Bývalý premiér Mirek Topolánek na nedávném kongresu ODS zkritizoval velmi ostře svou stranu, byť podpořil Petra Nečase i jeho vládu. Je nespokojen tak, že uvažuje o ukončení svého členství.
To byla nadsázka a myslím, že jsem dokonce použil kondicionál. Nicméně platí, že dnes ODS neděsí, že má volební preference menší než patnáct procent. Pamatuji přitom na dobu, kdy mně poklesly preference pod třicet, a svolávaly se mimořádné volební kongresy, aby mě odvolaly. Takže vnímání se značně posunulo. Z velké strany se stala strana střední, tendující k tomu být stranou malou. Nic potěšujícího. Jak v Evropě, tak v České republice vidíme nárůst nespokojenosti, která je vlastně umělá, protože skutečná krize teprve přijde a s ní i odpovídající problémy.
Kongres dopadl tak, jak jsem očekával, tedy bez zásadní změny, bez ustavení krizového managementu, který by řešil situaci a svolal skutečně regulérní kongres odrážející skutečný názor členské základny…
To, že vláda zůstala, je dobře. Ale to, že ODS, která je shodou okolností jednou z vládních stran, žádný posun neudělala, to nemůže těšit žádného pravicového voliče. A když to trochu topolánkovsky nadsadím, tak jako pravicový volič začínám mít problém, koho v příštích volbách budu volit. Ač ještě člen ODS.
Na kongresu ODS letos začátkem listopadu jste o straně hovořil jako o Titaniku. Co si myslíte nyní? Zrychlil po změnách ve vedení své potápění, nebo nabral lepší kurz?
To zní jako záměr vystoupit ze strany. Je tomu tak?
Nechci dělat žádná výhružná gesta, nota bene bych tím spoustu lidí potěšil, ale obávám se, že moje ochota zaplatit v březnu příštího roku další členské příspěvky, a tím demonstrovat pokračování svého členství, se bude limitně blížit nule.
Říkáte, že pravicový volič nemá koho volit. Myslíte, že je zde poptávka po nějaké autentické pravici?
Můj názor je dlouhodobě ten, že střední Evropa byla vždy levicová, sociálně determinovaná, a ani oblíbený Masaryk a Beneš nebyli žádní pravičáci. Po historii agrárníků či národních socialistů zde byl po revoluci pokus zavést liberálně-konzervativní politiku anglosaského střihu v podobě ODS. Podle mne a i mou vinou se ten pokus asi úplně nedaří.
Když se podíváte na strany, které prezentují opravdu pravicové myšlenky, s nimiž jsem schopen se ztotožnit, tak reprezentují naprosto mizivé procento občanů.
Prostě mediánový volič se v celé Evropě posunul doleva. To, s čím vyhrála Angela Merkelová poslední volby v Německu, za to by se nemusel stydět ani její sociálnědemokratický předchůdce Gerhard Schröder. Historická zkušenost je taková, že v krizových dobách roste role státu. Přinejmenším narůstají keynesiánské tendence, které jsou u nás ještě umocňovány názory, že se přece můžeme dál zadlužovat, protože dluh není až tak veliký a nakonec se stejně nesplácí.
Takže stranu, která by hájila mé zájmy, momentálně nemám. ODS to bezesporu není. Ani TOP 09. A to nevyčítám, na rozdíl od všech, skoro nic Miroslavu Kalouskovi. Po volbách přišel s návrhem okamžitě zmrazit důchody. To by znamenalo úspory v rozpočtu v prvním roce osmnáct miliard, v druhém třicet šest, v třetím padesát…. Bylo by na sociální dárečky a úlitby, ale přitom by se přirozeným způsobem deficit snižoval. Tehdy na to ještě vláda měla mandát. Nestalo se nic.
Takže podle vás vláda nešetřila?
Na výdajové straně rozpočtu razantní změny neudělala. V kapitálových výdajích a úsporách ve státní správě jsou to kosmetické změny, které nejsou schopny zvrátit trajektorii. Na straně příjmů udělali kdeco, ale neprojevilo se to ve skutečném inkasu. Vláda je v úzkých, protože nemá žádný nástroj na razantní snižování deficitu. Vůbec jim to nezávidím. Po „škrtech“ teď bude rétoricky dominovat „růst“.
Když se ještě vrátím k otázce poptávky po pravicové politice, tak zde jistě existuje poptávka po slušné politice, což nevylučuje, aby byla pravicová. Dnes se vše svádí na korupci a lidem uniká jedna podstatná věc, a to všude v Evropě. Lidé si zvykli na rozsáhlý stát blahobytu. Přerozdělování přirozeně přináší korupci. I tady byl sociální stát již za první republiky a na tom se ani 23 let po revoluci nic nezměnilo.
Rakousko-Uhersko před vznikem současné podoby střední Evropy mělo míru přerozdělování 12,5 procenta, dnes je to 41 procent a říkáme, jak jsme bezvadní. Většina lidí je nyní závislá na státním rozpočtu. Jsou to všichni senioři, lidé závislí na sociálních transferech, lidé zaměstnaní v úřadech a institucích státu, vojáci, policajti, učitelé, doktoři. Ale také všichni podnikatelé závislí na dotacích a subvencích, jako Andrej Babiš, který dělá celý zisk z dotačních titulů.
Také všechny firmy závislé na státních zakázkách. Dohromady je to nějakých sedmdesát procent voličů, kteří chtějí, aby daně byly vyšší, protože z nich žijí. To je situace, která zde nikdy nebyla, mění vzorce chování, limituje chování politiků. Nikdo ji neumí a ani nechce změnit. Takže když jsem na kongresu říkal, že chci, aby tahle vláda pokračovala, tak jen proto, že každá jiná by byla horší. Ne proto, že bych čekal cokoli pozitivního.
Kompletní rozhovor naleznete v aktuálním vydání týdeník Euro
