Petr Mašín stál zhruba před třinácti lety před důležitým rozhodnutím. Coby vystudovaný strojní inženýr byl ředitelem středně velké výrobní firmy, a zatímco v oboru se vyznal dobře, cítil, že rozhodovat o ekonomice podniku je trochu něco jiného. Sedl tedy k počítači a začal hledat, kde a jak vystudovat MBA – titul Master of Business Administration, který vysokoškolákům přináší praktické manažerské schopnosti. Titul, který je velmi drahý, velmi populární a také velmi zprofanovaný.
„Když se člověk dostane do určité fáze svého života, hledá cestu, kudy se rozvíjet.
Potřeboval jsem coby manažer vědět více o podnikové ekonomice, o managementu, finančních analýzách,“ popisuje Petr Mašín. Pro studium MBA si vybral Vysokou školu ekonomie a managementu. „Důležitá informace, kterou jsem na začátku studia dostal, byla, že sice dostaneme penzum znalostí, ale v praxi, jak už to tak bývá, všechny nevyužijeme. Že studium MBA nám daleko více pomůže najít přehled a způsob společné komunikace s lidmi, kteří jsou ve svém oboru jedničkami. Že zkrátka pochopíme, o čem se bavit s firemními ekonomy, specialisty na marketing a dalšími,“ popisuje Petr Mašín.
Studium dotáhl úspěšně do konce, což se řadě jeho spolužáků nepovedlo. Do ročníku jich nastupovalo pětadvacet ve dvou třídách, do druhého ročníku už jen pětadvacet sloučených v jedné třídě a v termínu jich studium dokončilo sedm. „Podle toho jsem si také školu vybíral, aby takzvaně nedávala titul zadarmo, abych se za své peníze něco dozvěděl,“ říká Petr Mašín.
Nejtěžší na studiu byla podle jeho zkušeností výdrž. Trávit dovolenou u moře s učebnicí v ruce přece jen není pro každého.
Navíc víkendová docházka do školy ubírala čas na rodinu a zájmy. Na druhé straně do školy s ním chodili šéfové a manažeři významných firem z různých oborů. „Získal jsem kontakty a bylo pro mě i přínosné poznat, jakým způsobem který spolužák řeší zadaný úkol. Atmosféra ve třídě byla zajímavá, úplně jiná než kdysi ve škole. Mokrou houbu po učiteli rozhodně nikdo neházel,“ usmívá se bývalý student.
Petr Mašín za 11 let od doby, kdy dostudoval, vystřídal několik dalších zaměstnání. Nikdy už nešel pod ředitelskou úroveň. Dnes pracuje jako poradce a firemní konzultant. Jeho zkušenosti v kostce říkají, co studium MBA studentům přináší a jak je náročné. Petr Mašín měl štěstí zejména v tom, že dokázal sáhnout po dobré škole. Studium a školy MBA tvoří jinak dost hustý prales, kde neplatí žádná pravidla.
To, že jsou Češi posedlí tituly a za tři písmena na vizitce jsou ochotni zaplatit statisíce korun, zplodilo v tuzemských podmínkách velmi slušný byznys. Oficiální čísla neexistují. Statistici tento obor ve zvláštních kolonkách nemají a ministerstvo školství MBA nijak neuznává ani neupravuje. Odhadem lidí z oboru, které týdeník Euro oslovil, je titul možné získat ve zhruba 150 institucích. Pro srovnání: soukromých vysokých škol je v Česku 44. Vedle třiceti vysokých škol, kde se dá program MBA vystudovat, tvoří velkou většinu vzdělávací kurzy nebo online výuka na počítači. Ceny se pohybují od desítek tisíc korun až po stovky tisíc. Obvyklá cena je mezi 150 až 300 tisíci.
Potíž je v tom, kdo titul MBA uděluje.
Ministerstvo školství o regulaci profesních kurzů MBA neuvažuje, protože nejsou podmínkou pro výkon konkrétní profese.
MBA se ani v dohledné době nestane titulem, který je v Česku oficiálně zákonem uznán. Titul MBA tak může poskytovat skoro každý po dohodě se zahraniční školou, není žádný nárok na učitele, žádná povinná akreditace, která by zaručovala úroveň studia.
Leoš Bárta byl lektorem MBA na Vysoké škole manažerské informatiky, ekonomiky a práva, dnes učí v Business Institutu.
Podle něj by stát fenoménu MBA měl mantinely dát. „U nás může MBA učit skoro kaž dý, kdo aspoň trochu umí učit cokoliv.
Sedával jsem u závěrečných zkoušek a obhajob závěrečných či disertačních prací a mohu říci, že je to v mnoha případech docela slušný masakr. Některé školy vyučují MBA sotva v úrovni bakalářské,“ popisuje Leoš Bárta. Úskalím je podle něj samostatná práce studentů a propojení s praxí. „Sedmdesát procent studentů neumí napsat kvalitní projekt. Dělají vesměs kompilace, troufnou si jen na stokrát zhodnocená a omletá témata. Vlastní přínos bývá slabý. Ze stovky prací narazím v průměru na dvě, ze kterých si sednu na zadek. To je velmi málo. Problém ale začíná už na základních školách, žáci a studenti nejsou vedeni k samostatnosti,“ říká.
Titul MBA je podle Bárty důležitý proto, že studentovi kromě znalostí dává kompetence a schopnosti se rozhodovat.
Jenže rozhodnutí musí přijít už při výběru školy. Leoš Bárta doporučuje sledovat reputaci školy, složení učitelského sboru a také to, jací lidé z praxe na škole přednášejí.
Existuje ale ještě jedna nápověda.
Desítka škol je sdružena pod asociací CAMBAS, která poskytuje akreditace, a školy poté musejí plnit její podmínky.
CAMBAS je pak členem evropské EQUAL (European Quality Link), mezi jejíž členy patří všechny obdobné asociace MBA z celého světa. „Student by při výběru školy měl posoudit především úroveň akreditace dané instituce. To je nejlepší vodítko pro výběr kvalitní školy,“ říká předseda CAMBAS Milan Malý. Počet škol se podle jeho zkušeností v poslední době příliš nemění.
Znamená to, že se trh ustálil.
První módní vlnu má MBA už za sebou, proběhla zhruba před dvanácti lety, kdy studoval i Petr Mašín. Přesto je zájem o studium stále poměrně slušný.
O zahraniční titul MBA se totiž zajímají i cizinci. Jde o v Česku žijící manažery zahraničních firem, kteří nemají čas studovat doma. Pražská VŠE tak otevírá od října program vyučovaný plně v anglickém jazyce. Anglické MBA se bude vyučovat na Mezinárodní škole podnikání a managementu (ISBM) při Fakultě podnikohospodářské.
Cizinci ale netvoří základ studentů v tuzemských MBA školách a institucích. Například Leoš Bárta nenarazil při odučených asi sedmi stovkách studentů ani na jednoho mimo zhruba padesátku Slováků.
Počet studentů je pro školy důležitý.
Nikdo, ani ministerstvo školství neeviduje, kolik jich MBA studuje nebo kolik si díky módnímu programu školy přivydělávají. Největší MBA školy mají u nás dohromady 500 studentů, ty menší kolem dvacítky. Ale i dvacet studentů znamená pro školu solidní čtyřmilionový příspěvek na provoz.
Budoucnost populárního studia je podle pedagoga Leoše Bárty dobrá. „Už před patnácti lety se říkalo, že MBA nemá budoucnost, a přitom ji stále má. Dokud nikdo nepřijde na lepší způsob dokončení vysokoškolského vzdělání se zkušenostmi z praxe, má budoucnost zajištěnou,“ říká. A slušelo by se ještě dodat, že dokud neopadne česká touha po titulech, nemusí mít MBA ve všech svých podobách obavy o budoucnost.
Důležitá informace, kterou jsem na začátku studia dostal, byla, že sice dostaneme penzum znalostí, ale v praxi, jak už to tak bývá, všechny nevyužijeme.
Sedmdesát procent studentů neumí napsat kvalitní projekt. Dělají vesměs kompilace, troufnou si jen na stokrát zhodnocená a omletá témata.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
