Kapitola XXVII.
Odpad a muzikál * Aha! * Bursíkův vzor * Po mýtném Bubny
Odpad a muzikál
Aféra kolem nelegálně dovezeného německého odpadu v Libčevsi už rozrostla do středoevropských rozměrů. Na schůzce ministrů životního prostředí Slovenska, Polska, Maďarska a České republiky v Košicích se minulý týden dohodlo o podpoře připravovaného českého návrhu směrnice EU, na jejímž základě by členské země unie mohly dále odmítat dovoz odpadů ze zahraničí na skládky a do spaloven.
Ale někteří čeští podnikatelé v odpadovém byznysu hledají cesty, jak se směrnicím EU vyhnout, a našli inspiraci u svých německých kolegů, kteří k nám nelegálně (a pro ně extrémně levně) dováželi odpad. Vyvezeme to do Afriky! Jednoduché a levné řešení. Na Sahaře je přece místa dost! Černý kontinent je kromě pár zemí, které žijí z turistiky či z ropy, stejně beznadějně odepsaný. Když to dělají i Italové, kteří tam vypravují obrovské lodě plné odpadů, tak proč to nemohou dělat Češi? Do tohoto plánu jsou údajně zapleteni i někteří vysoce postavení představitelé českého showbyznysu.
Aha!
Dobrý byznys se u nás dá udělat snad už jen se státem. Švýcar Sebastian Pawlowski, který se miliardářem stal během pár let až v Česku, to umí. Bývalou budovu společnosti ČEZ, která je kontrolovaná státem, koupil zhruba za 850 milionů korun, krátce poté ji pronajal magistrátu na dvacet let za čtyři miliardy, korun a než to udělal, dům podle MF Dnes zastavil v bance za tři miliardy. Politici mu za takové výhodné obchody musejí být vděční. V polovině dubna zastupitelstvo rady hlavního města Prahy schválilo Pawlowského firmě Celetná 29 grant za 500 tisíc na rekonstrukci památkově významné budovy v absolutním centru. Přitom podnikatel žádal deset milionů. Na budově v Celetné ulici dnes visí obrovský Topolánek a ODS svoji předvolební konferenci uspořádala v prostorách Slovanského domu, který je také spojen se jménem realitního a mediálního magnáta Pawlowského. Člověk by jen otevřel ústa: Aha!
Bursíkův vzor
O bývalém dlouholetém guvernérovi České národní banky Josefu Tošovském, který se po sarajevském atentátu na předsedu ODS a premiéra Václava Klause stal na chvíli šéfem české vlády, se dnes hovoří zřídkakdy. Tošovský je od roku 2001 před českou veřejností ukrytý jako předseda Institutu finanční stability při Bance pro mezinárodní platby ve švýcarské Basileji. Ministrem životního prostředí v jeho vládě byl Martin Bursík, současný lídr Strany zelených.
Na otázku redaktorů časopisu Reflex, zda nelituje toho, že je zpátky v politice, protože noviny probírají ze všech stran kauzy spojené s jeho restituovaným majetkem, Bursík odpověděl: „Učím se ty útoky brát tak, jako by se mě netýkaly. Měl jsem asi před měsícem rozhovor s Josefem Tošovským. Řekl mi: 'Připravte se na to, že na vrcholu kampaně to bude tak, že když o vás někdo bude mluvit, tak první dvě věty budou pravda a zbytek nepravda. Musíte to po sobě nechat sklouznout, jako byste měl gumový plášť.´ Tak se to tak snažím dělat.“
Jestliže se Bursík bude chovat jak jeho mentor Tošovský radí, tak to pro českou politickou kulturu nevěští nic pozitivního. Tošovský svůj hodně tlustý gumový plášť nosí již léta, naposledy ho drze použil v případě sporu České republiky s japonskou bankou Nomura v londýnské arbitráži o zhruba 40 miliard korun. Odmítl totiž vypovídat ve prospěch českého státu proti Nomuře. „Co to asi může být za zemi, jejíž bývalý premiér odmítá svědčit v její prospěch?“ podotkl k případu v srpnu 2003 tehdejší náměstek ministra financí Ladislav Zelinka. Stát podle něj nemá žádné nástroje, jak případné svědky k arbitráži dostat. Co to asi může být za politika, který se nechá radit od Tošovského?
Po mýtném Bubny
Poté, co se lidovcům náramně povedl tendr na elektronické mýtné za 22 miliard, zřejmě se rozhodli, že do voleb ještě v podobném stylu sfouknou další výběrové řízení za těžké miliardy. Správa železniční dopravní cesty, která patří pod ministra dopravy Milana Šimonovského, vyhlásila minulý týden tendr na prodej největšího pozemku poblíž centru Prahy.
Nabídky na koupi parcely o výměře zhruba 25 hektarů v okolí nádraží Bubny mohou zájemci předkládat do 8. června. Na obřích pozemcích v okolí nádraží by mohl vyrůst pražský Manhattan.
Vypálit tak obrovský privatizační tendr měsíc před volbami tak, aby vítěz byl určen už pár dnů po zveřejnění volebních výsledků, vyžaduje nejen velké sebevědomí a drzost, ale i předvídavost. Tendr o mýto ustáli, proč by neustáli i prodej největšího pozemku v Praze? Proč tedy nevyužít poslední možnosti? Vždyť jejich volební prognózy vypadají hrozivě. Zdaleka nemají jistotu, že budou ve vládě.
Těsně před volbami by se privatizovat nemělo. Ani těsně po nich. Na Slovensku se parlamentní strany již měsíce před volbami dohodli, že státní majetek bude prodávat až nová vláda. Mirek Topolánek by se lidovcům asi bál postavit, ale Jiří Paroubek a Pavel Bém by tomuto pokusu neměli nečinně přihlížet.
