Firma s půlmiliardovým obratem se připravuje na ruský trh
Ohlušující rána a obrovská hora kamení se v prachu řítí k zemi. Kromě trhaviny je k takové akci zapotřebí i rozbuška, která energii uloženou v trhací hmotě přemění na živou pracující masu. Právě rozbušky, oficiálně nazývané jako roznětné systémy, vyrábí vsetínská společnost Austin Detonator, v minulosti součást místní Zbrojovky. Vloni na východní Moravě vyrobili rozbušky za víc než půl miliardy korun a pro letošek plánují podobný obrat. Nebýt silné koruny, výsledek mohl být mnohem lepší.
Od války k trojímu dělení.
Na počátku druhé světové války byla v zastrčeném údolí nad městem založena Zbrojovka Vsetín. V ní se kromě zbraní postupně vyráběly pletací stroje, šicí mechaniky a od roku 1953 také rozbušky. Ještě v roce 1989 měla fabrika přes sedm a půl tisíce zaměstnanců, pak ale zbrojovku poznamenaly ztráty trhů, hlavně z bývalého východního bloku. Podnik byl ve druhé vlně kuponové privatizace rozdělen mezi několik subjektů, část akcií jednu dobu vlastnilo i město Vsetín.
V roce 1993 management v rámci restukturalizace firmy založil stoprocentní dceřinou společnost Zbrojovka Vsetín Indet (ZVI), do níž přesunul tři hlavní divize: zbrojní výrobu, rozbušky a výrobu iniciátorů pro airbagy. Zároveň s tím začalo hledání strategických partnerů pro dvě „nezbrojařské“ části firmy. „Zjistili jsme, že jak výroba rozbušek, tak divize autoprůmyslu jsou životaschopné. Bylo ale nezbytné získat partnera, který by přinesl potřebné peníze na nové investice,“ vzpomíná ředitel Austin Detonator Martin Černoušek, který se na restrukturalizaci ZVI v té době podílel. „Cílem bylo jednotlivé divize oddělit, ať každá dělá to, co umí. Svým způsobem se celé údolí rozparcelovalo a rozdělilo, což se nakonec ukázalo jako dobrá myšlenka.“
Po celém světě.
Divize autoprůmyslu našla svého partnera v Japonsku. Počátkem roku 1999 vznikla nová společnost Indet Safety Systems, do níž ZVI vložila výrobu iniciátorů pro airbagy a přitahovače pásů a jejímž majoritním vlastníkem je s 51 procenty japonská Nippon Kayaku. ZVI dosud ve firmě drží 34 procent.
Rozbušky našly strategického partnera ve stejném roce, avšak na opačné straně světa. Odkoupila je americká společnost Austin Powder. „Američané byli od roku 1991 jedním z našich největších odběratelů rozbušek a prakticky po celou dobu spolupráce měli zájem to tu koupit,“ vysvětluje Černoušek pozadí transakce.
Smlouva o prodeji byla nakonec podepsána koncem roku 1998, avšak za jakých konkrétních finančních podmínek, o tom šéf Austin Detonator mluvit nechce. „Nešlo o klasickou transakci akcie za peníze, ale o převzetí určité části firmy včetně aktiv a závazků. Každopádně obě strany odcházely s pocitem úspěchu,“ podotýká pouze.
Důvěřiví Američané
.
Vstup nového vlastníka však neznamenal zásadní změnu v řízení a chodu firmy. „Rozhodně to nebylo tak, že by nastoupilo deset amerických manažerů, kteří to tady totálně změnili. Majitelé nám nechali důvěru, asi měli fabriku za několik let spolupráce prověřenou. Pouze nastavili kritéria produkce a finanční výkonnosti, kterou bychom měli zvládnout, a řekli, jakou dostaneme odměnu za jejich splnění,“ vzpomíná Černoušek. Američané do Vsetína nakonec poslali dva manažery, člověka ze zkušenostmi s výrobou a bezpečností a finanční ředitelku. „Bylo tady potřeba zavést americké účetní standardy, abychom mohli výsledky reportovat do Spojených států,“ říká ředitel společnosti.
Zrození výbuchu.
Když šéf Austinu hovoří o produktech své firmy, používá nejčastěji výrazy jako iniciovat, časování, energie. „Trhavina na základě impulsu neboli iniciace vydává obrovskou energii. Sama není schopna se iniciovat, a proto existují roznětné systémy, které mají dvě základní funkce. Jednak trhavinu iniciují a jednak mohou díky nastavitelnému zpožďovači správně načasovat odstřel tak, aby jednotlivé vrty vybuchovaly jeden po druhém a energie se lépe využila,“ popisuje princip rozbušky Černoušek. Načasování lze nastavit od milisekund až po půl vteřiny, základní rozdělení roznětných systémů je na elektrické a neelektrické. „Také vyrábíme roznětnice, což jsou zejména ve filmech populární krabičky, kde se zatočí kličkou a pošle se impuls k výbuchu,“ dodává. V informačním systému společnosti Austin Detonator existuje takřka osm tisíc různých typů rozbušek, což je prý důvodem, proč ředitel nechce sdělit průměrnou cenu. „Prakticky nevyrábíme na sklad, každá zakázka je speciální, proto nemáme ani standardní ceník. Cenu určuje kromě velikosti objednávky několik věcí: zda je rozbuška elektrická, nebo ne, jestli použijeme obyčejnou, nebo měděnou dutinku, důležitá je i délka a materiál použitého drátu,“ shrnuje Černoušek. Nakonec se přece jen o nějaké číslo podělí: „Rozbuška u nás stojí průměrně kolem dvaceti až třiceti korun. Máme ale v nabídce i roznětné systémy pro ropný průmysl nebo seizmické průzkumy za dvě stovky.“ Vloni prý firma vyrobila desítky milionů rozbušek.
Strategie expanze.
Více než osmdesát procent produkce vyváží Austin Detonator do zahraničí. Nejvíce zakázek míří do Spojených států, zejména do vlastní mateřské firmy. „V Evropě je jen málo zemí, kam naše rozbušky nedodáváme. Důležitým odbytištěm je Německo, Švédsko a také Saúdská Arábie. S výjimkou Afriky a Austrálie jsme zastoupeni opravdu všude,“ říká šéf společnosti. Jako strategické teritorium nejbližšího zájmu mají v Austinu označené Rusko. „To máme naplánované jako aktuální rozvojové území, avšak je potřeba hodně času a správných lidí, protože tamní konkurence je silná,“ svěřuje se Černoušek. A to nejen finančně. „Zajímavostí například je, že jedním z členů licenční komise, která rozhoduje o přidělení dovozní „bumážky“ na naše výrobky, je i zástupce tamního výrobce rozbušek,“ doplňuje.
Na váhách.
V Česku má Austin Detonator jediného velkoodběratele, ostravskou firmu OKD, jež vsetínské rozbušky používá při podzemní těžbě. „Pro takzvané povrchové těžení nemáme přímé zákazníky. Využíváme distributorů trhavin, kteří pak koncovým odběratelům dodávají kompletní balíčky.“ Trhacími pracemi se zabývá i americká matka Austin Powder. „Ve Spojených státech je ovšem jiný systém. Majitel lomu si pozve firmu, celou práci včetně navrtání a rozstřílení nechá na dodavateli a zaplatí podle váhy kamene, který je rozporcovaný na zemi,“ vysvětluje Černoušek. V Česku se prý výrobou roznětných systémů kromě jeho firmy prakticky nikdo nezabývá, zato v sousedních státech má Austin Detonator slušnou konkurenci. „Kromě Slovenska se dělají rozbušky ve všech okolních státech, výroba trhavin a roznětných systémů je až na Itálii a Švýcarsko rozšířená po celé Evropě,“ uvádí ředitel.
Špatný kurs.
Tržby firmy stouply od roku 1999 takřka na dvojnásobek, přičemž vloni prodali vsetínští rozbušky a roznětnice za 571 milionů korun. Obrat za osm měsíců letošního roku byl 381 milionů, což podle Černouška odpovídá plánu – dosáhnout stejných čísel jako v minulém roce. „Tři roky po sobě jsme rychle rostli, pro letošek jsme si dali za cíl upevnit pozici na území, které jsme dobyli.“ Druhým důvodem stagnujícího obratu je silná koruna. „Vzhledem k procentu produkce, která jde na export, se není čemu divit. Kdyby se kurs koruny držel na průměrné loňské úrovni, dostali bychom se letos s tržbami na 630milionovou hranici,“ smutní ředitel Austin Detonator.
Vývoj obratu společnosti Austin Detonator (v milionech korun)
1999 361
2000 465
2001 571
2002 567*
Pozn.: *odhad
Pramen: Austin Detonator
