Je považován za symbol vinohradnictví a vinařství v Čechách. Jeho obrázek spolu se soutokem největších našich řek zdobil a stále zdobí etikety vybraných lahví tamních sklepů. Řeč je o mělnickém zámku rodu Lobkowiczů, v jehož sklepeních zrají znamenitá vína. Lobkowiczové již dvě stě padesát a jeden rok vytvářejí – s nucenou přestávkou mezi léty 1948 - 1992 – dějiny mělnického vinařství.
Začátek pěstování révy na Mělnicku však musíme hledat daleko dříve, v hluboké minulosti. Snad ovlivněna darem ku křtu svého syna dala kněžna Ludmila založit první vinice v okolí města – tehdy hradiště. To se odehrálo někdy v 9. století a od té doby je Mělník vinařskou baštou českých zemí. Tvrdí se dokonce, že patron naší země, svatý Václav, vlastnoručně ve vinohradu pracoval, a co víc, osobně prý sám připravoval víno.
Takové jsou legendy o počátcích vinaření na Mělnicku. Zmapovatelný vývoj je možné sledovat od čtrnáctého století, kdy Karel IV. odstartoval cílevědomý rozvoj vinařství coby moderní agrární disciplíny.
Významný byl rok 1753, den, kdy mělnické panství a s ním i dvacet hektarů vinic přešlo coby věno hraběnky Černínové pod správu hořínské větve knížecího rodu Lobkowiczů. Ve třicátých letech dvacátého století dosáhl počet knížecích vinic čísla dvacet čtyři, jejich rozloha potom činila asi 130 hektarů. Vyvlastnění majetku v roce 1948 a začlenění vinohradů pod státní statky znamená ústup z pozic, které si mělnická vína svou kvalitou vydobyla.
V roce 1992 rodina získává majetky zpět a začíná se psát nová etapa lobkowiczké vinařské historie. Došlo k modernizaci technologií, prioritou se stal návrat k někdejší kvalitě a znovuzískání dobrého jména zdejších vín. Změnila se odrůdová skladba, ve výsadbách se objevil ryzlink rýnský, vrátilo se rulandské modré, které zde bylo doma už za časů Karla IV., prostor dostal tramín i rulandské bílé. Novou kvalitu získala i tradiční zdejší známka, Ludmila. Zapomenout nesmíme ani na Château Mělník, nejstarší český sekt, který zde připravují již od roku 1896 a který se od toho času těší nepřetržité přízni milovníků bublinek. Přízeň si velmi rychle získaly i elegantní „bariky“, vedle nesporně vysoké úrovně i pro své neotřelé etikety, tvořené každý rok jiným mladým grafikem.
Dnešní zámecké vinařství, to je přibližně pětašedesát hektarů a asi dvě stě tisíc lahví roční produkce. Víno je úzce spojeno s turistikou - na zámku je možné krom návštěvy vyhlášené restaurace ochutnat i něco z pokladů zdejších sklepů.
Jedním ze zdejších úspěšných barikovaných vín je Zweigeltrebe ročníku 2002. V lahvi nalézáme mok, který po přelití do sklenky zazáří hlubokou barvou protkanou myriádami drobounkých jiskřiček světla. Buket po rozevření se nabízí vůni širokého spektra, hutnou, plnou tmavého ovoce a jen lehce „podpíchnutou“ prvky dřeva. Chuť se rovná s buketem, je obsažná, z hloubi ovocitá, sudem jen rozšířená, ne však uzurpovaná. Příjemný, vybalancovaný dozvuk s lehkou partií hořčinek a koření potvrzuje severní původ vína. Z mělnických bariků jde o jeden z nejvydařenějších a knížecí erb na etiketě nese plným právem.
