Proč luxusní pera přišla o své původní postavení a jak si našla nové.
Mají hroty z ušlechtilých kovů, nerozbitná těla rozmanitých barev i vzorů, zdobená jsou drahými kameny. Tak proč bychom s nimi měli ještě psát?
Přelom 20. a 21. století nevypadal pro výrobce noblesních psacích potřeb nijak povzbudivě. Například celosvětové prodeje luxusní značky Mont Blanc se propadaly o více než dvacet procent ročně, podobně strmý pokles se nevyhnul ani Parkeru, evropskému lídru v této kategorii. Nic navíc nenasvědčovalo tomu, že by se situace měla obrátit k lepšímu.
Jenže pak se divize Sanford společnosti Newell Rubbermaid, současného vlastníka někdejších konkurenčních značek Parker a Waterman, spojila s londýnskou agenturou BBH a v roce 2004 získaly ocenění britské Marketing Society v kategorii Mezinárodní rozvoj značky. Především se ale Parkeru podařilo změnit směr otáčení kola osudu: od roku 2002 jeho celosvětové prodeje sice mírně, ale zato neustále rostou. Zakladatel proslulé značky per s kapesním klipem ve tvaru šípu George S. Parker by byl spokojen.
„Čisté“ psaní
Příběh „per, která píšou všemi světovými jazyky“, začal ve druhé polovině 80. let 19. století, kdy si tehdy řadový učitel na telegrafické škole George S. Parker přivydělával coby prodejce per značky John Holland. Množící se reklamace jeho zákazníků, pochopitelně především z řad vlastních studentů, ho přinutilÿ pera rozebírat a pokoušet se je opravit či zdokonalit. Tehdy se zrodila Parkerova idea vyrábět pera vlastní. Od prvního patentu v roce 1889 po založení Parker Pen Company uplynuly pouhé tři roky.
Díky převratnému způsobu plnění, patentovanému roku 1894 pod jménem Lucky Curve, se pera značky Parker okamžitě stala synonymem „čistého“ psaní. Když se tehdy běžné pero obrátilo hrotem vzhůru, většina inkoustu sice stekla dolů do zásobníku, ale kvůli vzlínavosti přece jen nějaký inkoust v plnicí trubičce pod hrotem zůstával. Když si potom majitel vsunul pero do kapsy, vzduch uvnitř pera se působením jeho tělesné teploty zahřál a začal stoupat vzhůru. Tím zároveň vytlačoval inkoust ke hrotu pera a ten vytékal pod uzávěr, takže při otevření potřísnil konečky prstů.
Parkerova konstrukce Lucky Curve sestávala z plnicí trubičky, která byla na konci zahnutá a dotýkala se vnitřní stěny těla pera. Tím docházelo ke zpětnému vzlínání, díky němuž při otočení pera hrotem vzhůru stekl do zásobníku všechen inkoust. Viditelné poznávací znamení tehdejších písařů – modré konečky prstů – se díky tomu mohlo stát minulostí.
Umí pero létat?
V duchu Parkerova motta „Vyrobte něco lepšího a lidé to koupí“ se The Parker Pen Company brzy stala lídrem v inovacích plnicích per a psacích potřeb vůbec. Již během první světové války dostala značka Parker rozsáhlou zakázku od americké vlády na výrobu per pro vojáky na frontě. Pero Trench Pen fungovalo spolu s přenosným inkoustem, který si vojáci mohli sami připravit z tablety smíchané ve víčku pera s vodou.
Značce přála i následná poválečná konjunktura. Při výrobě se začínaly používat nové, výjimečně odolné plasty. Nezničitelnost pera Duofold, které firma uvedla na trh v roce 1921 (křiklavě červené pero s mohutným tělem získalo v době, kdy se všechna pera vyráběla v uniformní černé barvě, přezdívku „Big red“), demonstroval Parker v reklamní kampani pádem modelu z letadla z výšky tisíc metrů nad zemí.
Ve třicátých letech se na modelech Vacumatic objevuje nejvýraznější znak parkerovského designu: kapesní klip ve tvaru šípu, jehož autorem byl newyorský umělec Joseph Platt. A Parker uvádí na trh další převratnou novinku, rychleschnoucí inkoust Quink (quick drying ink). Inkousty v té době zasychaly pomalu, pouze prostřednictvím odpařování, takže bylo často nutné napsaný text vysoušet, aby se nerozmazal. Quink obsahoval izopropyl alkohol a byl vysoce alkalický, což na jedné stranu urychlovalo vpíjení do papíru, na druhé straně byl však agresivní k plastům tehdy používaným na těla per. Zároveň s inkoustem tedy Parker vyvíjel i nový model, k jehož výrobě použil stejný materiál, z jakého se vyráběly věže a špice trupů tehdejších bombardérů.
Vývoj pera byl dokončen v roce 1939, kdy firma slavila 51. výročí založení. Také proto dostala novinka s vylepšeným způsobem plnění jméno Parker 51. Dalším důvodem bylo, že číselné pojmenování nemuselo být překládáno do jiných jazyků. Když totiž Parker uvedl svou „jednapadesátku“ na trh, heslem reklamní kampaně bylo „Nejžádanější pero na světě“. Ve stejném roce ale Spojené státy vstoupily do druhé světové války a na výrobu per pro civilní potřeby byla uvalena výrazná omezení. Přesto Parker pokračoval v masivní kampani, díky níž vzbudil po „jedenapadesátce“ takovou poptávku, že se mu ji podařilo uspokojit až několik let po skončení války.
Parkerů 51 se od uvedení na trh do ukončení produkce v roce 1972 prodalo za téměř půl miliardy dolarů a „jedenapadesátka“ se stala vůbec nejrozšířenějším plnicím perem v historii. Poptávka i mezi sběrateli přiměla výrobce vrátit nadčasový design modelu do života a v roce 2002 představila Parker 51 Special Edition.
Napsáno a podepsáno.
Speciální edice psacích per ale nevznikají pouze z „nostalgie“ či na základě zvýšené poptávky. Během své historie Parker vyrobil i řadu per určených speciálně pro důležité mezníky historie světové. Tato tradice, a vůbec tradice pera jako součásti dějinotvorných okamžiků, vznikla již v roce 1899, kdy byla perem Parker podepsána španělsko-americká mírová dohoda.
Tak například konečná kapitulace Německa byla 7. května 1945 signována pery Parker 51, která obě patřila generálu Dwightu Eisenhowerovi. Japonská kapitulace byla podepsána na palubě bitevní lodi Missouri v tokijském přístavu pro změnu perem Parker generála MacArthura. V roce 1953 si pero Parker vybral generál Mark W. Clark pro podpis smlouvy o příměří v Koreji. A tak ani nepřekvapí, že George Bush a Michail Gorbačov podepsali v roce 1991 smlouvu o omezení strategických zbraní pery ze speciální kolekce Parker 75. Ani to, že v roce 1962 byla společnost Parker Pen vybrána jako jediný dodavatel per a inkoustů do britské královské rodiny.
Pera značky Parker nepsala jen dějiny světové politiky, ale i vrcholná díla hudební či literární. Například Giacomo Puccini napsal roku 1896 svou slavnou operu La Bohème perem Lucky Curve, Arthur Conan Doyle napsal parkerem povídky, jejichž hrdinou byl Sherlock Holmes, George Bernard Shaw hru Pygmalion a parker v ruce měl rovněž Ernest Hemingway při psaní románu Komu zvoní hrana.
Pera z jiné planety
Limitované série psacích per nebyly příliš běžné až do 60. let minulého století. S první významnou přišel Parker v roce 1965, kdy vyrobil 4821 kusů modelu 75, na něž použil stříbro ze španělské galéry potopené roku 1715. V roce 1968, u příležitosti desátého výročí NASA, Parker pro změnu připravil limitovanou sérii kuličkových per Classic Space Pen. Dvě stě padesát kusů bylo vyrobeno z mincovního stříbra a knoflík nahoře z nalezených zbytků nosné rakety Atlas, která vynesla v roce 1962 Johna Glenna do vesmíru. Pera nebyla určena k volnému prodeji, ale jako dary čelným představitelům země, zástupcům NASA a Johnu Glennovi. Parker tehdy vyrobil rovněž čtyři exempláře plnicích per, u nichž byla ze zbytků rakety vyrobena celá těla i uzávěry. Po jednom dostali prezident Lyndon B. Johnson a John Glenn, zbylá dvě si ponechala firma ve své sbírce.
Podobně pozoruhodná je řada World Memorial z roku 1991, jejíž pera jsou zdobena emblémy vyrobenými z plášťů hlavic sovětských a amerických jaderných střel vyřazených v rámci odzbrojení po konci studené války. Při příležitosti otevření Knihovny Ronalda Reagana předala společnost Parker osobní verze kuličkových per řady Duofold Black International World Memorial americkým prezidentům Richardu Nixonovi, Geraldu Fordovi, Jimmymu Carterovi, Ronaldu Reaganovi a Georgi Bushovi za jejich přínos světovému míru.
V témže roce reagovala firma na zvýšenou poptávku po umělecky hodnotných perech vyzdobením některých svých produktových řad. V luxusní sérii Duofold přibyly designy s třiadvacetikarátovým pozlacením, s mincovním stříbrem či zeleným mramorem. Novinkou byla i pera Parker Custom 75 s uzávěry s třiadvacetikarátovým pozlacením a možností výběru ze čtyř leštěných lakovaných těl.
Nová pozice.
Stoletá tradice, ověřená kvalita zpracování, přitažlivý design, využití nejmodernějších materiálů a technologií, doživotní záruka na plnicí pera - proč tedy takový pokles prodejů v luxusním segmentu prestižního psaní na přelomu století?
Z analýzy zmíněné agentury BBH vyplynulo, že Parker svou prodejní strategii do té doby zakládal především na ceně svých produktů a vycházel z předpokladu, že pero se zlatým hrotem a lakovaným tělem bude mít pro svého majitele větší hodnotu než kovové kuličkové pero s moderním designem. Při propagaci se zaměřoval na emocionální aspekty psaní, svět noblesních per a jejich nadšených uživatelů a představoval svá pera jako „poklady“ sloužící k osobnímu potěšení.
Jenže na nízkých prodejích se nepodepsala ani tak vyšší cena luxusních per, jako spíše pokles zájmu: jednorázová pera přece slouží dobře svému účelu, racionální význam ztratila tato pera i kvůli rozšíření e-mailů a textových editorů, s nástupem vizuální kultury přišla rovněž o svůj emocionální náboj, protože dopisy již nepíšeme. Jediné, co zbylo, byl strach, že pero ztratím, takže zůstávala uložená v bezpečí domova.
Z toho agentuře vyplynul jediný závěr: zaměřit se na jiný aspekt než samotné psaní. Doplňující průzkumy ukázaly, že vrstva nejbohatších Evropanů se v letech 1999 až 2001 rozrostla o 8,1 procenta a díky jejich touze dát viditelně najevo své společenské postavení začaly růst prodeje luxusních doplňků o 5,1 procenta ročně. Evidentní kontrast k mnohem osobnějšímu, do nitra jedince zaměřenému světu psaní rukou.
Agentura BBH využila dosavadního povědomí o značce Parker jako synonyma pro noblesní pera, která volí čelní představitelé států pro podpisy důležitých smluv, jako lídra tržního segmentu, technologického vývoje a synonyma pro spolehlivost. A jako core segment pro umístění značky určila motivované kariéristy, kteří jsou zaměřeni na úspěch a touží vystavovat své kvality na odiv. Parker se pro ně může díky solidnímu dědictví a širokému portfoliu produktů, které je mohou provázet po celou dobu jejich kariéry, stát ideálním symbolem.
Parker na počátku 21. století přestal být pouze perem. Stal se nezbytným doplňkem a viditelným atributem kariérní cesty životem svého majitele. Oživení prodejů v segmentu noblesních per dává zvolené strategii za pravdu. Pan učitel Parker může být se směřováním svého šípu spokojen.
(možno jako praporek)
„Rukou psaná korespondence je osobní a emocionální. Rukopis může mnohé naznačit o stavu pisatele. Právě proto může být pro řadu lidí ohrožující. Ručně psané dopisy jsou tedy obvykle vyhrazeny pro závažná sdělení blízkým přátelům či rodině. Na druhé straně ovšem narůstají počty lidí s problémy dyslexie, respektive dysgrafie, pro které je možnost psát na PC s kontrolou pravopisu výhodou.“
Psychiatrička MUDr. Alena Večeřová-Procházková
George Safford Parker (1863-1937)
Syn Williama a Mary Parkerových, kteří v roce 1636 emigrovali z Anglie do Spojených států amerických, se narodil ve wisconsinském Shullsburgu. Jako chlapec pracoval při škole na místní farmě, po absolvování Upper Iowa University našetřil 55 dolarů na školné a nastoupil do Valentine School of Telegraphy v Janesville, ve městě, kde později vybudoval své impérium psacích per.
Již po roce byl přijat do učitelského sboru, a aby si přilepšil k platu, stal se obchodním zástupcem cincinnatské John Holland Gold Pen Company, jejíž pera prodával především svým studentům. Podobně jako ostatní psací potřeby té doby se však vyznačovala nekvalitním plnicím systémem – pera pouštěla buď příliš mnoho inkoustu, nebo žádný. Po mnoha stížnostech na kvalitu Hollandových výrobků se Parker rozhodl plnicí systém zdokonalit, což se mu doslova „na koleni“ podařilo.
Povzbuzen svým úspěchem se rozhodl vyrábět pera sám. První patent získal Parker 10. prosince 1889. Nakoupil si trubičky z tvrdého plastu, některé součásti si nechal vyrobit u místního klenotníka, další si objednal u velkoobchodníků a v hotelovém pokoji z nich začal sestavovat vlastní plnicí pera. Neměl samozřejmě žádné prodejní kanály, ale podařilo se mu přesvědčit obchodního cestujícího, který se v hotelu ubytoval, aby jeho pera prodával jako „bokovku“.
Prodeje postupně rostly a v roce 1892 se Parker nechal přesvědčit pojišťovacím agentem W. F. Palmerem, aby mu za tisíc dolarů prodal padesátiprocentní podíl na patentech a celém byznysu. Vystavením šeku na Parker Pen Company byla zahájena jejich mnohaletá spolupráce a položeny základy značky.
Kouzlo tkví v inovacích
Přestože plnicí pero v současnosti není žádnou závratnou novinkou, prošlo v uplynulých více než sto letech bouřlivým vývojem. George S. Parker patří v tomto oboru k největším zlepšovatelům a vynálezcům.
1888 - George S. Parker vyrábí své první plnicí pero.
1892 - G. S. Parker a W. R. Palmer zakládají The Parker Pen Company.
1894 – Parker patentuje systém zásobování inkoustem Lucky Curve.
1898 - Patentuje nasazovací víčko pera.
1899 - Patentuje plnicí pero vyrobené z jednoho kusu.
1904 - Vyrábí první mechanický plnicí inkoustový systém, který využívá gumového háčku.
1911 - Patentuje vylepšené zásobování inkoustem Lucky Curve.
1916 - Představuje zámkové plnění a patentuje kapesní klip.
1920 - Představuje první mechanickou tužku.
1926 - Pro svá oblíbená pera Duofold začíná používat nerozbitné plasty.
1931 - Představuje, patentuje a registruje novou formuli čisticího inkoustu.
1937 - Umírá zakladatel společnosti George S. Parker.
1950 – Pero Parker 51 dostává Cenu módní akademie 1950 za výjimečný styl, preciznost a dokonalé řemeslné zpracování.
1955 - Parker se stává první společností, která nabízí tužku s tekutou tuhou.
1956 - Parker představuje první samoplnicí pero, model Parker 61.
1968 - Parker představuje mechanickou tužku s automatickým zásobníkem Cartridge Pencil.
1993 - Parker uvádí na trh plnicí pera, kuličková pera, rollery a mechanické tužky řady Sonnet.
2002 – Ve speciální edici modelu Parker 51 kombinuje klasický futuristický design s nejmodernějšími technologiemi.
(popisek Parker 51)
Podobnost čistě náhodná? Kromě použitého materiálu a vylepšeného způsobu plnění lákala novinka roku 1941 především futuristickým tvarem, podobným trupu bitevního letounu P-51 Mustang. Této okolnosti Parker využil i v reklamní kampani.
(popisek Parker Sonnet)
Vyleštěný krokodýl. Parker Sonnet Crocodile Vermeil z letošní limitované série je vyroben technologií pozlaceného stříbra, kterou poprvé na své šperky a nástroje používali jihoameričtí Inkové a v 18. století rozvinuli šperkaři a hodináři ve Francii. Pravé mincovní stříbro je pokoveno vrstvou pěti mikronů 23karátového zlata, povrch je následně cizelován do podkladu tak, aby střídání zlatých a stříbrných plošek vytvořilo imitaci krokodýlí kůže.
(popisek Parker Duopont)
Pan odolný. Těla per kolekce Parker Duofold se vyrábějí z kompaktních bloků velmi pevné a houževnaté lité pryskyřice. Tento materiál je extrémně odolný, takřka nezničitelný a jeho povrch se po důkladném vyhlazení vyznačuje vysokým leskem. U kolekce Duofold Check jsou navíc jednotlivé díly spojovány bez použití rozpouštědel, takže v místě styku dvou částí není patrný žádný viditelný šev či rýha.
