Příběh francouzského výrobce pneumatik Michelin se začal psát ve 30. letech devatenáctého století. Důležité role v něm hrály náhoda, předvídavost a originální marketingové tahy. V čele podniku se po celou dobu střídali příslušníci jedné rodiny.
Autor: MICHELIN
V loňském krizovém roce se zisk skupiny Michelin propadl o sedmdesát procent. I tak ale vydělala 104 milionů eur. V současné době má firma obchodní zastoupení ve více než 170 zemích světa a denně vyrábí přes 830 tisíc pneumatik. Spolu s japonským konkurentem Bridgestone stále dominuje světovému trhu s pneumatikami. U zrodu značky, kterou po celém světě prezentuje plnoštíhlý nafukovací panák Bibendum, stáli dva bratranci Aristide Barbier a Nicolas Edouard Daubree.
Zlatý důl jménem kaučuk
Barbier a Daubree založili v roce 1832 ve městě Clermont-Ferrand manufakturu na výrobu malých zemědělských strojů a čerpadel. Záhy přišli na to, jaké obrovské možnosti se skrývají ve vulkanizovaném kaučuku. Začali jej používat k těsnění a při výrobě řemenů, ventilů a potrubí.
Po letech továrnu převzali André a Edouard Michelinovi, vnuci Aristida Barbiera. Právě jim náhodou zaklepala na dveře příležitost v podobě cyklisty s poškozeným kolem. Tehdy se v hlavě Edouarda Michelina zrodil nápad snadno vyměnitelné pneumatiky. V roce 1891, po řadě experimentů a prototypů, se cenná myšlenka proměnila v patent. Tentýž rok vyhrál cyklista Charle Terront s pneumatikami Michelin slavný závod Paříž–Brest. Tato událost se stala výborným marketingovým odrazovým můstkem celé firmy.
Bratři spustili průmyslovou velkovýrobu nového produktu a do jednoho roku jezdilo na pneumatikách Michelin více než deset tisíc milovníků cyklistiky.
Po úspěchu cyklistickém přišla menší krize automobilová. V roce 1895 postavili bratři Michelinovi vůz se svými pneumatikami na startovní čáru závodu Paříž–Bordeaux a následně přihlíželi tomu, jak je diskvalifikován, neboť po něm na trati zůstávají kousky gumy. Jednalo se ovšem jen o drobnou překážku na cestě k dominantnímu postavení v motorizovaném světě. Poučeni nezdarem vyvinuli bratři vylepšené pneumatiky. Přišli také se zmíněným nafukovacím maskotem a stali se průkopníky v používání automobilových závodů jako hlavní marketingové strategie.
O radiálu před konkurencí
Během první světové války pomáhá Michelin francouzské vládě s projektováním a „obouváním“ letadel. V meziválečném období firma roste spolu s rozvojem automobilového průmyslu, aby následně čelila dalšímu nucenému útlumu během druhé světové války. Poválečná léta byla pak dobou prosazování radiální pneumatiky, vynálezu společnosti Michelin patentovaného v červnu 1946, který jí v následujících třiceti letech zajistil zvláštní výhody před konkurenty.
V roce 1955 už používá radiální pneumatiky většina evropských automobilek. Ve firmě působí již třetí generace se stejným příjmením, spoluředitelem se stává Francois Michelin, syn Étienna Michelina a vnuk Edouarda Michelina.
V roce 1999 převzal po svém otci funkci výkonného ředitele firmy Edouard Michelin. S vedením podniku mu pomáhá vzdálený příbuzný rodiny Michel Rollier. Edouard Michelin proslul jako odvážný šéf. Kvůli udržení konkurenceschopnosti přistoupil k celkové restrukturalizaci firmy a propustil sedm a půl tisíce zaměstnanců. Za jeho „vlády“ se pod gumárenský koncern zařadily další značky pneumatik. Dnes jich firma produkuje celkem třináct, mezi nimi například BFGoodrich, Kleber, Uniroyal, Riken, Michelin Remix či Euromaster. Edouard Michelin zemřel při dodnes ne zcela vyjasněném lodním neštěstí v roce 2006. Vedení firmy po něm převzal současný generální ředitel společnosti Michel Rollier, jehož otec byl bratrancem Francoise Michelina. Historie rodinného klanu tak pokračuje dál.
