Tradiční profese, nyní i vážená

Placené sexuální služby již nejsou společensky nepřijatelné

V jinak nezáživné britské politice se letos přihodila jedna zajímavá událost. Ze seznamu poslaneckých kandidátů Labouristické strany byla vyloučena pohledná padesátnice a oxfordská absolventka paní Christine Wheatleyová za to, že ve svém životopise neuvedla, že se před třiceti lety živila prostitucí v Paříži.
Rozumějme dobře: nebyla z kandidátky vyloučena proto, že se před třiceti lety živila prostitucí, nýbrž proto, že to své rodné straně zatajila. Kdyby to uvedla, bylo by zřejmě vše v pořádku a mohla kandidovat dál. Každý přece ví, že všichni politici se živí prostitucí. Proto je taky volíme. Nesmějí nám to ale zatajovat, to by bylo nemorální.

Obživa rodiny.

Placené sexuální služby se v Británii pomalu stávají přijatelnou profesí na částečný úvazek i u úctyhodných středostavovských žen, jimž se finančně hroutí rodinné rozpočty. Je jich prý víc, než by se na první pohled zdálo, přesvědčuje nás paní Dawn Annadaleová, autorka knížky Call Me Elizabeth, kterou se stala po osmi letech high class prostituce spisovatelkou. Moc si toho nemusela vymýšlet, stačilo zaznamenávat svoje vlastní zážitky. Od rozhodnutí odpovědět na inzerát, který jí nabízel za pár hodin tolik, kolik vydělávala za týden a z čehož nedokázala ani dohromady s manželovým podnikatelským příjmem uživit rodinu, udržet děti ve slušné škole a splácet rostoucí dluhy. Zde je popis jejího morálního dilematu u prvního klienta, padesátiletého lékaře. Bylo jí tehdy třicet. „Tak jsem konečně byla nucená konfrontovat morální stránku. Měla jsem mít poprvé sex s cizím mužem za peníze. To přece nebyla láska – tento druh sexu je jiný. Ale ženy přece často mívají sex s lidmi, které v té době sotva znají. A taky za ně přijímají platbu – večeři v restauraci, klenot, víkend v cizině, zdarma bydlení a stravu. Cožpak nejsou mnohé sexuální vztahy založené na nějaké formě transakce? Pro mě jako prostitutku byla situace naprosto jasná. Nechtěla jsem žádné šperky ani víkend v cizině. Chtěla jsem peníze, abych zajistila stabilitu své rodiny, a za to jsem byla ochotná poskytovat sex.“ To je úvod k téměř třem stovkám stránek podrobných popisů laskavostí, zmateností, zálib, podivnůstek a perverzitek různých klientů, uspokojovaných zpočátku s rozpaky a někdy s hnusem, ale nakonec s radostí, že bude opět na školné a oblečení dětí, na splátky hypotéky a na slušnou večeři u rodinného krbu. A provázených touto stále se opakující otázkou: „Většina klientů byli ženatí muži, osamělí, protože jim jejich ženy nebyly opravdovými partnerkami. Většinou byli laskaví a sympatičtí a mně bylo smutno z toho, jak o ně jejich ženy nedbají.“
S tímto závěrem: „Stala jsem se eskortkou, aby moje děti mohly žít takovým životem, na jaký si zvykly. Nelituji toho a nestydím se. Stálo to za to. A kdybych měla znovu začít zítra, tak to udělám“.

Alfa-samičky.

Eskortování je dobré živobytí pro mladé muže, profesionálně školené v pozornosti a péči o ženu. A prudce rostoucí byznys pro jejich agentury, který se v posledních dvou letech zdvojnásobil a zaměstnává tisíce mladých mužů. Příčiny jsou dvě: Jednou je stejně prudce rostoucí počet úspěšných žen – takzvaných „alfa-samiček“. To jsou ženy, které se intelektuálně, pracovně, profesionálně, podnikatelsky a finančně vypracovaly na vyšší úroveň, než většina mužů, s nimiž přicházejí do styku a k nimž proto mají vztah povýšený a neuctivý a nedokáží se vystříhat toho, aby jim to dávaly najevo.
Druhou je strach, který alfa-samičky v mužích vzbuzují. A není divu, když téměř všechny na dotaz, jak si představují svého ideálního partnera, mají dvojí odpověď. Pro jedny je to „muž, který se mně vyrovná, udržuje se mnou tempo a dokáže brát můj úspěch bez mindráku.“ Pro druhé je to „muž poslušný a sexuálně poddajný“.
Obojí v mužských představách vzbuzuje hrůzu z žen náročných a přísných, s nimiž si už nikdy neodpočinou, od rána do večera se budou muset kontrolovat, zda s ní ještě drží krok, zda jí ještě vyhovují, a kdy a za co od ní dostanou vyhazov. Bojí se, že jimi ženy budou pohrdat a že je nakonec zničí. A kdo sleduje občas televizní seriál Sex ve městě, uzná, že to je strach opodstatněný. Spousta mužů to vzdává předem, ještě než se s nějakou tou alfa-samičkou dá do řeči jinak než pracovně nebo obchodně. Mužů, kteří si troufají na úspěšné a inteligentní ženy, bylo vždycky málo, a je jich čím dál méně. Dříve se jim bránili tím, že jim znemožňovali vzdělání a profesní kariéry. Dnes, kdy jim nic znemožňovat nemohou, se jim vyhýbají.

Eskorti.

Společná vědecká studie univerzit v Bristolu, Edinburgu, Aberdeenu a Glasgowě uvádí, že se na každých 16 bodů inteligenčního kvocientu ženy její šance na nalezení vhodného manželského partnera snižují o 35 procent. A průzkum Blairova think-tanku jménem Demos předvídá nástup nového sociologického jevu, který nazývá „osamělá generace“. A budou jich brzy miliony.
Nápadný je už dnes prudce rostoucí počet žen úspěšných, inteligentních, bohatých, krásných – a zoufale osamělých. Tak osamělých, že když jsou zvány na recepce, koncerty a plesy, nezbývá jim, než si najmout eskorta. V Londýně kvalitní profesionální eskort stojí sto liber na hodinu. Dodržuje přísné smluvní mantinely, k nimž patří kromě dobrého vzhledu, elegantního oblečení, pozornosti ke klientce, dovedného umění konverzačního a dokonalého vystupování taky klauzule, že mimo smluvní dobu nebude klientku kontaktovat, dokud ona nekontaktuje jeho. Všechny smlouvy a inzerce zdůrazňují, že najatí pánové jsou eskorti, ne gigolové. Zda tento jemný rozdíl budete jako klientka se svým eskortem dodržovat, se ale asi těžko dá hlídat a tím méně soudit za porušení kontraktu. A jen tak mimochodem člověka napadá, jakou krkolomnou kariéru by v Londýně mohli dělat mladí Češi, kteří jsou vždy tak elegantně oblečení, pozorní k ženám, dovedně umějí konverzovat a dokonale vystupují.