Mirek Topolánek je také zřejmě jediným kandidátem, který by s Andrejem Babišem ani náhodou nehrál připravenou hru na dlouhé měsíce opakovaného jednání o většinové vládě doprovázeného vládnutím bez důvěry a obsazovaním všech možných postů ve státní správě i podnicích pod státní kontrolou obchodními delegáty Agrofertu. Zuřivá reakce znejistělého Andreje na sebe nenechala čekat více než pár hodin. Nejzkorumpovanějším politikem české historie už není Kalousek, ale Topolánek.
Expremiér z let 2006 až 2009 si je ale od prvních úvah o své kandidatuře mimo všechny pochybnosti vědom, že ho čeká polévání špínou všeho druhu a účtování s minulostí. Dobře ví, do čeho jde, protože politických zkušeností má dostatek. Dopředu říká, že udělal spoustu chyb, ale rozhodně nepatří k těm, kteří se ze svých chyb nepoučí. Bude to stačit v okamžiku, kdy Marek Dalík nastupuje do výkonu trestu v kauze Pandury, jakkoli vůbec není vyloučené, že Nejvyšší soud opět vyhoví jeho dovolání a zase ho pustí? A větička z odposlechu „Marku, s tebou stojím a padám“, kterou dnes citují komentátoři, kteří ho nikdy neměli příliš rádi, protože se s nimi nikdy moc nekamarádil, a zvláště v době, kdy se rozváděl, měl na novináře pořádnou pifku, vypovídá hodně o vztahu se známým a proklínaným lobbistou.
Co vše byste měli o prezidentské volbě vědět? Čtěte:
Vše co potřebujete vědět o volbě prezidenta 2018
Málokdo si už ale vzpomene, jak tahle pevná osobní vazba vznikla. Bylo to v roce 2004, kdy poslanec tehdejší Unie svobody Kořistka podal na Dalíka trestní oznámení, že mu v jedné ostravské restauraci ve společnosti dalšího lobbisty Jana Večerka nabízel desetimilionový úplatek a post velvyslance v Bulharsku za to, když bude ve sněmovně hlasovat proti důvěře nastupující vládě Stanislava Grosse. Policisté Dalíka s Večerkem zatkli a vláčeli v poutech před televizními kamerami vrtulníkem do Ostravy na výslech.
Topolánek, tehdy šéf nejsilnější opoziční strany, byl dlouhodobě odposloucháván a byly mu lustrovány osobní účty v bance. Topolánek byl přesvědčen, že šlo o akci kmotrů v ODS, kteří se spojili s Grossem, aby ho odstavili z čela strany a do voleb, kde měla ODS šance na významné vítězství, vedl stranu jejich člověk. Dalík za spolupráci s Topolánkem prostě seděl ve vazbě a byl vláčen médii jako zločinec a tam se zrodila loajalita, která se později ukázala jako poněkud přemrštěná a Dalík během spolupráce s Topolánkem nesporně mimořádně zbohatl. Nicméně když už je řeč o kmotrech, tak Topolánek byl po nástupu své vlády trvale ve sporu se slavným pražským duem Kolibřík-Mazánek a je zcela jistě pravda, že letité kšefty pražské party ODS, ale i té středočeské kolem Petra Bendla a Ivo Rittiga se díky Topolánkovi hodně zkomplikovaly. Ztrácely vliv například v Českých drahách i dalších státních podnicích a nakonec je zcela odřízl Topolánkův nástupce Nečas, za což si zřejmě vysloužil známou razii na Úřadu vlády.
Staří známí
Odstřižen od vlivu a obchodů se státem byl ale především Andrej Babiš, osobní přítel Standy Grosse, kterému po známé aféře mladého socialistického premiéra s koupí bytu, na nějž neměl doložitelné příjmy, přezdívaly některé zlé jazyky v Praze strýček Vik, podle Grossova záhadného příbuzného s milionem v igelitce. Babiš měl samozřejmě i v Topolánkově vládě svůj kontakt v osobě ministra vnitra Ivana Langra, ale ten na zarputilého premiéra nestačil.
Zlaté časy socialistických vlád, kdy šlo tunelovat Unipetrol či dělat kšefty, jako byl ten se zpětným odprodejem pardubické Explosie státu, byly prostě definitivně pryč. K tomu navíc Topolánkova vláda podala návrh na exekuci Setuzy kvůli pohledávkám Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. O ústeckou firmu dlouho válčil Babiš s partou mafiána Mrázka a Topolánek tuhle válku ukončil, v ten okamžik Babiš prohrál.
Faktor Dalík. Prezidentské kandidatuře Mirka Topolánka může škodit jeho bývalý blízký spolupracovník Marek Dalík, který minulý týden nastoupil do výkonu trestu v kauze Pandury.
Topolánek historku ironicky glosuje a porovnává, co se stalo v této branži po nástupu Babiše do křesla ministerstva financí, ve své nedávno vydané knize Hlavně se neposrat: „Během mé první vlády jsme Setuzu obsadili černými šerify se psy a krátkými brokovnicemi, vyřešili dluh státu i hrozící infringement ze strany Evropské komise a zabránili další loupeži za bílého dne ze strany toho, jehož jméno se nesmí vyslovit. Velmi tiše - ábéčko… Střih. Parlamentem si schválil navýšení podílu MEŘO v palivu, pomocí ,svého' daňového a celního úřadu zavřel jediného konkurenta - Kratolii a pomocí státního akcionářského vlivu přesměroval dodávky z Preolu do Čepra. Z pětice hráčů o Setuzu Mrázek, Pitr, Krejčíř, Sisák, Babiš se nakonec prosadil ten nejlepší. Legálně! Krásná práce. Byla to dobrá parta - mrtvý, seděl, sedí, obviněn, vládne. Tleskám.“
Důvody, proč ti dva se nemají rádi a proč padají ta slova o nejzkorumpovanějším premiérovi v historii, jsou tak docela zřejmé. Topolánek toho zkrátka o Babišových kšeftech ví opravdu hodně. Mnohem víc, než je u našich žijících spoluobčanů běžné. A jeho rozhodnutí kandidovat vyplývá více z faktu, že Miloš Zeman dláždí cestu Babišovi k prakticky neomezené moci, než z nějakého antizemanovského postoje. To je i příčinou, proč je jeho šance větší než všech těch Antizemanů z povolání, navzdory názorům nejrůznějších komentátorů a politologů i výsledkům obskurních průzkumů veřejného mínění.
Marný Antizeman
K pochopení toho, co se teď bude dít, je důležité vnímat, jak je nalajnované hřiště. Fráze o vzpouře proti establishmentu jsou v české realitě tak trochu mimo mísu. Babiš je součástí establishmentu nejen poslední čtyři roky a také okamurovci řeší zcela jiný problém. Reálné obavy lidí jsou spojené s migrací a s ní spojenými změnami v civilizačním modelu Evropy. A také s nedůvěrou k EU, která tento problém neřeší a navzdory názorům svých obyvatel se stále pokouší směřovat k federalizaci a centralizaci. Když se podíváme na výsledky nedávných voleb do sněmovny, je jasné, že městští liberálové, jimž jsou tyto starosti jejich spoluobčanů nepochopitelné a jejichž kandidáty jsou bezesporu Jiří Drahoš s Michalem Horáčkem, jsou ve zřetelné menšině.
Názorová většina, která je evidentní voličskou základnou Miloše Zemana, nicméně není zdaleka tak kompaktní a ani trochu stejným způsobem přesvědčená, že nejlepším premiérem této země je a bude Andrej Babiš. Tato představa nevyhovuje minimálně polovině voličů v zemi.
Devět kandidátů na prezidenta. Přečtěte si o nich:
Prezidentské volby 2018: kdo kandiduje?
Je to právě to pokrevní bratrství mezi Babišem a Zemanem, které otevřelo zkušenému Topolánkovi dvířka, za nimiž je cesta vedoucí až na Hrad. A Topolánek těmi dveřmi vykročil, protože ví, že staré hříchy, které jsou mu právem či neprávem přičítány, tuto pro něj ideální konstelaci nepřeváží. Zdroje týdeníku Euro nakonec připouštějí, že Topolánek se chtěl tak jako tak do politiky vrátit, ale počítal až s další prezidentskou volbou a jeho názor skutečně změnila až aktuální situace.
Schopnost pochopit, co se na politické scéně děje a jak se situace může vyvinout, je podstatou toho politického řemesla, o němž na své kandidátské tiskovce Topolánek mluvil a které jeho soupeři s výjimkou Zemana nejen neovládají, ale ani netuší, že existuje, a měli by se ho snažit naučit. Rozezlené reakce Drahoše a Horáčka na Topolánkovu kandidaturu to jednoznačně potvrzují. Ti lidé nechápou nejen to, že v druhém kole proti Zemanovi nemají vůbec žádnou šanci, ale ani fakt, že Topolánek bude sbírat nejen jejich, ale především Zemanovy voliče, mezi nimiž byli mimochodem z významné části i pravidelní voliči ODS.
Je Topolánek bez šance? Čtěte jiný pohled od Petra Weikerta:
Topolánek, který přišel brzy
Prezidentská volba není reality show s názvem Hledáme nejhezčího Antizemana. To je strašně málo, jako bylo ve sněmovních volbách strašně málo spoléhat na program Antibabiš. Topolánek staví proti známým postojům současné hlavy státu silnou prozápadní orientaci s realistickým pohledem na stav Evropské unie. Přitom si je vědom zájmů země na obchodě s Ruskem a Čínou, nicméně nebude určitě v čínské televizi laškovat s Krtečkem, a když na to přijde, klidně si připne na klopu odznáček s tibetskou vlajkou. Jasně chápe, co jsou české národní zájmy, a bude je hájit, jako je hájil v minulosti, kdy řešil plynovou krizi na Ukrajině jako předsedající Evropské rady. A dokáže se svým politickým názorem oslovit voliče, zatímco Horáček či Drahoš se politickými názory na zájmy této země dosud valně nepochlubili. Z čehož jsou zejména byznysmeni, kteří v posledních měsících přispěli Drahošovi značnými částkami na kampaň, dnes poměrně rozčarováni.
Přesto se pro Topolánka jeví jako mnohem větší problém projít prvním volebním kolem, kde se budou hlasy silně drobit, a jak už bylo řečeno, on bude brát voliče z významné části Zemanovi, který má opravdu značný náskok. Pokud projde, bude to už jen o tom, zda se chce národ dívat na východ, nebo na západ, zda chce vládu, která se nezodpovídá sněmovně, ale dozorčí radě Agrofertu, a také o tom, jakou hůl je každý z kandidátů zvyklý držet v ruce.
Vše o volbě prezidenta čtěte v rubrice Prezidentské volby 2018: