Setkávali se tu politici, umělci, na partičku zašli karbaníci, tu a tam se někdo zastřelil. Vždy ale byla tahle hospoda na levém břehu Vltavy vyhlášená báječnou kuchyní. To a nedávná rekonstrukce, jíž podnik prošel, mne přimělo k návštěvě. Sondoval jsem totiž, jaký že podnik typicky český a přitom dost noblesní mám doporučit přátelům, kteří přijeli do Prahy prožít hokejový svátek.
Kruhový vchod s otáčivými dveřmi a nad nimi světelný nápis Olympia. Tam postávám jednoho pozdního odpoledne a čekám, až se točna uvolní, abych se „svezl“ dovnitř. Stalo se a já jsem vyklopen přímo proti starosvětsky vyhlížejícímu baru, po střechu zaplněnému zcela současnými nápoji ze všech koutů světa. Drinky ale nejsou mým programem, a tak míjím lákavou nabídku a pátrám, kde bych usedl a povečeřel. Ve velmi čistě a umně vyvedeném interiéru není až tak jednoduché se prostě posadit tam, kde je zrovna volno. Vzhled restaurace si žádá bližšího prozkoumání. Vysoké stropy, bohatě štukované s různými druhy slohových lustrů, stěny nalíčené tlumenými tóny olivové a cihlové, dřevěné ostění se skleněnými výplněmi, stylový nábytek a dobové obrázky, tím vším atakuje hospoda návštěvníkův první dojem. A protože jde o rozsáhlý, notně členitý sál, je dobré jej projít a najít si svou parketu.
Impozantně působí výčep: rozlehlý rondel, umístěný do rohu, je pokryt měděným „deklem“ z varné kádě. Zbytek prostoru je pojednán tak, jak bývají výčepy bavorských pivnic, totiž osazen vysokými kulatými stolky, kde se nejí a zpravidla ani nesedává. Tam zhusta zacházejí mnichovští úředníci po práci na „dvě tři naprudko“. U nás se tento způsob konzumace zatím moc neujal, a tak tento kout podniku není právě přeplněn. Ani já se zde neusazuji a přecházím do střední části k jednomu z nemnoha volných stolů. Sálem se hbitě proplétá poměrně četný perzonál, a tak je otázkou minutky, než jsem zaregistrován a opatřen nabídkou. V lístku, upraveném patřičně k výbavě restaurace, pomíjím mezinárodní kuchyni a ostřím na domácí speciality. Snaže se vmyslet do mentality cizinců zdaleka, naši zemi prvně navštívivších, volím z poměrně široké palety předkládaných krmí tuto skladbu: moravskou kyselicu v chlebu podávanou, utopence a kančí pečeni se šípkovou omáčkou. K tomu, jak jinak, půllitr plzeňského.
Pěna na mé sklenici se ještě ani nepohnula a už přede mne sličná a šikovná servírka staví talíř s malým bochníčkem, z něhož uniká lákavá a provokující vůně. Nedbám na možné opaření chuťových pohárků a nedočkavě polykám první lžíci. Nespálil jsem se, a to je dobře. Spokojeně probírám chuťové schéma polévky, které je poskládáno s citem a jemností. Vyváženě vedle sebe na senzory útočí stopa kysaného zelí, jejíž důraz je umírněn smetanou a čtverečky brambor. O rozšíření projevu se starají nudličky uzeného masa, které je razantní jen tolik, aby se protlačilo mezi ostatními vjemy. Nijak se necpe před okolní chutě a jen dotváří „deštník“ jednotlivých vjemů. Nesplnila se ani má obava z toho, že rozpouštějící se střídka chleba rozmělní sílu výrazu a vzbudí mdlý dojem. Nestalo se tak, k mé velké potěše. Chléb držel a nijak negativně celkový dojem neovlivnil. Po krátkém zadrhnutí s debarasem, stále ještě ale v rámci normy, je mi předložen utopenec. V octové lázni, doprovázen kopičkou naložené zeleniny, vysílá k mému nosu až čpavý odér, který vzbuzuje nezměrnou chuť se doň zakousnout. Jentaktak se bráním, abych nevzal uzeninu do ruky a nezahryzl se do ní s vehemencí týden hladovějícího vlka. Ovládám se ale, odkrajuji řádnou porci a blaženě polykám. Efekt je dokonalý. Nepříliš ostré, ale ani nepříliš plytké sousto okamžitě burcuje nutnost neprodleně se napít, což je vlastně účelem této drobnůstky. Zafungovalo to spolehlivě a já, opět spokojen, už uvážlivěji pokračuji v konzumaci. Teprve teď objevuji jistý detail, u tohoto jídla velmi často se objevující. Maso, patrně díky nemožnosti delšího uležení, je od kraje směrem do středu stále méně protažené pikantním nálevem. Takže uprostřed pojídám syrový vuřt. Ne každý toto zaznamená, ale kovaní pojídači téhle pivní „vychytávky pod žízeň“ jsou na tento jev hákliví. Splachuji poslední sousto dobře ošetřeným a správně čepovaným ležákem optimální temperatury a očekávám hlavní akt večera.
Slečna s úsměvem servíruje klubák, na němž je vidět jen jezírko omáčky, ze které tu a tam vystrčí hřbet filátko masa. Z jedné strany obkružuje hladinu pohoříčko karlovarských knedlíků. Napohled lákavé a zvoucí. Koláčky knedlíků se v řezu chlubí barevnou mozaikou, maso, vykukující zpod přelivu, se pyšní zdravou tmavě růžovou barvou. Jen omáčka, avizovaná jako šípková, vykazuje o dva tři stupínky tmavší valér, než jaký umí dát cihlovou barvou zářící šípek. V ústech se potom odehrává následující: knedlík chutná dobře. Nerozpadá se, nerozbředává, drží svou konzistenci do posledního polknutí. Chuťově podpoří ve spodním plánu výraz masa, dobře upraveného, křehkého a nevysušeného. To vše, zalito omáčkou, však trochu „ujede“. Ona totiž ta omáčka nepůsobí jako ta, za kterou je vydávána. Nadmíru zahuštěná, nadmíru temná a v chuťové kompozici rozladěná. Šípky, pokud jsou přítomny, nemají zdaleka tu moc, aby o sobě daly vědět. Jejich trpce razantní tečka v soustu je dokonale překryta výrazem, který ze všeho nejvíce připomíná svíčkovou bez smetany.
Co však je nesporné, to je objemnost porcí. Naplněn jako chmelový žok vypouštím dezert a tradiční kávu zaměňuji za další plzeňské, těše se na jeho digestivní účinky.
Za popsané, doprovázené slušnou péčí perzonálu s lehce nevyrovnanou úrovní, jsem zaplatil 385 korun. Tato cena se dá i přes malé „kotrmelce“ kuchařovy považovat za adekvátní. Zvláště po úpravách vynucených změnou daňového předpisu.
Olympia – Pilsner Urquell Original Restaurant
Vítězná 7, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 251 511 080
www.olympia-restaurant.cz
- Otevírací doba: Po – Ne 11.00 – 24.00
- počet míst: restaurace 120, salonek 60, výčep 35, zahrádka 16
- kuchyně: mezinárodní s podílem českých „hotovek“
- Platební karty: všech osvědčených bankovních domů
- Jídelní lístek: čeština, angličtina, němčina
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
- Původ nabízených vín: Argentina, Austrálie, Česká republika, Francie, Chile, Itálie, Španělsko
Hodnocení restaurace:
- Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
- Prostírání 8 bodů z 10
- Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
- Chování personálu 8 bodů z 10
- Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 52 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
100 g Srnčí paštika zjemněná cognacem a smetanou s divokými houbami a brusinkovou omáčkou 119 Kč
Krkonošská bramboračka z brambor, zeleniny a hub, s česnekem a majoránkou v chlebovém bochníčku 55 Kč
150 g Opečená jitrnice a jelítko s čerstvým křenem, hořčicí a kysaným zelím 99 Kč
Spaghetti con Funghi e Gamberetti se smetanou, hříbky, grónskými krevetkami a česnekem 149 Kč
300 g Králík na smetaně se směsí hub, jasmínová rýže 174 Kč
220 g Pečený úhoř na másle s bramborovou kaší ochucenou bazalkovým pestem a omáčkou
z marinovaných citronů 245 Kč
250 g Sirloin Steak – marinovaný steak z nízkého roštěnce s pepřovou omáčkou, grilovanou
zeleninou a brambory s parmezánem, sušenými rajčaty a chimichuri kořením 266 Kč
Smažená jablíčka obalovaná ve vanilkovém těstíčku, karamelová omáčka 95 Kč
Výběr z nápojového lístku:
0,75 l Pilsner Sekt Brut 320 Kč
0,75 l Möet Chandon Brut Imperial 2650 Kč
0,75 l Veltlínské zelené ´02 pozdní sběr, Habánské sklepy 345 Kč
0,75 l Pinot Grigio Pavia IGT 515 Kč
0,75 l Wyndham Estate Bin 222 Chardonnay, Austrálie 675 Kč
0,75 l Modrý Portugal ´01, Habánské sklepy 430 Kč
0,75 l KWV Pinotage, JAR 490 Kč
