Ostravský magnát utužuje postavení na Moravě, ale v poslední době podniká také opatrné nájezdy do Prahy
Pokud s něčím Jan Světlík nemá problém, pak je to popularita a veřejné mínění. Dokazuje to například loňská obálka časopisu Forbes, který jej vyportrétoval s železným kladivem v rukou a honosným titulkem Ironman, či vítězství v soutěži Manažer roku. Aura spasitele ostravského strojírenství se Světlíka drží už deset let, a i kdybyste byli jeho největšími odpůrci, musíte uznat, že jeho příběh má fascinující rysy. Podobně fascinující, jako je šestnáctimiliardový obrat vítkovického holdingu.
NEKRÁST A NEPOLITIKAŘIT Historie ostravského magnáta je poměrně dobře zdokumentovaná a píše se o ní v každém rozhovoru. Přesto se hodí připomenout, že Světlík ve Vítkovicích začal kariéru už před více než čtyřiceti lety jako řadový technik, aby se v polovině devadesátých let vyšplhal až na post ředitele dceřiné firmy Lahvárna.
Krátce poté se podnik dostal do vážných potíží a tehdejší management se rozhodl Lahvárnu prodat. Světlík s několika partnery získali úvěry a v roce 1999 za 484 milionů korun Lahvárnu koupili. Okolnosti prodeje Lahvárny státem vlastněnými Vítkovicemi byly později vyšetřovány policií, ale žádné pochybení nebylo odhaleno.
Za necelé čtyři roky dokázal Světlík okolo tehdy nepříliš významné firmičky vybudovat skupinu se čtyřmiliardovým obratem a 1300 zaměstnanci. Úctyhodný výkon byl ovšem jen preludiem pro hlavní dějství, jímž se stala privatizace zdecimovaného podniku Vítkovice, a. s. Přestože stát do zadluženého a téměř zkrachovalého holdingu poslal krizového manažera Václava Nováka (známého také z ČSA), reálně hrozilo, že se o strojírenskou část holdingu nikdo nepřihlásí. Nabídka Světlíkovy Lahvárny přišla s velkým překvapením pro většinu zúčastněných. O to víc, že nabídl 402 milionů, tedy čtyřikrát více v porovnání s konkurencí. Výběrové řízení ani nemohlo dopadnout jinak. Jan Světlík se stal majitelem a šéfem podniku, v němž o tři dekády dříve začal pracovat.
„Musí se začít dělat a přestat krást. A také skončit s politikařením, jemuž managementy ve státní firmě podléhají,“ prohlásil tehdy plný odhodlání. Nutno říct, že po většinu času v čele podniku této vizi dostál. Nebyla to však žádná selanka. Restrukturalizace firmy se rozjížděla v době, kdy byly Vítkovice zralé na zavření. Ještě v roce 1999 vykazovaly ztrátu deset miliard korun, což byl do té doby historicky největší propad mezi průmyslový mi podniky od listopadu 1989. Navíc očistná kúra krizového manažera Nováka podle některých hlasů nebyla pro koncern zdaleka tak prospěšná, jak vypadala zvenčí. Ostatně Světlík hned po svém příchodu zastavil několik desítek výpovědí.
PRÁVNÍ TAŽENÍ Světlík se rád stylizuje do podnikatelské tváře Moravskoslezského kraje. Ve vodách pod Beskydami však plave řada podobně dravých ryb, což mohl okusit na vlastní kůži. V roce 2005 se účastnil tvrdých sporů se svými bývalými partnery Davidem Beranem a Petrem Novotným, kteří prodali své podíly Karlu Komárkovi z KKCG. Světlík tvrdil, že měl na akcie předkupní právo, ovšem Komárek je známý svou armádou právníků a nenechal si nic líbit. Soudy nakonec daly za pravdu Světlíkovi, který tak dnes vlastní 95 procent akcií vítkovického holdingu. Jeho rival stále drží pětiprocentní podíl.
Výsledkem jsou pravidelné spory o dividendy a podobné tahanice, které však Světlíka mohou nechávat vcelku chladným. Vítkovice Holding dnes tvoří firmy s ročním obratem kolem 20 miliard korun (částka 16 miliard zmíněná v úvodu platí pro zastřešující firmu). Loni skupina vytvořila konsolidovaný čistý zisk ve výši zhruba 430 milionů korun, což je o 151 milionů, tedy o 54,3 procenta více než v roce 2011. V podnicích pracuje 8500 lidí a skupina je tak jedním z hlavních zaměstnavatelů v regionu. Vítkovice nechybějí u žádné velké stavební zakázky v Česku. Podílely se na výstavbě Sazka Areny, stavbě hangáru u Mošnova či rekonstrukci historické ocelové konstrukce železničního nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem.
SVĚTLÍKŮV MINISTR Při neformálních setkáních Jan Světlík v minulosti vždy prohlašoval, že je spjatý s Ostravou a jejím okolím, zatímco pražské politické tanečky ho nezajímají. Ovšem v poslední době se objevuje pokud ne přímo na tanečním parketě, pak přinejmenším ve foyer. Je to vcelku pochopitelné. Čím víc se blíží (respektive oddaluje) rozhodnutí o dostavbě Temelínu, tím víc musejí Světlíkovi před očima létat cifry s miliardami, které jsou pro něj ve hře. Ať už budou na jaderné elektrárně pracovat Američané nebo Rusové, Vítkovice z toho budou profitovat. V tuto chvíli mají podepsanou smlouvu jak s Rosatomem, tak s americkou Westinghouse Electric Company. Důležité je, aby se začalo stavět.
Snad právě proto je o Světlíkovi v poslední době tolik slyšet a ne vždy v dobrém. Řada kritiků mu vyčítá spojení s Martinem Pecinou, dnešním ministrem vnitra v demisi a lídrem kandidátky Zemanovců (SPOZ) v Moravskoslezském kraji. Ten našel ve Vítkovicích své uplatnění v roce 2011 jen pár dní poté, co vystoupil z ČSSD. Ve Světlíkových řadách vedl dceřinou firmu Vítkovice Nuclear Power, jejíž činnost se snad díky názvu nemusí dlouze popisovat. Spojení se známým politikem vzbuzuje otázky také proto, že v době privatizace ostravských podniků byl Pecina náměstkem ministra průmyslu a obchodu (kterým nebyl mimochodem nikdo jiný než Jiří Rusnok). Zasedal dokonce v privatizační komisi Vítkovice Steel. Ocelárna je sice úplně jiným podnikem, který patří ruskému Evrazu a se Světlíkem dnes nemá nic společného, nicméně tehdy měl ve firmě minoritní podíl.
Propojení obou mužů navíc netřeba hledat jen v minulosti. Jako prvního náměstka na ministerstvo vnitra, kam se Martin Pecina vrátil jako člen Zemanem vykonstruované úřednické vlády, si s sebou vzal bývalého šéfa bezpečnosti Vítkovic Lubomíra Metnara. Není také od věci připomenout, že Světlík velmi halasně podporoval současného prezidenta v letošní volbě. „Miloš Zeman vnímá ekonomické problémy naší země a nebude blokovat zákony, které podpoří rozvoj,“ uvedl například pro Hospodářské noviny. A pan prezident na jeho podporu nezapomněl. Při své návštěvě Ostravy před dvěma týdny vítkovický podnik osobně navštívil a před novináři prohlásil, že na rozdíl od Zdeňka Bakaly má „pan Světlík“ svou firmu rád.
V ROLI MECENÁŠE Ať už jste příznivcem či odpůrcem Jana Světlíka, nelze přehlédnout nadšení, s nímž každému návštěvníkovi popisuje historii zrezivělého komplexu plného obřích potrubí a honosných cihlových staveb. A to včetně „ostravských Hradčan“, dnes nefunkčních vysokých pecí. Není divu, že už několik let plánuje rozsáhlou revitalizaci celé oblasti, která začala nedávnou rekonstrukcí mohutného plynojemu z roku 1921, na níž se podílel architekt Josef Pleskot. Plody jeho práce mohli letos v létě obdivovat návštěvníci festivalu Colours of Ostrava, jejímž organizátorům Světlík už podruhé propůjčil vítkovický areál.
Vztah Jana Světlíka k umění je vůbec kapitola sama pro sebe. V současnosti patří mezi nejvýznamnější mecenáše v Česku. Loni například spolufinancoval nákup několika desítek raných obrazů Františka Kupky. Pravidelně investuje do děl z období české moderny, která také zdobí jeho kancelář umístěnou ve vítkovickém zámečku. Ten je zase působivým dědictvím po rodině Rothschildů, která v 19. století ostravský průmysl vlastnila.
„K výtvarnému umění jsem se dostal hlavně potom, co jsme koupili Vítkovice a s nimi i zámek. Když jsem se do zámečku poprvé podíval, byl jsem v šoku, jak vypadal,“ popisuje svou motivaci Světlík.
O autorovi| TOMáš PLHOň, plhon@mf.cz
