Město Praha už roky raději prohrává soudy, místo aby směnilo soukromé pozemky, na kterých provozuje parkoviště
Když přijede Otakar Ženíšek na záchytné parkoviště u metra Opatov, musí si koupit parkovací lístek stejně jako ostatní řidiči. Jenomže na rozdíl od nich pan Ženíšek platí za to, že parkuje na svém pozemku. Navíc ví, že parkuje v podstatě na černé stavbě. Ke stavebním úpravám totiž nedal nikdy jako vlastník parcely souhlas, a parkoviště tudíž není zkolaudováno. Před čtrnácti dny měl pan Ženíšek stání u soudu, který rozhodoval o tom, jestli mu má město Praha zaplatit za pozemky alespoň nájem, když už roky využívá jeho majetek bez jeho souhlasu. Jednání bylo odročeno. Otakar Ženíšek ví, že je jen otázka času, než vyhraje. Podobně jako už vyhrál několikrát.
Job pro advokáty
„Město Praha nesouhlasí s nárokem pana Ženíška, jelikož je v rozporu s dobrými mravy,“ uvedl na úvod soudního jednání advokát najatý městem. Názor opřel o to, že část předmětného pozemku byla vydána v restituci i s parkovištěm, a vlastník by se tedy měl domáhat nápravy u Pozemkového úřadu. O tom, že parkoviště není zkolaudováno, právník nic neví. Není mu známo ani to, zda a komu jej Technická správa komunikací hlavního města Prahy pronajímá. Nemůže souhlasit ani s tím, že na pozemku je parkoviště, natož aby věděl, jaké má rozměry. Soudkyně proto rozhodla o vypracování znaleckého posudku, který určí výměru parkoviště a odročila jednání. Na rozdíl od ledově klidného právníka, který zastupoval Prahu, ji průběh jednání vyvedl z míry. „Pokud se prokáže tvrzení žalobce, zase to zaplatíme z daní. My na to všechno máme,“ ulevila si žena v taláru, která nesoudí podobný případ poprvé. Vyjádřila tím absurdnost celé situace, kdy se město Praha pořád dokola soudí – a prohrává. Neudržela se ani soudkyně městského soudu, která v rámci odvolání letos v květnu rozhodla, že pan Ženíšek má v této věci nárok na vyplacení nájmu za roky 2007 a 2008. „Odvolací soud na okraj poznamenává, že není zcela pochopitelné jednání žalovaného, který rozhodně nepostupuje při správě veřejného majetku s péčí řádného hospodáře. Místo vypořádání se s žalobcem volí cestu soudních sporů, ačkoli mu musí být z předchozí doby zcela zřejmé, že v nich má minimální naději na úspěch,“ uvedla v rozsudku, kterým uložila městu Praze zaplatit panu Ženíškovi nájem 433 tisíc korun plus úroky z prodlení a 56 tisíc korun jako náhradu za právní služby. Kromě advokátů pana Ženíška město zaplatí ještě svoje právní zastoupení z předních advokátních kanceláří. A nejde o malé částky. Advokáti města se totiž obvykle nespokojí s jednou prohrou a bojovně se odvolávají k soudům vyšší instance. Například spory o nájem za toto parkoviště P+R v ulici Chilská vyhrává pan Ženíšek už od roku 2007. Soud vždy rozhodl stejně: Pan Ženíšek má právo na vydání bezdůvodného obohacení. Kauzou se zabýval dokonce Nejvyšší soud ČR, k němuž se advokáti najatí Prahou dovolávali. Aktuálně se město Praha domáhá práva u Ústavního soudu. Zdá se tedy, že tím jediným, kdo má ze současné patové situace prospěch, jsou advokáti.
Boj Davida s Goliášem
Rodina pana Ženíška hospodařila na více než 50 hektarech pozemků, kde se dnes rozkládá Jižní Město, už v minulém století. Za bývalého režimu byla donucena valnou část svého majetku „prodat“ státu za čtyřicet haléřů na metr. Zhruba sedm hektarů pozemků u stanice metra Opatov uchránila. Na nich ovšem vyrostla stanice metra a zmíněné parkoviště P+R. Za 46 hektarů pozemků dosud pan Ženíšek nedostal od Pozemkového fondu žádnou náhradu, menší část, která nebyla zastavěna paneláky, mu byla vrácena v rámci restitucí. Na vrácených pozemcích se ovšem také nacházejí parkoviště, ale i centrální park nebo skládka.
Pan Ženíšek požaduje po městu nájem alespoň za pozemky, na kterých jsou parkoviště. Žalobami se od roku 2007 domáhá nájemného jako za pozemky, se kterými není komerčně nakládáno, protože to je po právní stránce nejjednodušší. Podle vyhlášky ministerstva financí může chtít 85 korun za metr a rok.
Ve skutečnosti jsou ale některá jeho parkoviště využívána pěkně komerčně. Na parkovištích, která jsou v režimu P+R, řidič zaplatí za celodenní ustájení většinou symbolickou dvacetikorunu, jiná ovšem město nebo TSK pronajímá třetím osobám, které na nich dosahují nemalých zisků. Například parkoviště mezi ulicemi Opatovská a Zdiměřická s kapacitou zhruba 250 míst má od Prahy 11 v pronájmu společnost JKL Parking. Majitel osobního auta tam zaplatí za měsíční parkování 660 korun, u firemního dokonce 920 korun za měsíc. Dobrý výdělečný podnik představuje i parkoviště v ulici Hviezdoslavova, které TSK pronajalo soukromé osobě za zhruba 200 tisíc korun měsíčně, přestože zisk se tam pohybuje pravděpodobně v milionech, jelikož nájemce vybírá komerční nájemné.
Do pochybných obchodů se ale pan Ženíšek míchat nechce, chtěl by jen své pozemky, a když už jsou na nich parkoviště, tak nějaké jiné. Podobně jako někteří další majitelé privátních parcel je ochoten přistoupit na směny pozemků. Jeho jedinou podmínkou je, aby byly ve stejné lokalitě a byly stejně velké. „Teze, že by vlastníci přistoupili na směny v poměru 1 : 1, je rozhodně problematická. Při směně pozemků se vždy vychází z hodnoty směňovaných pozemků (dle cenové mapy pozemků nebo znaleckého posudku) a i v tomto je velký problém nalézt pozemky v odpovídající hodnotě. Je zřejmé, že pokud vlastníci vyhrají soudně na městě Praze placení nájemného, mnohdy jim tento stav vyhovuje a zmenšuje se ochota tyto pozemky dále řešit,“ zní oficiální odpověď magistrátu na otázku, proč už dávno nevyřešil spor po dobrém.
Otakaru Ženíškovi ale tato situace nevyhovuje. V roce 2005 byl ochoten Praze doplatit rozdíl v cenách pozemků navržených na směnu, jak jej určily znalecké posudky. Tenkrát se už zdálo, že se podaří alespoň část případů zdárně vyřešit. Kompletně zpracovaný materiál, který prošel všemi dotčenými odbory magistrátu, ale skončil v šuplíku šéfa odboru obchodních aktivit Petera Ďurici, vzpomíná pan Ženíšek. Poté se rozhodl s městem soudit. Poslední výzvu, aby s ním město pozemky směnilo, adresoval magistrátu v roce 2008. „Je to boj Davida s Goliášem, ale přece to nemůžeme nechat být,“ říká Ženíšek.
Velký, či malý problém?
Radní Alexandra Udženija, která má na starost majetek města, tvrdí, že o případu pana Ženíška a dalších podobných neví. „Směny pozemků, které nejsou spekulativního rázu, řeším okamžitě. Právě vyjednáváme směny pozemků jedné velké firmy, která mě kontaktovala, protože přes její pozemky má vést radiála,“ říká radní. K podobným případům, jako je pan Ženíšek, se chystá vytvořit pracovní skupinu a nalézt systémové řešení. Nejprve ale bude muset zjistit, o jak velký problém se vlastně jedná. Kolik peněz už Praha vynaložila na tyto spory ani kolik takových sporů vlastně město vede, totiž představitelé magistrátu nevědí. Naposledy na „nepořádek“ upozornil auditor města – firma Deloitte – když v kontrolní zprávě o jeho hospodaření kritizoval, že magistrát nemá přehled o právních sporech, které Praha vede, nemá centrální evidenci externích právníků ani odměn, které jim vyplácí. Sporů ale zřejmě nebude málo. Jen advokát pana Ženíška v současnosti vede takových soudních pří kolem třicítky. Problém se totiž netýká jen parkovišť. Na soukromých pozemcích jsou parky, chodníky, komunikace nebo protihlukové valy. Typicky se nacházejí ve čtvrtích, kde vznikla nová sídliště: Prosek, Opatov, Chodov, Ďáblice, Stodůlky. Před revolucí nikdo příliš soukromé vlastnictví nectil, část těchto parcel vydal Pozemkový fond ČR v rámci restitucí, a to přesto, že si je nárokovalo město. Vzhledem k tomu, že pozemky nebyly pevně spojeny s žádnou stavbou, mohl tak učinit. Jenže město by mělo tyto problémy řešit. Jak uvádí advokát Jan Lehký z kanceláře Glatzová & Co., vždy je třeba zkoumat, zda je parkoviště samostatnou stavbou nebo pouze součástí pozemku jako jeho povrchová úprava. V prvním případě má vlastník pozemku pod parkovištěm vždy nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, stejně tak jako vlastník pozemku pod jinou pozemní komunikací nebo třeba pod chodníkem. Ve druhém případě je pozemek včetně parkoviště dokonce ve vlastnictví vlastníka pozemku. Pokud ke stavbě parkoviště, které je samostatnou stavbou, nedal vlastník pozemku souhlas nebo se jedná o černou stavbu, pak může vlastník pozemku požadovat i její odstranění.
**Pozemků je habaděj**
Přístup města v minulosti se zdá být o to nepochopitelnější, že směnám by nemuselo nic bránit. Praha má vlastních pozemků více než dost – je zdaleka největším vlastníkem parcel na území metropole. Podle údajů z roku 2006 vlastní hlavní město Praha zhruba 26 procenta (128 km2) pozemků na svém území. Všechny tyto pozemky rozhodně nepotřebuje. Příjmy z prodejů parcel se v posledních letech pohybovaly ve stovkách milionů korun. V roce 2007 dosáhly tržby 1,2 miliardy korun, v roce minulém to bylo 358 milionů korun. Ani institut směny není městu cizí. Například v roce 2006 – rok poté, co se nezdařil pokus pana Ženíška směnit několik hektarů pozemků – vyměnila radnice stavební dvůr s bezcennými barabiznami na Rohanském ostrově za své pozemky na pražském Žižkově i s projektem bytové výstavby v ceně 234 milionů korun. Nyní tam vyrůstá rezidenční park Na Vackově. Vzhledem k tomu, že se zdá, že tentokrát bude i „politická vůle“, vyřešení letitých problémů by už nemělo nic stát v cestě.
