S českým udržitelným rozvojem je cosi v nepořádku
Stav českého životního prostředí stagnuje a některé ukazatele se dokonce výrazně zhoršují. Kdo očekával, že tato syrová konkrétní situace napíše scénář k Fóru pro udržitelný rozvoj minulé úterý v Lichtenštejnském paláci, velice se zmýlil. Nebýt několika podstatných zmínek v referátu ministra životního prostředí Petra Jana Kalaše, „rozvojové publikum“ by tak závažnou věc ani nezaznamenalo. I to je ovšem důležitý signál, byť na fóru přímo nezazněl: s českým udržitelným rozvojem je cosi v nepořádku.
Přitom právě Rada vlády pro udržitelný rozvoj by měla mít v rukou nejlepší páky pro vyhledání příčin stagnace a k nastartování nápravy. Protože jejími místopředsedy jsou klíčoví ministři resortů, jichž se problematika dotýká, mají k ruce své experty a proti sobě kvalitní oponenty, takže neexistují lepší podmínky pro hledání konsensu. Přesto výsledky z minulého působení rady nestojí za řeč.
Jenže do čela rady se poprvé v české historii postavil úřadující premiér. S napětím se proto na fóru očekávalo první veřejné vystoupení Mirka Topolánka v této roli. Špatně mu však poradili, stagnace si ani nevšiml. Zato už v úvodu svého vystoupení šlápl do porcelánu, když se od pojmu udržitelný rozvoj, který je dokonce v názvu jím řízené rady, distancoval a vrátil se mnoho let nazpátek k oddělenému vnímání rozvoje (rozuměj ekonomického a průmyslového) od životního prostředí. Tím se viditelněji než kdekoli jinde postavil stranou hlavního proudu evropské politiky. Zdůvodnil to obavou: „Za každou takovou nálepkou se skrývá snaha si dané téma přivlastnit a ideologicky uzurpovat odborný problém. To brání v nalezení širokého konsenzu. Odmítám ideologický obsah termínu udržitelný rozvoj, který se do něj některé lobbistické skupiny snaží vpašovat.“
Aby včas zaplašil ideologické nepřátele, rozhodl se Topolánek většinu svého vystoupení věnovat osvětlování principu svého konzervativního postoje. A především liberální teorie, že zárukou rozvoje jsou jedině svobody všeho druhu. Proč se ovšem v naší svobodné společnosti po velice dobře nastartovaném procesu zlepšování životního prostředí počátkem devadesátých let začaly ukazatele zase zhoršovat? To se premiér svou teorií osvětlit nepokoušel.
Nikdo s ní nepolemizoval. Kde zůstali ti označení ideologičtí oponenti? Zřejmě si doma četli Tolkienova Pána prstenů. Kdosi premiérovi nakukal, že je to kultovní bestseller ekologických hnutí, a on to ve svém projevu vážně uvedl.
Neúčast zástupců nevládních organizací na tak ambiciózním fóru určeném veřejnosti však překvapila. Proč nepřišli profesionální oponenti, kteří se zabývají vlivem chemických látek z průmyslu na životní prostředí, zpracováním odpadů, obnovitelnými zdroji energie, emisemi do ovzduší a tak dále? Několik dotázaných zástupců nevládních organizací se shodlo, že diskuse na takto širokém fóru k ničemu nevedou. Každý mluví o něčem jiném a nedá se z toho vyvodit žádný závěr. „Považuji za potřebné položit některé otázky přímo premiérovi. Ale musel by mít čas se na to připravit a získat od svých expertů podklady. Nemá smysl ho přepadnout na fóru a tlačit ho k tomu, aby odpovídal, co ho právě napadne,“ vysvětlil Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Zkušenostmi i věkem zmoudřelí pracovníci známých nevládních organizací dávají přednost konkrétní práci na konkrétních tématech, hledají přijatelné kompromisy a vyvracejí tím klišé o své ideologické nesmiřitelnosti.
Naopak takřka všichni úředníci na fóru cítí neodolatelnou potřebu hlásit se ke třem pilířům udržitelného rozvoje, ekonomickému, sociálnímu a environmentálnímu, a opakují to tak často a bez konkrétního obsahu, že to začíná mít hodnotu hesla Se Sovětským svazem na věčné časy. Jen slova jsou jiná, účinek stejný. A tak na jedné straně zpochybňují obsah i pojem, na druhé straně ho rozmělňují až do úplné nicotnosti.
Do průběhu fóra nemile zasáhla zpráva o čerstvém návrhu národního alokačního plánu emisních povolenek. Ač ministr Kalaš ještě ráno ujišťoval posluchače o cíli snižovat emise skleníkových plynů, v poledne už obhajoval návrh zvýšit příděl povolenek do roku 2012 o sedm milionů ročně. Co povolenka, to tuna navíc. A to vše vzápětí po zveřejnění studie uznávaného ekonoma britské vlády Nicholase Sterna, která varuje před dvacetiprocentním propadem globálního ekonomického růstu, jestliže lidstvo neomezí emise.
A tak jediným povzbuzením fóra byli zahraniční účastníci, kteří přinesli důkazy, že jinde v Evropě berou udržitelný rozvoj vážně. Kdo u nás do této chvíle věděl, že existuje Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (WBSCD), která po celém světě sdružuje 190 národních společností s obchodním obratem více než pět miliard dolarů?
