Kroky Bratislavy na pomoc automobilovému průmyslu...
… v konečném důsledku ublíží prodejcům automobilů
Zavedením šrotovného přispěla Slovenská republika k solidaritě v rámci celé Evropské unie, pro slovenskou ekonomiku však význam nemělo. Zhruba těmito slovy vyhodnotil výsledky vládní intervence do tržní ekonomiky tamní ministr hospodářství Lubomír Jahnátek. Jako obvykle se v situaci, kdy se politici míchají do volných trhů, zásadně zmýlil. Zavedení šrotovného význam pro slovenskou ekonomiku má, bohužel však silně negativní.
Opakované argumenty Týdeník EURO upozorňoval ve svých analýzách (viz čísla 10, 15/2009), že zavedení šrotovného vyvolá distorze na relativně vyváženém trhu, a navíc bude mít negativní sociální dopady. Názorově se proti našemu stanovisku profilovali téměř všichni významní zastánci zavedení šrotovací prémie u nás, konkrétně šéf ruské pobočky koncernu VW Martin Jahn, šéf Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek, exministr financí Bohuslav Sobotka a další. Argumenty týdeníku EURO se však – bohužel pro Slováky – beze zbytku vyplnily. Přes zpočátku silné výroky o podpoře domácí ekonomiky slovenské šrotovné výrobu neovlivnilo prakticky vůbec. Ministr Jahnátek to přiznal, nicméně zkusil nastínit, že z jeho akce profitovali alespoň Češi a Rumuni. No… neprofitovali. Zaměřme se na Česko. Zde se vyrobil za první pololetí necelý půlmilion nových vozů, tedy přibližně 20 000 aut za týden. Slováci za pomoci 55 milionů eur státní dotace koupili dohromady 40 000 nových vozů. I kdyby nakupovali jen a pouze vozy vyrobené v Česku, „pomoc“ naší ekonomice by dosáhla výrobní kapacity deseti pracovních dnů. Výsledný „slovenský“ efekt po započítání nákupu aut vyrobených mimo Českou republiku se scvrkne na statisticky nevýznamnou položku. Má-li kdo pocit, že Jahnátkovi cokoli dlužíme, mýlí se stejně jako Jahn a spol.
Další efekty Nulový přínos pro ekonomiku Slovenska, Česka a všech dalších zemí, jaké kdy bude ministr Jahnátek schopen vyjmenovat, není samozřejmě jediným argumentem proti vyhozeným penězům z poloprázdné státní kasy. Umělým přesměrováním spotřeby následně trpí všechny ostatní segmenty ekonomiky. Lidé zadlužení kvůli koupi nových aut nekupují počítače, omezují čerpání služeb a podobně. Vzniklá distorze se bohužel nerovná vládou vynaloženým nákladům, neboť ty bylo nutné doplnit vlastními prostředky nebo častěji úvěrem. Vytváří se tedy určitý pákový efekt, jehož výši lze odhadnout v poměru ceny nového vozu k vyplacené dotaci. Ten může být přibližně 5 : 1, z čehož plyne, že slovenská vláda šrotovným odsála z ekonomiky více než 275 milionů eur, automobilovému průmyslu slovy ministra samého nepomohla vůbec a všem ostatním ublížila.
Dluhová past Nejtragičtější je fakt, že se analýzy týdeníku EURO beze zbytku potvrdily zejména v oblasti sociálních důsledků. Vidina podstatné slevy na nový vůz totiž přiměla k nákupu velké procento sociálně nejslabších. A ti nyní nemají na splátky. Slovenské bazary se plní vozy zakoupenými na základě šrotovací prémie. Slovenská vláda nereaguje, čímž legitimizuje jednání občanů v rozporu se zákonem. Ten nařizuje po využití šrotovací prémie auto nejméně rok vlastnit, jinak je nutné dotaci vrátit. „Policie nekontroluje, zda je auto v bazaru koupené za šrotovné, nemá na to ani možnosti,“ komentuje situaci slovenská policejní tisková mluvčí Silvia Miháliková. Jediná jistota, že nedojde ke šmelině, je leasing. Tam jakási evidence dotací existuje. To však bohužel není vše. Kromě nezvládnutého zadlužení se brzy projeví také předčasně uspokojená poptávka, jež vyprázdní nejméně na rok autosalony prodejců, bez ohledu na to, kterou značku a jakého původu prodávají. Vládní kroky na pomoc automobilovému průmyslu tak v konečném důsledku ublíží prodejcům automobilů. Zajímavý paradox, který má navíc i pokračování. Tisíce zánovních vozů kaskádovým efektem zlevní všechny ojetiny, takže namísto sešrotovaných starých aut se lidé vrátí k nesešrotovaným starým autům. Efekt na vozový park, respektive na jeho stáří, zatím nelze přesně odhadnout. Je však možné, že bude prakticky nulový. Navíc dluhy zakonzervovaný současný stav časem průměrný věk parku ještě zvýší. Kromě toho zlevňující zánovní vozy a pokles poptávky donutí prodejce snížit ceny. Výsledky vládních intervencí do ekonomiky bývají bolavé často, slovenská cesta však ční nade vše.
Díky, pane prezidente Nebýt veta Václava Klause uplatněného na český zákon o šrotovném, naše bazary už by se nejspíše plnily také. Shrňme si nyní, co vlastně šrotovné pro malou ekonomiku s malou kupní silou obyvatel znamená. Za prvé nulovou přímou podporu domácímu automobilovému průmyslu. Ten je tak obrovský, že kupní síla domorodců v jeho kapacitě vyvolá pouze statisticky nevýznamnou výchylku. Za druhé pákovým efektem odčerpá peníze ze všech ostatních sektorů ekonomiky a poškodí je sníženou poptávkou ve zhruba pětinásobném objemu peněz vyplacených státem, což zřejmě povede k růstu nezaměstnanosti. Za třetí zejména Bohuslavem Sobotkou přehlížené riziko pádu tisíců rodin do neřešitelné dluhové pasti není předmětem spekulací – je prokázané. Za čtvrté výprodeje nesplácených nových vozů do autobazarů sníží ceny jak ojetin, tak nových aut. To bude mít důsledky pro stáří vozového parku a ještě více potopí prodejce nových vozů, už tak decimované krizí. Položme si otázku: opravdu tohle chceme i u nás? Doufejme, že po slovenské zkušenosti a prezidentově vetu tato ekonomická absurdita definitivně zmizí z pořadu dne.
