceně vzácná. To až vědátoři společnosti Microsoft zjistili, že vedle indigo blue, tmavého ultramarinu a pařížské modři existuje také #0044CC. Za složitým kódem se skrývá čekankově modrá, jíž si počítačoví experti cení na několik desítek milionů dolarů. Společnost hledala barvu, díky níž nejlépe vyniknou hypertextové odkazy na jejím novém internetovém vyhledávači Bing. „Testovali jsme různé odstíny a právě modrá s nuancí oné rostliny z čeledi hvězdnicovitých byla nejúspěšnější,“ vysvětlil manažer Microsoftu Paul Rey. Bývalá barva byla prý příliš světlá a #0044CC má přilákat na Bing mnohem víc uživatelů. To se samozřejmě projeví pozitivně i na obchodu s inzercí. Počítačový gigant očekává, že výdělky z prodeje reklamy díky novému zabarvení stoupnou až o 90 milionů dolarů.
Taková změna odstínu by se možná hodila i ODS. Třeba by #0044CC přilákala nové voliče. Komu však nepomůže už ani nový témbr, je Mirek Topolánek. Jeho výroky v posledních dnech nasvědčují, že nějaké rostliny hvězdnicovité spíš kouří, než že by je používal k míchání nové barvy.
Britský Standa
Bývalý britský premiér Tony Blair opět dostává čočku od médií. Po odchodu z politické scény si vydělal obrovské peníze přednáškami, projevy a konzultacemi pro velké banky, nadnárodní společnosti nebo vlády. Například pro Zürich Financial Services, investiční banku JPMorgan či kuvajtskou královskou rodinu. K tomu je třeba přičíst zálohy na dosud nepublikované paměti a zákonné výsluhy, zahrnující například bezpečnostní doprovod, který britské daňové poplatníky vyjde ročně na dva miliony liber. Od roku 2007, kdy odešel z Downing Street, si Blair údajně přišel na víc než dvacet milionů liber.
To by samo o sobě ještě nebylo špatné, Blair však odmítá přiznat, z čeho přesně peníze pocházejí a kolik jich vlastně utržil. Aby se vyhnul majetkovému striptýzu, zřídil okolo sebe prstenec konzultačních společností, a dopátrat se jednoznačných peněžních toků je proto v podstatě nemožné. Teď na něho navíc prasklo, že se pokoušel udržet v tajnosti komerční techtle mechtle s jihokorejským ropným obrem UI Energy Corporation. Fakt, že tato společnost má velké zájmy v Iráku, vede Blairovy kritiky k tvrzení, že bývalý politik dnes kasíruje za válku, o kterou se zasazoval s bývalým americkým prezidentem Georgem Bushem. Blair prý také zneužívá své oficiální role coby diplomatického emisara pro Blízký východ, protože mnoho jeho konzultantských kšeftů si objednávají korporace z tohoto regionu.
Některé nejhorší výstřelky vysloužilých českých politiků se považují za nutnou daň stále mladé polistopadové demokracie. Domnívat se, že s postupující dobou se tuzemská politická kultura zaručeně pročistí a umravní, je při pohledu na Velkou Británii asi nesmysl.
Přátelé Řeků
Řecký premiér Jorgos Papandreu se při návštěvě Německa dočkal rozporného přijetí. Ostře se proti jeho návštěvě vymezila především média, například bulvární list Bild formou otevřeného dopisu. „Milý pane ministerský předsedo, až budete číst tento dopis, vstoupil jste do naší země, která je úplně jiná než ta vaše. Tady jste v Německu. U nás se pracuje do 67 let a úředníci již dlouho nedostávají čtrnácté platy. Není třeba úplatek tisíc eur, abychom dostali včas lůžko v nemocnici. Rovněž nemusíme platit penze dcerám generálů, které se bohužel nemohou provdat. Také máme na benzinových pumpách registrační pokladny, taxikáři dávají účtenky a naši zemědělci nezískávají milionové evropské dotace za olivovníky, které vůbec neexistují,“ napsal Bild počátkem března. List zároveň obratem přiznává, že i Německo má vysoké dluhy, ale tvrdí, že je schopno tyto závazky uhradit. „Protože ráno vstáváme docela brzy a pracujeme celý den. Protože si část mzdy odkládáme na špatné časy. A také proto, že máme zdravé firmy, jejichž výrobky chce celý svět,“ vysvětluje Bild. A vypočítává, co Německo naopak pro Řecko udělalo. „Milý pane premiére, dnes jste v zemi, která každoročně do Řecka svými desetitisíci turistů přináší hodně peněz. Také jsme vám v osobě Otto Rehhagela dokonce poslali trenéra vašeho týmu mistrů Evropy v kopané,“ píše Bild. A dodává, že Německo chce být přítelem Řeků, a proto Řecku od vstupu do EU poslalo více než 50 miliard eur čistého. Bild nezapomněl ke svému dopisu vytisknout poštovní známku. Pro případ, že by chtěl řecký premiér odpovědět. „Nakonec i my chceme pomoci s šetřením,“ uzavírá Bild.
Tento bulvární deník nevynechal ani povedené lingvistické hrátky. Titulek dopisu zněl: „Ihr griecht nix von uns!“ Pro ty, kteří jazykem největšího českého obchodního partnera nevládnou, přiložme krátké objasnění. Sloveso kriegen znamená „dostat“ a slovo griechen je označení pro obyvatele Řecka. Tuto jazykovou hříčku lze tedy přeložit: „Nic od nás nedostanete.“
Podvod na zdraví
Po zavedení prvních tří neplacených dní nemocenské změnila třetina lidí své chování, onemocněla-li chřipkou. Dle průzkumu společnosti GfK Czech se během dvou let zdvojnásobil počet lidí, kteří s chřipkou chodí do práce. Z nich pouze osm procent si aspoň zašlo k lékaři pro recept. Až 42 procent lidí pomoc lékaře vůbec nevyhledalo a dál chodilo do školy či zaměstnání. Velmi šetrné k sobě a ohleduplné k ostatním!
Takzvanou čekací neboli karenční lhůtu zavedl exministr ODS Petr Nečas. Dle něho se osvědčila, protože výdaje státu na nemocenskou se ve srovnání s rokem 2007 snížily v roce 2009 téměř o deset miliard korun a počet pracovních neschopností klesl o 47 procent.
Tento ubohý účetní výsledek se však těžce projeví na zdravotním stavu obyvatel. Každý ví, jak se na organismu podepíše přechozená chřipka. Stane-li se tento způsob zacházení s vlastním zdravím zvykem, zvýší se nárůst projevů zanedbané péče o zdraví. To bude doprovázeno zvyšováním nákladů ve zdravotnictví, které bude vyžadovat stále vyšší spoluúčast pacientů.
Hazard se zdravotním stavem obyvatel se může v dlouhodobém výhledu vyplatit pouze v rámci velmi cynické kalkulace. Nejprve lidi vyždímat na doraz, aby pak, pokud možno bez marodění, rychle sešli z tohoto světa, aniž by stačili udělat díru do zdravotnických rozpočtů. O výhledech na nějaký utrápený důchod ani nemluvě.
Baudyšova stopa
Samovolný výstřel při výměně zaseknutého kulometu u českého vrtulníku v Afghánistánu poškodil podlahu stroje. Nebyly poškozeny důležité součásti helikoptéry a nikdo z vojáků nebyl zraněn.
Střelecké extempore bývalého ministra obrany Antonína Baudyše na palubě armádního speciálu zřejmě zanechalo v resortu obrany mocný dojem. Tehdy šla střela také do podlahy a také se nikomu nic nestalo. Armáda se stává zdrojem dobré zábavy. Evokovat srandovní vzpomínky je však stejně lepší, než kdyby šlo o ty tragické.