Klonování
Když v lednu 1997 uveřejnil ve vědeckém časopisu Nature tým vedený profesorem Ianem Wilmutem z Roslin Institute poblíž Edinburghu ve Skotsku zprávu, že se mu podařilo vyklonovat z buňky dospělé ovce jehně jménem Dolly, způsobilo to obrovskou senzaci. Zároveň však vyvstalo mnoho otázek spojených především s etickou stránkou klonování, a to v případě klonování lidí. Brzy poté, co novináři vyčerpali svou fantazii a přestali informovat o klonech domácích mazlíčků, vlastních sourozenců či Lenina, zprávy o klonování utichly, aniž by sdělily, čím může být klonování prospěšné a proč se mluví o revoluci ve vědě. Pro čtenáře, kteří by se o výzkumu v Roslin Institute rádi dozvěděli mnohem více než z novinových článků a zajímají se o odpovědi na výše uvedené otázky, byla napsána kniha Druhé stvoření: Věk biologické kontroly. Vznikla ze spolupráce spisovatele Colina Tudge s vedoucími týmu z Roslin Institute, Ianem Wilmutem a Keithem Campbellem. Tudge poté, co se v březnu 1997 doslechl o článku v Nature o klonování Dolly, kontaktoval profesora Wilmuta a navrhl mu společné sepsání knihy. Ten souhlasil, ale pod podmínkou, že spoluautorem bude Keith Campbell, jelikož hrál při bádání důležitou roli. Publikaci napsal a sestavil Colin Tudge a výzkum sleduje střídavě očima Wilmuta a Campbella, často dokonce pohledem obou zároveň. Kniha je rozdělena do čtyř částí – Nový věk začíná, Věda klonování, Cesta k Dolly a Věk biologické kontroly. Tyto stati jsou členěny do jedenácti kapitol a provázejí čtenáře nejen výzkumem, jenž probíhal ve Skotsku, ale také dějinami genetiky a souvisejících vědních disciplín. Oba biologové (přesněji embryologové) navíc připojují svá zamyšlení nad možnými přínosy klonování. V úvodu se distancují od úvah nad klonováním lidí a tvrdí, že tento směr není hlavním aspektem zkoumání. Později se ale k tomuto tématu Ian Wilmut přece jen vrátí v samostatné kapitole a řeší různé etické otázky s ním spojené, například může–li být novým způsobem lidské reprodukce. Experti se také krátce pozastavují nad rozruchem, který existence Dolly způsobila. Počínaje lidmi, kteří nevěřili, že vznikla klonováním, a konče prosbami o vytvoření klonu zemřelých příbuzných, což Wilmut komentuje: „Vyslechl jsem… žádosti truchlících rodin, zda bychom nemohli naklonovat jejich zemřelé blízké… Takové žádosti jsou založené na mylné představě, že klonováním toho druhu, jímž vznikla Dolly, se vytvářejí přesné kopie – že jde o virtuální zmrtvýchvstání. Tak to prostě není. Tato myšlenka však byla všudypřítomná a proběhla v článcích a karikaturách po celém světě. (strana 16) Informace o výsledcích skotského týmu provázelo množství nepřesností a nejasností, z nichž na mnohých měl hlavní zásluhu tisk. To je důvodem pro existenci kapitol vyvracejících právě novinové zprávy, například jsou–li klony identické s předlohou. Keith Campbell k tomu rozladěně podotýká: „Přišli si pro trháky na titulní stranu a začali se sci–fi otázkami. Možné kladné dopady je vůbec nezajímaly. (strana 331) Vrátíme–li se k názvu Druhé stvoření, odkazuje na skutečnost, že úspěchem při klonování se lidstvo dostává do nového věku, v němž se mu otevírají nedozírné šance. Člověk se ocitá v roli Boha, v roli tvůrce živých organismů. Tato situace by mohla záhy nastat. Je nezbytně nutné, aby se ke zdarům v klonování připojily úspěchy v genomice, tvořící genové mapy, a v genetickém inženýrství, zabývajícím se přenášením genů z organismu na organismus. To rovněž nastoluje nové etické otázky, které se sice v porovnání s klonováním lidí mohou zdát vedlejší, ale které budou muset být rovněž předmětem celospolečenského dialogu. Cílem výzkumu v Roslin Institute, jenž je vládní organizací, nebyla a není pouze Dolly. Jeho historie spadá do počátku století, současný název získal roku 1993. Nyní se v něm na 300 vědeckých pracovníků zabývá molekulární biologií, genetikou, embryologií, reprodukcí. Jak se příběh Dolly odvíjel? Počátkem devadesátých let skupina odborníků, vedená profesorem Wilmutem, pomocí genového inženýrství stvořila ovci, která ve svém mléce produkovala enzym s názvem alfa antitripsin (AAT), jehož nedostatek způsobuje například rozedmu plic, získává se z krevní plazmy, a je proto obtížně dostupný. Experiment (přenesení lidského genu) se vydařil a ovečka dostala jméno Tracy. V roce 1991 se k týmu připojil Keith Campbell, jehož specializací je embryologie. Rok poté, co se narodila Dolly, přišel další úspěch, dokonce ještě významnější. Protentokrát zůstal bulvárními plátky nepovšimnut – v roce 1997 byla vyklonována Polly, která byla zároveň geneticky pozměněna, takže její mléko obsahuje stejné terapeutické proteiny jako mléko Tracy. Recenzovaná publikace je určena těm, kteří se zajímají o mikrobiologii a klonování v celé jejich šíři. Obohacením je možnost sledovat práci vědců téměř krok po kroku, přiloženo je i několik orientačních fotografií. Kniha je napsána čtivě a obsahuje i slovníček pojmů. Čtenář se vydává na dlouhou pouť dějinami genetiky, prožívá zajímavý příběh vědeckého týmu a dopracovává se ke zjištění, že „věda mění způsob, jak lidé žijí, ale vědci jsou také jen lidé (strana 332).
Wilmut, Ian; Campbell, Keith; Tudge, Colin: The Second Creation. Headline Book Publishing, London 2000. 362 stran. Cena: 18,99 Ł.
