Na pomoc tomuto druhu je nutné v příštích pěti letech dát navíc 350 milionů dolarů
Na pomoc této kočkovité šelmě je nutné v příštích pěti letech zvýšit výdaje asi o 350 milionů dolarů. Suma na záchranu jednoho živočišného druhu vypadá jako absurdní, ale jen na první pohled.
Tygři ještě před sto lety obývali území od dnešního Talyšského pohoří v jihovýchodním Ázerbájdžánu až po ostrov Bali na jihu a ústí Amuru na severovýchodě ruského Dálného východu. Jenom v Indii jich bylo asi čtyřicet tisíc. Dnešní stav je ubohý. Z devíti poddruhů tři vyhynuly, jihočínský přežívá jen v několika zoologických zahradách a zbývající na tom nejsou o mnoho lépe. Dohromady tygrů žije ani ne tři a půl tisíce, z toho v Indii asi čtrnáct set.
Nastojaščij mužik
Jediná země, která má víc tygrů než před sto lety, je Rusko. Za posledního Romanovce bylo amurských tygrů, kteři jsou největšími kočkovitými šelmami na této planetě, méně než sto, dnes jich je možná přes čtyři stovky. Cokoli si myslíte o Vladimiru Putinovi, ponechte stranou, protože amurským tygrům tenhle člověk prokazatelně pomáhá. Ochranu tygrů se snažil podpořit na „summitu“, který se konal před pár dny v Petrohradu. Americkému herci Leonardu di Capriovi, který na setkání málem nedorazil kvůli opakovaným problémům s letadly (linkovému stroji hořel motor, když si vzal private jet, došlo mu palivo a musel přistát v Helsinkách), dal přízvisko „nastojaščij mužik“. Di Caprio dal na ochranu tygrů milion dolarů z vlastní kapsy. Pro naplnění cíle zdvojnásobit počet tygrů ve volné přírodě do roku 2022 bude zapotřebí peněz o dost více. V příštích pěti letech je nutné zvýšit výdaje asi o 350 milionů dolarů. Odhadovaná suma na záchranu jednoho živočišného druhu nicméně vypadá na první pohled jako absurdní, zvlášť když v zajetí žijí tisíce tygrů a dobře se množí. Na farmách jen v Číně jsou jich údajně asi čtyři tisíce, ve Spojených státech je situace podobná. K čemu tedy ty stovky milionů dolarů? To je fascinující ekonomické téma, které má přesahy do sociologie, antropologie i teorie vlastnických práv.
Pyramida s tygrem na vrcholu
Právě proto, že tygr je predátor stojící na vrcholu potravního řetězce, znamená jeho ochrana z definice ochranu celého ekosystému – především rychle ubývajících asijských lesů. Kde přežije tygr, musí žít i vše ostatní a les z definice plní všechny svoje funkce. A to včetně vodohospodářské, protierozní nebo ochrany klimatu. Přepočteno na dnešní výměru oblastí, kde tygr ještě přežívá, což je celkem asi 1 200 000 kilometrů čtverečních, vyjde ochrana lesa v přepočtu na hektar zhruba na dolar ročně. Funkce přirozeného lesa z hlediska ochrany půdy a vodních zdrojů je v USA vyčíslována v tisíci dolarech na hektar ročně. I když uplatníte na tropický les v rozvojových zemích dejme tomu devadesátiprocentní diskont, je jasné, že ochrana přirozených lesních porostů vykazuje vysokou míru ekonomické návratnosti. Protipytlácké hlídky navíc pochopitelně nechrání jen tygry, ale i všechny ostatní živočišné a rostlinné druhy a účinně brání ilegálnímu kácení. Účtování nákladů čistě na tygra je z ekonomického hlediska trochu nefér. Nicméně dobře poslouží mobilizaci finančních zdrojů z vyspělých zemí a motivuje i místní vlády v rozvojových zemích, aby pro tygry něco udělaly. Budiž řečeno jasně, že z prostředků určených na ochranu lesů často těží farmáři vzdálení stovky kilometrů nebo obyvatelé měst zásobovaných nezávadnou pitnou vodou, zatímco život s „tygrem v zádech“ není pro místní komunity nic jednoduchého. Legitimní požadavky na kompenzace za ztráty způsobené venkovanům predátory hlavně na domácím zvířectvu představují sice jen zlomek nákladů ve srovnání s přínosy dobře chráněného lesa, ale vlády je notoricky vyplácejí pozdě, v nedostatečné výši anebo vůbec. Navíc komunity považují les z hlediska zvykového práva za svůj, i když jejich není a většinou patří státu.
Ekonomický nesmysl
Hodnota živého tygra v očích venkovanů v odlehlých oblastech je negativní. Naopak mrtvý tygr má pro pytláka i komunitu ekonomickou hodnotu, a to ne malou. Zbaví se škodné a upytlačeného tygra mohou na černém trhu prodat, často za násobek ročního „standardního“ příjmu. Tradiční čínská medicína využívala orgány tygrů již před nejméně patnácti sty lety, hlavně jako antirevmatikum, a ilegálně je využívá dodnes. Poslední průzkumy na čínském černém trhu nasvědčují tomu, že celkový výnos z mrtvého tygra – kožešinou počínaje, penisem, drápy, tygřími kostmi a dalšími orgány využívanými v čínské medicíně konče – se pohybuje někde mezi 30 a 70 tisíci dolary. Naproti tomu náklady na upytlačení tygra se podle různých autorů pohybují někde mezi stem a dvěma sty dolary. To je zjevný ekonomický nesmysl, protože při téhle míře zisku by už žádní tygři ve volné přírodě nežili. Ve všech zemích výskytu jsou na papíře a někde i reálně tygři přísně chráněni, za upytlačení tygra a obchodování s jeho kožešinou nebo orgány jsou udělovány vysoké tresty, včetně mnohaletého odnětí svobody a vysokých peněžitých sankcí. Transakční náklady spojené s pytláctvím a celým ilegálním distribučním řetězcem od pytláka přes překupníky, pašeráky až po ilegální obchod s tradiční čínskou medicínou musejí být zjevně nesrovnatelně vyšší než pár dolarů. Přesto divokých tygrů rychle ubývá. Je delikátní mikroekonomickou otázkou, co s tím.
Prémie za originál
Tisíce tygrů chovaných na čínských farmách by v případě legalizace využívání jejich orgánů mohli bohatě saturovat poptávku po tradiční medicíně. Nebo také přesně naopak. Dosud celá světová ochranářská komunita proti legalizaci v Číně bojuje. Ekonom nutně musí zvažovat, zda by medicína z „divokého“ tygra byla považována za kvalitnější, a tedy i dražší zboží než legální a certifikovaná medicína z tygrů chovaných v Číně v zajetí. U jiných živočišných druhů používaných v čínské medicíně se prémie za „divoký originál“ projevuje. „Komercializace“ tygrů žijících v zajetí by ochraně zbývající divoké populace ani trochu nepomohla, pokud by prémie byla výrazně vyšší než transakční náklady spojené s pytlačením a pašováním. Pokud by naopak prémie byla minimální a cenová elasticita poptávky vysoká (v důsledku uvolnění komerce), mohlo by to přispět k nižšímu zájmu o pytlačení. Samozřejmě za předpokladu, že by tresty za ilegální lov a obchod byly nadále citelné. Naděje spočívá v demografickém vývoji lidstva. Zájemci o tygří preparáty jsou starší lidé, kteří věří v účinnost tradiční medicíny. Mladí Číňané k ní naopak podle dostupných průzkumů takovou důvěru nemají. O tom, že tygr je přísně chráněné zvíře, vědí všichni. Osud této kočkovité šelmy bude – více, než si myslíme – záviset na tom, co si o tradiční medicíně budou myslet Číňané, až dnešní bohatnoucí generace v produktivním věku zestárne. Čím více přijdou s věkem na chuť tradici a síle originálu, tím hůře pro tygry.
SOUVISLOSTI: Tiger, tiger, burning bright In the forests of the night, What immortal hand or eye Could frame thy fearful symmetry? William Blake, The Songs of Innocence
Kdo je viděl, ví, že tygři si zaslouží básně. A nemusel ani poznat jejich žhnoucí oči v temném lese. Ostatně William Blake věnoval tuto báseň tygrovi na konci 18. století, aniž by kdy opustil Anglii. A přesto si její první verš pamatují stovky milionů lidí, protože je ve všech anglických čítankách.
