Kapitola 209
Štěstí * Kouzlo * Double Jan * Silvestr v Elánu * Arbeit macht frei
Štěstí
Do vydavatelství Euronews přišla 5. ledna objednávka poněkud zvláštní inzerce tohoto znění: „Zaplatím odměnu deset korun hejtmanovi Michalu Haškovi za vyplnění šesti sloupců tiketu Sportky a pět korun primátoru Brna Romanu Onderkovi za totéž. Zn. Trochu toho sportovního štěstíčka pro každého.“
Zadavatel inzerátu se inspiroval zprávou, dle níž hejtman i primátor (oba za ČSSD) na předvánočním galavečeru, který loni 19. prosince pořádala firma SNIP & CO., získali v tombole první a druhou cenu (auto a zájezd pro dva do Egypta). Lístky do tomboly si koupilo více než dva tisíce lidí, a proto pravděpodobnost, že první i druhou cenu vyhraje právě tento tandem politiků, je minimální. Dle serveru iDnes je zmíněná firma „přisátá“ na město, dlouhá léta prodává reklamu v brněnské hromadné dopravě a pořádá festival ohňostrojů Ignis Brunensis. Vedení firmy se brání tím, že šlo o oficiální tombolu za řádného notářského dozoru.
Pokud takové štěstíčko vydrží sociálním demokratům i v letošním supervolebním roce, má se Mirek Topolánek na co těšit.
Kouzlo
Politici, kteří nemají štěstí, se musejí naučit nějaké triky a kouzla. Toho se týká následující vtip, který se šíří po Česku formou SMS.
Primátor Pavel Bém stojí na podiu a říká početnému pražskému publiku: „Ukážu vám kouzlo. Nechám zmizet 888 milionů korun a bezpečně uhádnu kartu, na kterou přitom myslíte.“
Double Jan
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Předsedovi ODS Mirku Topolánkovi rok 2009 vůbec nevyšel. Říká, že to byl sviňa rok. Hodně špatně však začal i ten letošní.
Hned v novoročním rozhovoru pro deník Právo Topolánek srovnával loňský rok s rokem 1938 a označil jej za obdobný konec „První“ Československé republiky. Šílené, že?
Tohle si lidé mohli přečíst v sobotu 2. ledna. A v neděli v České televizi v Otázkách Václava Moravce přišla další rána. Topolánek v rámci diskuse o korupci naznačoval, že pražský problém za 888 milionů korun, tedy slavný Opencard, je typickým dílem „double Jan“. Tedy přítele Pavla Béma, lobbisty Romana Janouška, a právníka Miroslava Jansty, který má blízko k Jiřímu Paroubkovi. (Mimochodem v rámci diskuse o korupci veřejnoprávní Václav Moravec neměl odvahu se zeptat předsedy ODS, komu patří luxusní vila v toskánském Monte Argentariu.)
Janoušek na hrubé obvinění nereagoval. To znamená, že s Topolánkem souhlasí. Šokovaný a rozhořčený Jansta však okamžitě vydal tiskové prohlášení, v němž nařčení kategoricky odmítl. Ředitel pražského magistrátu Martin Trnka vyzval Topolánka, aby předložil důkazy. Ty předseda ODS samozřejmě nemá.
Kope do Paroubka, do Miroslava Kalouska, do prezidenta republiky Václava Klause, do pražské ODS i do poradců premiéra, jako by v budoucnu nepotřeboval spojence. Zbyli mu jen Miroslav Šlouf, Václav Havel a zelení. Povedená koalice pro 2010.
Silvestr v Elánu
Možná že Mirek Topolánek neměl se svou tradiční ekipou politiků a lobbistů slavit letošního Silvestra v baru Elán ve Špindlerově Mlýně. Přijel tam totiž i Roman Janoušek se svým stejně silně obsazeným družstvem úderníků. Oba týmy prý hostil významný pražský developer. Zástupci dvou nesvářených skupin se však potkávali v baru a v místě, kam se chodilo na jídlo, se údajně málem porvali. Není divu, musejí se hlídat. Jde přece o velká sousta.
Arbeit macht frei
Švédští neonacisté údajně chtěli podniknout teroristický útok na své ústavní činitele. Peníze si prý chtěli opatřit prodejem nápisu Arbeit macht frei z brány osvětimského koncentračního tábora. Pokud to byla pravda, šlo o přímé ohrožení demokracie.
Moderní demokracii můžeme považovat spíše za levicový koncept. Jistěže není samospasitelný. Jin-jangová harmonie může plodně inspirovat i k rozvažování nad politickým vybalancováním společnosti. Proto je kritika demokracie „zprava“ určitě namístě, a nikoli jen teoreticky. Demokracie bez korektivů může bujet – a to i v dobré víře – neustálým budováním mnohastupňových kontrolních mechanismů, jednacích řádů, odvolacích institutů, organizačních pavouků, práv úředníků na stále vyšší platy, ad absurdum. Příměr s babylonskou věží asi není nepatřičný.
Jistě právem působí slastně apel na selský rozum a důraz na osobní odpovědnost – na rozdíl od anonymní (ne)odpovědnosti institucionální. To poslední „ale“ je však zásadní! Z apelu se totiž nesmí stát apelplatz!
