Václav Klaus jmenuje kabinet ODS a nestraníků
Abstinence, jistá uzavřenost, strach z infekce. Průvodní znaky šestinedělí u žen po porodu lze pozorovat i na české politické scéně poté, co se ODS Mirka Topolánka odhodlala „porodit“ svůj menšinový kabinet. Partaje přestaly oficiálně vyjednávat, některé si prý navzájem nezvedají ani telefony. Země má funkční sněmovnu a od pondělí 4. září bude mít i novou vládu. Prezident Václav Klaus tři měsíce po volbách propustí do výslužby tým Jiřího Paroubka a jmenuje patnáctihlavou sestavu složenou z devíti ministrů za ODS a šesti nestraníků. Po formální stránce se může zdát, že politická krize je u konce, leč opak je pravdou. Vzniká pouhé provizorium. Nastávající zhruba měsíční období bude hektické především pro nové ministry, kteří budou přebírat úřady šlapající osm let v rytmu sociálnědemokratických vlád. Pak ale válka o moc vypukne znovu, protože Topolánkova sestava, zamýšlená jako překlenovací do předčasných voleb, má jen minimální naději získat důvěru ve sněmovně. Může sice nějaký čas vládnout bez důvěry, ale donekonečna by prezident jmenování nového adepta na premiérské křeslo zřejmě neprotahoval.
Sestava 9:6.
Na to, že nakonec občanští demokraté sestavovali vládu úplně sami, má Topolánkův tým překvapivé složení. Ani trochu se nepodobá stínové vládě, kterou si ODS čtyři roky pěstovala pro chvíli převzetí vládních otěží. Na ocet zůstali lídři školství Walter Bartoš, zemědělství Jiří Papež, životního prostředí Bedřich Moldan nebo Alena Páralová, na jejíž agendu sociálních věcí se nečekaně přemístil Petr Nečas. Miroslava Němcová, adeptka na ministryni kultury, se nedávno nechala zvolit místopředsedkyní sněmovny a někdejší stínový ministr dopravy Petr Bendl zůstává dál středočeským hejtmanem.
Vláda spíše připomíná mnohokrát přestavovaný historický dům, skrývající pod fasádou různé styly. Nový premiér zachoval jednak půdorys, na němž se už v červnu dohodla tehdejší trojkoalice - z tohoto období pochází především personální zastoupení ODS - a jednak obrysy chystané dohody s ČSSD. Tuto etapu ve vládě reprezentují ministryně zemědělství Milena Vicenová, ministryně školství Miroslava Kopicová a ministr obrany Jiří Šedivý. Až v kratičké éře „nespoutaných rukou“ Topolánek poněkud narychlo okysličil svůj tým o experta Světové banky Petra Kalaše a o publicistu a herce Martina Štěpánka, který musel minulý čtvrtek zaskočit za odmítnuvší Margitu Fuchsovou. Oba jsou emigranti, Štěpánek má dosud pouze německé občanství, což ale není jeho ministerskému angažmá na překážku.
Mimochodem, „ztrátou“ Fuchsové Topolánek porušil vlastní předsevzetí, že ve svém týmu chce mít tři ženy, což byla dokonce podmínka vyřčená během vyjednávání s ČSSD.
Nekompromisní kompromis.
Ani respekt k pracně dojednávaným, byť nedokončeným dohodám při sestavování týmu ale zatím Topolánkovi nezajistil, aby v jeho vládě některá z ostatních stran viděla dobrý kompromis a chtěla jí dát důvěru. Už dříve dráždila sociální demokraty přítomnost Ivana Langra, ve finále je pobouřila nominace Štěpánka, který se netají přízní k ODS a v době krize v České televizi spolupracoval s vedením Jiřího Hodače a Jany Bobošíkové. Podpořit Topolánkovu vládu v této chvíli nechtějí strany představující většinu 113 poslanců ve sněmovně, totiž ČSSD, komunisté a lidovci. „Já věřím, že se za pár týdnů do úřadu zase vrátíme,“ prohlásil minulou středu před opuštěním Strakovky dosluhující premiér Jiří Paroubek, evidentně přesvědčen, že po eventuálním neúspěchu Topolánka bude úkolem sestavit kabinet prezidentem pověřen právě on.
Zelení svůj názor zatím neformulovali. I kdyby však lidovci a zelení opustili při hlasování sál, 81 poslanců nemůže přehlasovat stovku tvořenou sociálními demokraty a komunisty. Do debaty o průchodnosti vlády ODS nečekaně zasáhl i bývalý prezident Václav Havel. Nejprve se s ním sešel Mirek Topolánek, údajně kvůli zkušenostem s Tošovského úřednickou vládou z roku 1998. Koncem minulého týdne Havel veřejně prohlásil, že v nové vládě by neměly být kontroverzní osobnosti, které mohou být na překážku ostatním stranám. Zároveň doporučil, aby se kabinet neoznačoval jako úřednický nebo přechodný, ale překlenovací - a tento pojem začal Topolánek skutečně používat.
Modrá šance bez šance.
Překvapivé je i obsazení resortu financí. Vlastimil Tlustý totiž před volbami i po volbách několikrát prohlásil, že by nechtěl účinkovat ve vládě, kde by nemohl uskutečnit svůj koncept rovné daně. Topolánkův kabinet sice může dát ve svém programovém prohlášení zelenou mnoha nápadům obsaženým v Modré šanci včetně rovné daně, problémem však bude čas na jejich uskutečnění. Pesimisté dávají nové vládě maximálně dva měsíce, optimisté měsíců zhruba devět. To v případě, že by se stranám přeci jen podařilo dohodnout se na předčasných volbách na jaře 2007 a hlavně na tom, že by k nim zemi měl dovést právě polopolitický tým Mirka Topolánka. I kdyby však takový konsensus nastal, těžko by mohl Tlustý počítat s tím, že by se k rovné dani coby k vlajkovému projektu ODS daly položit byť i jen základy. Určitou naději by mohla mít snad jen reforma důchodového systému, neboť její rámec byl předběžně domluven už dříve, výhrady měli pouze komunisté.
Mizející ministerstva.
Otazníků je ale řada. Není třeba jasné, jak se vláda vypořádá s agendou ministerstva informatiky. Tu chtěl Topolánek převést na Úřad vlády ČR. Ke zrušení resortu je ale nutné změnit kompetenční zákon, čemuž ve sněmovně může opozice naschvál hravě zabránit. A kam se poděla idea sloučit resorty místního rozvoje a zemědělství v ministerstvo zemědělství a venkova? Měl to být úřad šitý na míru osobně Miroslavu Kalouskovi? Nevznikne ani samostatné ministerstvo pro evropské záležitosti, ty dostane na starosti ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič, v jehož péči bude i čerpání peněz z evropských fondů.
Vláda by měla mít také ambici změnit volební systém, aby se neopakoval červnový pat. Mirek Topolánek ale v rozhovoru pro Hospodářské noviny minulý týden řekl, že před hlasováním o důvěře má v úmyslu vystoupit ve sněmovně a slíbit malým stranám, že ODS se zasadí, aby je změna nijak nepoškozovala. Tím ovšem padá jedno z hlavních lákadel eventuální dohody ODS a ČSSD, jimž by se společně vyplatilo posílit právě většinové prvky systému třeba mírným navýšením počtu volebních obvodů, jak již avizovala ČSSD.
Za zmínku stojí i pikantní skutečnost, že ve vládě připravující čtyři roky reformu české ekonomiky nebude nakonec byť jediný vystudovaný ekonom. Dlouholetý stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý je totiž vzděláním zemědělský inženýr. Topolánkův kabinet se tak vystavuje srovnávání se Špidlovou vládou po odvolání jediného ekonoma Jiřího Rusnoka v březnu 2003. Té se ovšem tehdy občanští demokraté hlasitě smáli.
Předčasné volby.
Jak může vypadat vyjednávání o důvěře nové vládě, je zatím ve hvězdách. Ještě větší neznámou je, co bude dál, pokud Topolánek důvěru nezíská. Jedna schůdná cesta k předčasným volbám vede přes vyčerpání všech tří ústavou stanovených pokusů o sestavení vlády, jenže už pokus druhý, na který si brousí zuby Paroubek, může skončit úspěchem, což ODS nechce riskovat. Nikdo si netroufá hádat, zda by Klaus jmenoval po Topolánkovi premiérem opět občanského demokrata. Druhou cestou by byla dohoda a ústavní zákon o zkrácení volebního období, ta však zase potřebuje mít v zádech ústavní většinu poslanců ve sněmovně i v Senátu. Nové volby si zatím přeje ODS a Strana zelených, naopak ČSSD je ostře proti. Lidovci váhají, komunisté by byli pro, ale až po vyčerpání Paroubkova pokusu o vládu. Šance na dohodu za určitých podmínek tedy existuje, jen přesvědčit lidovce a komunisty. Bude-li teď KDU-ČSL chtít být na hony daleko od komunistů, musela by nějak spolupracovat s ODS a KSČM. Ani to však nevypadá reálně. Měsíc je však dlouhá doba jak na zapomenutí politických kotrmelců z posledních dvou týdnů, tak na konstruování zázraku, který by českou scénu zbavil prokletého patu.
Senátní a komunální spása.
Impulz se očekává od senátních a komunálních voleb, které se uskuteční 20. a 21.října. Minimálně do té doby mají sociální demokraté od Paroubka nakázáno nebrat topolánkovcům telefon. Zatímco komunálky naznačí, které strany spolu budou chtít utvářet na radnicích koalice, a jaké „sňatky“ si tudíž budou moci partajní špičky dovolit vzhledem k náladám ve svých členských základnách, po volbách do Senátu možná dají ODS a ČSSD v horní komoře dohromady ústavní většinu. Její absence je dnes jednou z hlavních překážek uzavření velké koalice či jiné dohody o spolupráci. Lidovce, jejichž senátoři zatím sedí na prameni velké koalice, přitom oslabil Kalouskův kotrmelec, zdatně zrežírovaný Paroubkem. Jenže i povolební koaliční spolupráci s ČSSD už Topolánek stihl předem vyloučit.
Vláda Mirka Topolánka
Premiér Mirek Topolánek (50 let, ODS)
ministr financí Vlastimil Tlustý (51 let, ODS)
ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (41 let, ODS)
ministr vnitra Ivan Langer (39 let, ODS)
ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (49 let, ODS)
ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (30 let, ODS)
ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič (41 let, ODS)
ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (45 let, ODS)
ministr dopravy Aleš Řebíček (39 let, ODS)
ministr životního prostředí Petr Kalaš (66 let, nestraník)
ministr zahraničí Alexandr Vondra (45 let, nestraník)
ministr obrany Jiří Šedivý (43 let, nestraník)
ministryně školství Miroslava Kopicová (54 let, nestraník)
ministryně zemědělství Milena Vicenová (51 let, nestraník)
ministr kultury Martin Štěpánek (59 let, nestraník)
